Alenka v kraji divů: Nejtěžší bylo zůstat obyčejná

Alenka v kraji divů: Nejtěžší bylo zůstat obyčejná
Foto: Marek Malůšek  /  Fotka z generálky.
Uherské Hradiště Kultura 19 / 06 / 2015

Od února žilo Slovácké divadlo přípravami jednoho z nejočekávanějších divadelních projektů v republice vůbec - inscenací Alenka v kraji divů a za zrcadlem režiséra Jana Antonína Pitínského. Nejdřív byl vyhlášen velký konkurz na představitelku titulní role, poté herci dva měsíce den co den zkoušeli. Největší pozornost je po celou dobu upřena na dvě dívky - Aimee Zia Hasan a Ester Kocábovou, které postavy Alenky vytvoří. Jak se dívky cítí pár hodin před premiérou? A jak se na jejich novou zkušenost dívají přátelé a známí? „Všichni mě chtějí vidět, chce přijet i moje rodina z Anglie,“ říká například Aimee Zia Hasan.

Co tě na profesionálním divadle nejvíc překvapilo?
Ester: Nejvíc mě překvapilo, že herci jsou úplně obyčejní lidé a na nic si nehrají, když nejsou na scéně.
Aimee: Přišlo mi to jak zázrak, jak ze skriptu - hromádky textu - vyrůstá taková nádherná divadelní hra, něco tak úžasně živého. A mít tu možnost se na tom podílet je pro mě stále neuvěřitelné. Vůbec jsem si na začátku nedovedla představit, jak se všechno naučím a jak to celé bude vypadat - a najednou to úžasně funguje a všechno do sebe zapadá. Moc se mi také líbí kulisy a kostýmy.

A co bylo nejtěžší?

Ester: Zapamatovat si každý pohyb, každou větu a být obyčejná.
Aimee: Naučit se hrát roli tak, aby ten svět fantazie vypadal uvěřitelně. Také je spousta scén náročných na fyzičku - v jedné scéně dlouho běžím na místě a musela jsem si to doma cvičit, abych si zvykla a nebolely mě nohy. A také jsem se současně se zkouškami musela snažit dohánět učivo ve škole, a to znamenalo hodně psaní a učení o víkendech. Takže časově to bylo náročné, ale stálo to za to.

Připravovala sis doma před zrcadlem, nebo s maminkou scény, které jsi pak hrála v divadle?
Ester: Učila jsem se pouze text, zkoušet scény nemělo smysl, protože na každé zkoušce to pan režisér měnil.
Aimee: Ano, připravovala. Četla jsem si scénář a procvičovala scény podle toho, co nám pan Pitínský řekl v divadle. Také jsem si s rodiči povídala o zkouškách a ukazovala jim scénky. Některé dialogy jsem si cvičila s mámou, hlavně delší komplikované scény. A pořád si teď prozpěvuji písničky, které nacvičujeme - prostě mi nejdou z hlavy.

Těší se rodina, spolužáci a kamarádi, až tě uvidí na jevišti?
Ester: Všichni se moc těší, ale nedokážu jim odpovědět na to, kdy budu hrát.
Aimee: Ano, strašně, všichni mě chtějí vidět a chce přijet i moje rodina z Anglie.

Když se ohlédneš za prací na Alence - napadne tě, že bys chtěla být jako velká herečkou?
Ester: Divadlo mě nesmírně baví, ale ještě jsem se nerozhodla, co chci dělat.
Aimee: Jestli bych mohla prožívat jako herečka to, co jsem zažila při práci Alenky, tak by to pro mě byla ta nejúžasnější práce na světě. Baví mě to na jevišti i před kamerou, nestydím se a jsem ráda s lidmi. Líbí se mi dělat nové věci, hrát, zpívat a tančit. Určitě bych jako velká chtěla být herečkou a zpěvačkou.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace