Je prima pozorovat, jak správné příklady ovlivňují naše děti. Ty naše jsme od malička vychovávali v ekologickém duchu. Tahali jsme je po lesích, loukách a horách a učili ohleduplnosti k lidem i k přírodě.

Dbali jsme na to, aby neodhazovali papírky, nerozkopávali houby a zahrabávali „podpapíráky“. Je totiž přímo odpudivé, když nejromantičtějších místa v lese hyzdí hromádky „počůraných“ papírových kapesníků. To se pak za ženy vyloženě stydím. Nechápu, proč nezahrábnou špičkou boty do jehličí anebo listí a papír neschovají…   

U dětí se snaha vyplatila. Dám ruku do ohně, že po nich v lese nezůstane žádný nepořádek. Jejich postoje daleko předčí ty naše a je úsměvné, když nás prostřední dcera za nevymytý kelímek od jogurtu nazve „ekologickými barbary“.

Ona je totiž ortodoxní ekolog a ve svých příkladech došla ještě dál.  Jako skautská vedoucí u nás v Buchlovicích zavedla akci Ukliďme Česko, do které dokázala zapojit rodiče i všechny spolky. Možná tím přiměla děti i dospělé přemýšlet jinak a skautský oddíl si mnozí vzali jako příklad.

Byla jsem totiž svědkem toho, jak se jeden z účastníků úklidu asi měsíc po akci obořil na kamaráda, jenž odhodil papírek na zem, se slovy „vole, příroda“ a donutil jej zvednout a odnést do koše.

To je prima, ne?