Do sálu Klubu kultury míří špičkový houslový virtuos Pavel Šporcl, který proslul modrými houslemi, pestrobarevnými šátky, ale i moderním propojením hudby v nejrůznějších projektech i uskupeních. Koncert, který se koná v pátek 7. října v 19.00 v Klubu kultury, patří k prestižním hudebním událostem tohoto roku, a i když je vstupné vyšší, než jste zvyklí, jistě to bude stát za to!

Děti si slavného hudebníka oblíbily díky pořadu Hudební perličky Pavla Šporcla, který dotváří portréty nejznámějších skladatelů. Zajímavostí je, že obrázky vytvořili právě žáci výtvarného oboru ZUŠ Uherské Hradiště!

Ve světové premiéře jste společně se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Tomášem Braunerem uvedl Koncert č. 1 C dur Jana Kubelíka, který jste nahrál na své nové album - jaký jste měl pocit, když jste nahrávku slyšel poprvé?

Když jsem ji slyšel poprvé, byl jsem uchvácen. Věděl jsem, že to je moje nejlepší nahrávka, co jsem kdy udělal.

Snažíte se uctívat české houslové mistry. Čím vás zaujal Jan Kubelík?

Byl to skvělý houslista, náš nejlepší v historii, „nový“ Paganini, jak mu říkali. Ale také člověk z masa a kostí, velký patriot, který v nouzi pomáhal České filharmonii. Prostě správný citlivý Čech.

Předchozí album Paganiniana sklidilo velký obdiv a ocenění kritiků. Věděl jste od počátku, že to bude „pecka“?

Doufal jsem, že by se mohlo líbit. Ale každý má jiné představy, zkušenosti, podobný repertoár natočilo mnoho skvělých virtuosů, je tedy s čím srovnávat. O to víc mě ten zájem a úspěch desky, která byla dokonce i nominována na prestižní cenu ICMA, těší.

Během své kariéry jste posbíral mnoho uznání a cen - dostalo se vám však někdy ocenění, které se vám vrylo do srdce?

Největším oceněním pro mě je to, že lidé chodí na koncerty. A že mě poznávají na ulici. Ne proto, že mi to dělá dobře. Ale protože si skrze mě mohou uvědomit, že existuje klasická hudba, a jít třeba i na koncert někoho jiného.

Začal nový školní rok a do zušek nastoupili nováčci. Co byste poradil rodičům začínajících hudebníků?

Hlavně trpělivost. A vydržet...

Byl jste vždy svědomitým žákem? Hnal vás talent a hudební motor zevnitř? Nebo vás do cvičení rodiče museli honit?

Maminka byla můj motor. Coby učitelka mi jasně nastavila řád, který jsem musel dodržet. Ale i má vnitřní touha po tom, abych byl co nejlepší, mě hnala dopředu. Měl jsem i velké štěstí na pedagogy, na úspěch v soutěžích… Hodně se toho dobrého u mě sešlo.

Do jaké míry měl na vašem úspěchu podíl váš profesor Václav Snítil, který vás na HAMU vedl?

On mě učil hudební cítění, znalost celku. A jak hrát dílo J. S. Bacha. Dal mi v tom obrovský základ. I díky němu jsem vlastně Kubelíkův koncert nahrál. Snítil velmi ctil umění jeho předchůdců a já jsem to po něm převzal.

Od ostatních virtuosů jste se začal odlišovat popularizací klasické hudby, moderními projekty a konec konců i proslulým šátkem. Bylo náročné se tímto způsobem prosadit?

Nutilo mě to neustále dokazovat, že hraji dobře. Měl jsem mnoho odpůrců z řad kritiků i kolegů, kteří říkali, že degraduji klasickou hudbu apod. Ale jinak to byl, aniž bych to tak zamýšlel, skvělý marketingový tah. Díky šátku, a tím, co jsem všechno dělal, jsem se dostal do všech TV i rozhlasových pořadů, do médií, kam se klasický muzikant nikdy nedostane. 

Jak často cvičíte dnes? Musíte nějak udržovat hbitost prstů?

Každý den se snažím cvičit tři až čtyři hodiny. Jsem jako vrcholový sportovec, který se musí stále udržovat ve formě. Ale oproti nim my muzikanti musíme vydržet o několik desetiletí déle.

Uznání kulturní části národa jste sklidil i vašimi postoji vůči vládě a politikům, což se dnes až tak nenosí. Byl jste vychován otevřeně říci svůj názor a bojovat za „pravdu?

Není to moc často, ale když je potřeba, za pravdu já bojovat umím. Jsem narozen ve znamení Býka, a tak bojuji vytrvale. V době covidu na tom byla kultura, a především OSVČ, nejhůř ze všech, a tak jsem cítil potřebu za své kolegy hlasitě jednat a být jakousi hlásnou troubou. Myslím, že se mi to podařilo, díky mě a jednáním, která jsem vedl, se vlastně kultura po covidu tak rychle otevřela.

Obrázky do vašeho pořadu Hudební perličky na Déčku České televize vytvářely děti z výtvarky ZUŠ Uherské Hradiště - stihl jste si je při natáčení alespoň prohlédnout?  

Samozřejmě. A jsou to obrázky moc hezké. Prohlížíme si je vždy s celým štábem. Ty vybrané jsou součástí vysílání, takže na ně koukám vlastně pořád.

Koncert se koná 7. října v 19.00 v Klubu kultury