4000 koncertů Argemy = nekonečný mejdan!

Foto: Michal Pavlásek  /  Moravská kapela Argema oslaví svůj čtyřtisíctý koncert v Hluk s Olympikem.

Čtyři tisíce koncertů na kontě, desítky let na pódiích a stále plné sály. Kapela Argema se chystá oslavit mimořádný milník – svůj 4000. koncert, který se odehraje v sobotu 24. ledna ve sportovní hale v Hluku. Jako výjimeční hosté vystoupí legenda českého rocku – kapela Olympic.
O bilancování, vytrvalosti i významu tohoto večera jsme mluvili s kapelníkem Argemy Pepou Pavkou.

Čtyři tisíce koncertů. Zní to spíš hrdě, nebo děsivě?

No, abych tak řekl, obojí. Je to šílené číslo, za kterým se schovává celý můj dosavadní život a spousta kilometrů na cestách po celé naší krásné zemi. Zároveň je to i šílené množství vzpomínek a zážitků, které nás provázely všude, kam jsme jeli.

Vzpomínám si třeba na bar vytopený hydrantem, protože nás hospodský v Dačicích chtěl při placení natáhnout, nebo jak jsme spustili šraňky na kolejích a přivázali je tak, aby se nedaly zvednout, či jak jsme u jednoho hotelu v lese přestěhovali velký snídaňový párty stan mimo areál a ráno to řešila policie. Stan se pak zázrakem našel a všechno dobře dopadlo.

A takových rošťáren byla spousta. I mezi sebou jsme si dělali různé šprýmy. Vzpomínám, že na Slovensku jsme po koncertě popíjeli na hotelové recepci a náš řidič se trochu víc odvázal a nezvládl ten alkoholový sprint. A nás nenapadlo nic jiného, než že ho, když usnul, zabalíme do koberce a necháme na recepci spát. To bylo překvapení pro paní recepční, která ráno přišla do práce a našla ho tam. Celý hotelový personál se na něj chodil dívat. Řekl bych, že v tu chvíli byl slavnější než my!

Bohužel jsme zažili i smutné chvíle, protože někteří naši spoluhráči a kamarádi se v průběhu let dostali do muzikantského nebe. Bylo to hodně silné a těžko překonatelné. Ale život je takový – nepřináší jen radosti, ale i smutky.

Každopádně musím dnes říct, že připravovat se na 4000. koncert je pro nás nádherný a skvělý pocit, i když si myslím, že nám ještě pořád nedochází, kam až jsme to s Argemou dotáhli. Ale určitě si to jednou uvědomíme a zařadíme do dlouhodobého kontextu.

Uvědomil sis někdy během let, že se k takovému číslu blížíte?

Jsem taková chodící argemácká kronika, takže ano. Trochu jsem ta naše koncertní čísla průběžně počítal. Už když jsme slavili třítisící koncert, říkal jsem si, jak je úžasné, že jsme toho tolik odehráli. Ale člověk to samozřejmě neřeší jen jako číslo – za ním stojí nespočet zážitků, míst a lidí, které jsme za tu dobu poznali. Je to jako v životě každého člověka – co prožiješ, to ti už nikdo nevezme.

Co považuješ za nejzásadnější zlomový moment v historii kapely?

V tom mám jasno! První je rok 1982, kdy Argema vznikla. To byla největší věc v mém životě, protože jsem sice doufal, ale určitě nečekal, že tu Argema bude ještě i v roce 2026. Druhý zlom přišel v osmdesátých letech, kdy jsme vytvořili koncertní program Velká Morava a projeli jsme s ním celé Československo. Cédéčko sice ještě nevyšlo, ale už jsme měli dost velkou podporu fanoušků. A třetí významný zlom přišel s vydáním prvního alba – tehdy se vlastně zformovala celá klikatá cesta Argemy až dodnes. Takže není to jen jeden, ale rovnou tři milníky, které Argemu dotáhly až sem.

Pamatuješ si vůbec ještě na úplně první koncert Argemy?

Jako by to bylo včera! Odehráli jsme ho v Čejkovicích, v mém rodišti, a přišlo i hodně fanoušků, protože jsme tam byli domácí. Všichni naši kamarádi dorazili a kulturák jsme fakt naplnili! Bohužel to mělo i jednu dohru – návštěvníci koncertu se rozjeli takovým způsobem, že kompletně zdemolovali vybavení sálu. Pro nás to byla sice parádní reklama a zaručený úspěch, ale nějakou dobu jsme si pak v Čejkovicích ani nebrnkli na nástroje. Krásný začátek!

Proč potom padla volba na Hluk jako místo konání jubilejního koncertu?

V Hluku je sportovní hala, která se na takovou akci vyloženě hodí. Bývá tam skvělá atmosféra a my se tam moc rádi vracíme – vždycky při výročí nebo speciálních vystoupeních. Tahle akce je však víc než speciální! Čtyřtisící koncert může být jen jeden.

Má pro tebe toto město nebo region osobní či historický význam v rámci fungování kapely?

To je jednoduché. Už dlouho se prezentujeme jako uherskohradišťská kapela. Měli jsme tu zkušebnu, kde vznikaly nové písničky, natáčíme tady svá alba a máme spoustu celoživotních kamarádů. V začátcích jsme objížděli celé široké okolí. Dalším spojovacím článkem je Jarošovský pivovar, který nám pomáhal a byl naším donátorem. Navíc náš basák a kytarista z tohoto regionu pocházejí a já tady bydlím už hezkou řádku let, takže pro nás je to opravdu srdeční záležitost.

Olympic jako host. Co pro vás znamená mít je na pódiu právě při této příležitosti?

Chtěli jsme na naši oslavu hosta, který je opravdovou legendou a ke kterému jsme vzhlíželi už od začátků. A jelikož takových dnes moc nehraje, volba byla jasná. Navíc v Olympiku dnes hraje na klávesy náš kamarád a bývalý člen Argemy Pavel Březina, takže spojení je ještě umocněné.

Co se navíc povedlo – a můžu už teď prozradit – Pavel si s námi zahraje jednu nebo dvě písničky i v Hluku. Bude to takový malý návrat do doby, kdy u nás hrál, a my se na to moc těšíme. Lístky jsou stále k mání – jak na našich stránkách, tak hlavně pro Hlučany přímo v Hluku na náměstí ve stánku s papírnictvím.

Bereš účast Olympiku spíš jako poctu, symbol, nebo splněný sen?

Určitě jako symbol. My se během let na pódiích sem tam potkáváme, takže pro nás to nebude až tak výjimečné. Ale vždycky je to super spojení a fanoušci se můžou těšit na společný koncert dvou – dnes už dá se říct – legend přímo na hluckém pódiu. Tohle vystoupení bude mít silnou atmosféru, nabitou od začátku do konce známými písničkami obou kapel, u kterých si fanoušci můžou zavzpomínat i na své mládí.

Cítíš v tom i určitou generační štafetu českého rocku?

To tedy nevím. I když Olympic má toho za sebou poněkud víc než my, možná z toho důvodu by se to asi říct dalo.

Kdybys měl shrnout 4000 koncertů jednou větou, jak by zněla?

Spousta kamarádů, ujetých kilometrů, písniček, nových míst, vzpomínek, pódií, muzikantské práce a hlavně fůra hospod, gulášů a panáků. Prostě nekonečný mejdan!

Byl někdy moment, kdy jste si řekl: Tady to možná skončí?

Tohle jsem si nikdy nepřipouštěl. I když se někdy nedařilo, tím víc jsem do toho dával. Nikdy jsem nezvažoval, že to vzdám, protože i ty beznadějné věci jdou řešit.
Ale přece jen jednou jsme to skoro vzdali. V roce 1995 nám tragicky zemřel přímo na pódiu kytarista Bohdan Furch. To jsme byli fakt na kolenou. Nakonec jsme si ale řekli, že on by to tak určitě nechtěl, a na jeho počest jsme vydali CD, které Bohdan těsně předtím nahrál. Nebyla to dobrá doba, ale člověk musí myslet i na fanoušky, které bychom zklamali.

Co je nejtěžší daň za to, odehrát čtyři tisíce koncertů?

Asi ta spousta času, kdy se člověk nemůže věnovat rodině, hlavně dětem a koníčkům. Hudba, když ji chceš dělat pořádně, nehledí na to, že máš rodinu a nějaké zájmy. To je daň za to, že tě ten nahoře obdaroval něčím, co každý člověk v sobě asi nemá.

A naopak – co ti hudba a pódium daly, bez čeho bys si dnes život neuměl představit?

Radost z toho, že člověk celý život může dělat něco, co ho baví a neskutečně naplňuje. Je to adrenalin se vším všudy. Bez hudby a bez toho muzikantského života by mému já něco chybělo.

Je tento koncert spíš čára za minulostí, nebo důkaz, že ještě nekončíte?

Pokračujeme dál a o to víc se těšíme na další roky. Je to závazek a fanoušci by nám neodpustili, kdybychom to chtěli zabalit. My jsme pořád jako v tom filmu Mladí a neklidní a tak to i zůstane!

Dokáže tě dnes ještě něco na pódiu překvapit?

Dnes už ne. Hrajeme spolu už pěknou řádku let a víme, co od koho očekávat. Kytarista Ivoš Ledabyl je v Argemě 25. rok, basák Kamil Hanáček 23. rok a zpěvák Jarda Hnilica 14. rok. Já táhnu argemáckou káru už 44. rok. Takže nás už jen tak něco nepřekvapí.

Kdybys mohl své mladší verzi, stojící před prvním koncertem Argemy, něco vzkázat, co by to bylo?

Ať se toho nebojí a jdou do toho naplno, na sto dvacet procent. Jde to, ale musí se chtít a nebát se zabrat víc než ostatní. A když k tomu přidají nějakou šílenost, která k tomu patří, aby zaujali něčím novým, tak mají napůl vyhráno.

Až v Hluku dohraje poslední tón 4000. koncertu – co bys chtěl v tu chvíli cítit?

Že se fanoušci pod pódiem bavili minimálně stejně dobře jako my a že si domů odnášejí spoustu pozitivní energie a super nálady.

A co bys vzkázal fanouškům, kteří se chystají do Hluku být součástí této výjimečné události?

Že je čeká skvělá oslava a hudebně nabitý večer plný známých hitů. Přijďte se za námi podívat – užijeme si to spolu naplno!