Alžběta Kynclová: Jakub Maceček mě pořád překvapuje

Alžběta Kynclová: Jakub Maceček mě pořád překvapuje
Foto: archiv Slováckého divadla  /  Alžběta Kynclová s Klárou Vojtkovou v Cybercomicsu.
Uherské Hradiště Kultura 27 / 01 / 2013

Alžběta Kynclová patří už několik let k nejobsazovanějším uherskohradišťským herečkám. Je dcerou oblíbeného Jaroslava Kyncla a maminkou dvanáctiletého Davida, který září v muzikálu Donaha! Ona sama loni získala cenu kritiků Největší z pierotů a hned v první novince letošního roku Cybercomics hraje jednu z hlavních rolí. Režisérem je Jakub Maceček, se kterým se zná už z dob studií na brněnské JAMU.

Tak je tady další hra s režisérem Jakubem Macečkem. Jak dlouho se vlastně znáte?
S Mackem, jak Kubovi všichni odjakživa říkáme, se znám už od školy. Byli jsme přijati (i s Tomem Šulajem) do stejného hereckého ročníku na JAMU profesorem Václavem  Martincem. To už je hodně dlouho. Skoro se mi to nechce počítat. A vlastně, dle bontonu, se mi to jako dámě ani počítat nesmí! (smích)

Jak na něj ze školy vzpomínáte?
Profesor si jej nazval „Novodobý Kryl“, protože se na přijímacích zkouškách prezentoval několika svými složenými písněmi a výbornou hrou na kytaru. Tehdy Kuba nosil z vlasů ostříhané mikádo, vypadal hodně roztomile, ale texty písní už tak milé nebyly. (smích) Stejně jako jeho přístup k herectví. Už tenkrát vykazoval spíše kvality režijní. Ve druhém ročníku se všemi spolužáky vytvořil inscenaci podle románu Borise Viana Pěna dní.

Hrála jste v mnoha jeho inscenacích. Je ta práce tentokrát jiná?
Ani ne. Stále překvapuje novými a novými nápady, které ho napadají i v poslední fázi zkoušení, čili ve chvílích blížících se premiéře, takže realizovat je je velmi, velmi nesnadné.

Co si máme představit pod tím zvláštním názvem Cybercomics?
Podle slovníku cizích slov: „komiks - obrázkový seriál a kyber, nebo kybernetika (z řec. kybernétes, kormidelník) je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát.“ Čili je to příběh o problémech, přínosech, využívání a zneužívání počítačové techniky a politiky. Nebo, jak se píše přímo v románu: „Technika a věda ožívaj jedině v rukou těch, kteří je využívaj, a ožívaj takovým způsobem, jakým je užívaj!“

Trošku se v tom přestávám orientovat.
Nebojte se, je to také o přátelství, cti, taoismu, charakteru, vnitřním boji a odvaze žít dál. A to vše bude obrázkově (tak jak to trio inscenátorů Maceček, kostýmní výtvarnice Jiříkovská a autor scény Fekar umí) ztvárněné.

Hrajete postavu Liu. Co nám o ní prozradíte?
Je to učitelka hlavní představitelky. A učitelka v mnoha oborech - lásky, cti, odvahy, moudrosti, pití kávy, klidu, tanečního i bojového umění.

Z inscenací Jakuba Macečka je nadšené především mladší publikum. V čem je podle vás to tajemství, kterým umí diváky oslovit?
Nevím, třeba tím, že je sám pořád mladý a v duši kluk? Taky že má v sobě ten správný „tajming“, schopnost klipovosti.  Nebo, že je dobrý režisér? (smích)

Jakub Maceček si vybírá spíše méně známé látky. Je to pro herce výhoda, že tu kterou roli před ním ještě nikdo nehrál, nebo naopak?
Výhoda je v tom, že vás nikdo s ničím a nikým nesrovnává. Ale ve výsledku je to stejně jedno, protože se i tu notoricky známou a již všemi viděnou postavu snažíte pojmout tak, aby byla jiná, neokoukaná a vnést do ní rozměr, na který ještě nikdo nikdy nepřišel.                    
 

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace