Nakoukněte s námi do časů, kdy bývaly fašanky velkolepé. Kdo by tady u nás na Slovácku neznal fašank, bujaré veselení před přicházejícím půstem? V každé vesnici chodily jiné maškary, často poukazovaly na dění minulého roku nebo na politickou situaci. V průvodu nesměly chybět zvířecí masky, chlapi přestrojení za ženské postavy a dívky zase za mužské a spousta tradičních převleků.

Podobně je tomu i dnes, někde se snaží nevybočovat z tradic, jinde zase doplňují původní masky těmi novodobějšími, které jsou většinou inspirované hitem sezóny, sportovci, pohádkovými bytostmi či politiky. Letos tedy můžeme očekávat v průvodu olympioniky, coviďáky, válečníky…

Masky, které by neměly v průvodech chybět

MEDVĚD - jedna z nejstarších masek. Představoval ho mládenec obalený v pytli, nebo muž v naruby obráceném kožuchu, s tváří přikrytou ovčí či králičí kožkou. Vedl ho "Krotitel" či "Medvědář“, „Hřebenář“ a za nimi kráčel bubeník, který vyvolával, že přijede cirkus. Medvěd měl na krku zvonec či rolničky, aby byl všude slyšet. Této masce byla připisována plodnost žen a zvířat v chalupě (hospodářství).

MEDVĚDÁŘ - chodí spolu s medvědem, kterého vodí na řetězu a „naoko“ krotí palicí. Medvěd si chodí pro taneček za ženou či dívkou z každého domu.

HŘEBENÁŘ - maska hřebenáře a zvyky s ním spojené byly dědinu od dědiny různé. V našich končinách to byl většinou muž maskovaný slámou a hrachovinou, jel na ohřeble či na masce koně. Bubnoval na plechový hrotek a na řetízku vedl masopustní masku - medvěda. V některých dědinách šplíchal kolem sebe bláto a hulákal: "Staré baby na hřebeň, mladé ženy na rožeň!" Ženy se mu pak pomstily poléváním vodou. Všude škemral o koblihy a štamprli slivovice. Tam, kde nechodila maska medvěda, nahrazoval ji právě hřebenář či pohřebenář. Pohřebenář byl muž zabalený ve slámě a v pase převázaný slaměným povříslem. Měl dřevěnou "šablu" a místo medvěda v masopustní pondělí a úterý obcházel dědinu. Někde chodil dokonce nadvakrát. První kolo šel středem vesnice, v domech se nezastavoval - jenom provolával: "Staré baby na hřebeň!" Lidé po něm házeli hrnce, jinde staré krámy. (Hrnce házeli jako znamení, že v období půstu nebudou vařit a jíst maso.) Ve druhém kole pak chodil do chalup, vždycky "vytočil" hospodyni a za odměnu napichoval na rožeň koblihy a slaninu. Někde si lehal i do lůžka.

JURA S CEPEM - někde "pohřebeň" obcházel dědinu s ozdobeným cepem v ruce, s nímž tančil a strašil kolemjdoucí. Mladí chlapci cep museli dokonce políbit. V každém domě si zatancoval s hospodyní a jako výslužku dostal vajíčka. (Bánov)

SLAMÁK - (slaměný) - za svítání budil a svolával všechny účastníky průvodu. Procházel vesnicí, troubil na volský roh. Ženy z něho otrhávaly slaměná stébla a vkládaly je husám do hnízda, aby dobře seděly na vejcích a vyvedly pěkná housátka. Se slamákem byl spjat také tanec, který měl zabezpečovat hojnost úrody obilí. (Nezdenice)

NEVĚSTA -  patří spolu s BÁBOU k nejstarším převlekům. Tuto masku nosí zejména muži. K nevěstě patří samozřejmě ŽENICH, v jehož masce jde zase žena.

SMRT - oblečená do černé nebo bílé kápi, na obličeji se strašidelnou maskou a kosou v ruce nesmí chybět v žádném průvodu.

KOMINÍK - je důležitou postavou, má typický kominický oblek a štětku. U sebe má vždycky nějaké černidlo, aby mohl zamazávat přihlížející černotou, anebo je polévá voňavkou.

K tradičním maskám patří i řemeslníci

Objevují se i masky běžných profesí, avšak v zastaralém provedení, jako je policajt, hasič, voják, holič, doktor, řezník i s prasátkem, malíř nebo fotograf, zvířecí maškary či pohádkové postavy. Pokud si chcete vytvořit jednoduchý převlek, a zároveň chcete zapadnout do tradic, zaměřte se na jednodušší varianty. Na MALÍŘE si pořiďte bílý plášť, který „ušpiníte“ barvami, na hlavu si dejte baret a do ruky vezměte dřevěnou paletu se štětcem. CIKÁNKA nosí šátek na hlavě, barevnou sukni s různými „cingrlátky“ a věští přihlížejícím z ruky budoucnost. HOLIČ mívá také bílý plášť, na obličeji nosí namalovaný výrazný a upravený knír. Pantátu domu „namydlí“ pěnou a štětkou. Také DOKTOR patří k maskám s bílým pláštěm, na hlavě nosí lékařské zrcátko, na krku fonendoskop a v ruce lékařský kufřík plný injekčních stříkaček, jimiž podává přihlížejícím slivovici. KUCHAŘ je také jednoduchá postava, většinou v bílém obleku s kuchařskou čepicí. S sebou nosí vařečku a rendlík, do kterého bere dobroty.

 Fašankové tance

SKAKÚNI - tančili v černých rajtkách a kabátech s pentlemi, opásanými květovanými šátky, s klobouky ozdobenými vonicemi a stuhami. Většinou byli v masopustní skupince čtyři a proplétali se za zvuku harmoniky mezi šavlemi. Na tváři měli namalované kníry a sytě červeně namalovaná "líca". (Komňa)

PODŠABLÁRÉ - pětičlenná skupinka nenamaskovaných mužů v krojích a červenými "šablemi", které vedl Gazda. Před každým domem tančili mečový "šablový" tanec. Součástí obchůzky bylo vyplácení některého tanečníka, obviněného za drobnou krádež. Na příkaz Gazdy se mládenec položil na lavici a ostatní tanečníci mu v rytmu písně "sázeli" rány dřevěnými "šablemi". Nešťastníka pak vždy vykoupila některá žena ze stavení, která si na něj lehla či sedla. „Šablový“ tanec  se snaží etnografové Slováckého muzea připravit k zápisu mezi nehmotné dědictví Unesca. (Uh. Brod, Kunovice, Hluk, Polešovice, Strání)

BABKOVNÍCI - po taneční zábavě v úterý večer se pochovávala basa. Teprve u tohoto rituálu se objevovaly maškary faráře, ministrantů, kostelníka, hrobníka, smutečních hostů a pozůstalých. Četla se smuteční řeč, muzika hrála smuteční marš a na márách se vynášela basa. (Nivnice)

BOBKOVNÍCI - družina chlapců odvedenců v počtu dvanácti, která na fašank obchází vesnici dům od domu, tančí a zpívá fašankové písničky za doprovodu harmoniky. Deset těch, co skáčí (tančí) tanec „pod šable", jeden harmonikář a jeden „košař". Košař vybírá od obyvatel peníze nebo potraviny - vejce, slaninu, koblihy - podle toho, čím je obyvatelé obdarují. (Bystřice pod Lopeníkem)