Arakain ukáže romantiku i ďábelství

Arakain ukáže romantiku i ďábelství
Foto: archiv kapely  /  Arakain do Březolup přijede s dvojkoncertem...
Březolupy Kultura 12 / 04 / 2017

Ponorku zaháníme humorem, říká kapelník Jiří Urban

Už o víkendu se můžete těšit na oslavy 35 narozenin kapely Arakain, která pro své fanoušky připravila specialitu. V sobotu 15. a neděli 16. dubna odehraje ve sportovní hale Březolupy hned dva naprosto odlišené koncerty - první v unplugged provedení a druhý v thrashovém duchu.
V rámci unplugged koncertu podpoří kapelu s aranžemi pro akustické kytary i smyčcové trio String Ladies a hostem večera bude Anacreon, mladá nadějná kapela hrající melodický metal, v jejímž čele stojí všestranná zpěvačka a herečka Veronika Zelníčková. V rámci druhého večera zahrají formace Fata Morgana z Plzně a kapela Kryptor, které shodně letos slaví 30 let existence. Fanoušci se během koncertů prvního dne mohou těšit na průřez největšími hity celé historie kapely v aranžích pro akustické kytary za podpory smyčcového tria. Následně, vždy v rámci koncertů druhého dne, dojde na skladby pouze z alb Thrash the Trash a Schizofrenie. Retrospektivu kapely a blížící koncerty jsme pro čtenáře DOBRÉHO DNE probírali s kapelníkem a kytaristou Jirkou Urbanem...

Myslím, že jste jako první v republice nasadili dvojdenní koncerty - jeden den piánko a druhý den nářez. Jak to přijali fanoušci a jaké je to pro kapelu?
Pro kapelu to je hlavně pracné, a to dvojnásob, to je jasné. Připravit dva naprosto odlišné repertoáry, odlišné playlisty i rozdílná zvuková prostředí obnáší opravdu hodně zkoušení. Tentokrát jsme nad tím strávili dva měsíce příprav. Paradoxně rychleji šly přípravy vzpomínkového thrashového programu, na rozdíl od unplugged, kdy bylo nutné aranže vymyslet z čistého papíru od noty k notě. Pomohlo nám rozhodnutí angažovat smyčcové trio String Ladies, jejich zvuk i instrumentální možnosti zaskočí tam, kde akustické nástroje mají své limity.
Fanouškům se líbí obě varianty. Kupodivu je ještě mnoho těch, kteří pamatují čtvrt století staré desky a jsou zvědaví, jak se s tím popasujeme v dnešní době, kdy se už hraje přece jen trochu jinak. Unplugged Arakain neviděl ještě nikdo, tam je zvědavost očekávaná a na místě. Mezi skladbami zní dlouhý potlesk, to z metalových koncertů neznáme, tam se řve a píská. (smích) Takže bych řekl, že se líbí.

Pro kapelu a hlavně Honzu Toužimského to musí být docela záhul... A ani v létě si neodpočinete, jedete fesťáky a s Luckou Bílou „hrady“. Plánujete vůbec nějaké volno?  

Záhul je to především pro kytaristy, obě varianty jsou náročné, i když každá úplně jinak. Honza má záhul v jakémkoliv programu, hlasivky nejsou nástroj, nedají se vyměnit struny a znovu naladit! Naštěstí je už léta v hlasové pohodě, tak si to určitě i užívá.
Festivaly v létě, to je už každoroční letitý kolorit prázdnin. Máme to rádi, potkáme se s mnoha spřízněnými kapelami, což během roku není možné, když jsme rozstrkáni po štacích. Navíc máme šanci oslovit širší publikum, které přišlo i na jiné kapely a jiné žánry. Takže i trochu výzva. Na turné po českých (a jednom slovenském) hradech se těšíme, bude to naše premiéra. A že to bude ve spojení s Luckou, je o to pikantnější, ale taky to dává najevo, že to bude letošní už čtvrtý repertoár, který budeme muset připravit! (smích) Nakonec, je to práce jako každá jiná, jen jindy a jinde než ve fabrice nebo úřadu. I na odpočinek zbyde čas.

Arakain má pevné místo na vrcholu české metalové scény - který okamžik v životě kapely byl nejzásadnější?

No, tak určitě vznik, že ano! Nejzásadnější nevím, ale nejsilnější určitě společný koncert s Plzeňskou filharmonií k pětadvacátému výročí.

Prvních deset let jste razili vlastní styl, svoje vlastní písně... Když se ohlédněte zpátky, jaké pro vás byly začátky?

Začátky jsou vždycky trochu napínavé, v dychtivém očekávání, ale taky trochu naivně optimistické a až s průběhem života kapely se krystalizují sestavy i hudební výraz, včetně skladatelského zázemí. U nás to naštěstí probíhalo tak nějak samozřejmě, od začátku jsme začali s vlastním repertoárem a když ho ještě nebylo dost, sahali jsme do světové diskografie našich oblíbených kapel, pro potěchu vlastní i fanoušků. Časem jsme ale přešli výhradně k vlastní tvorbě a tak trochu se vymanili ze šablony tancovačkových kapel a stala se z nás kapela výhradně koncertní, posléze i profesionální.

Po dvaceti letech přišel odchod Aleše Brychty - věděli jste to dopředu? Nebo to byl blesk z čistého nebe?

Byl to blesk z čistého nebe, i když lidská a tvůrčí krize už měla hlubší kořeny. Jeho výpověď byla logickým vyústěním.

Časem všechno přebolí a zpěváci se na jubilea do domovských kapel vrací. Jaké jsou s ním vztahy dnes? Neplánujete žádnou spolupráci?  

Aleš Brichta s Arakainem vystupovat odmítl. A tak nemáme ani žádný vztah, na rozdíl od Petra Koláře a Lucky. Tam je všechno, jak má být, a například Lucie je v posledních letech v podstatě znovu stálým hostem našich koncertů nebo my těch jejích. My ji bereme jako řadového člena. Letos se uvidíme zas.

Po třiceti letech jste si stále udrželi vrcholnou linku. Jak pracujete na vztazích v kapele, abyste si nelezli na nervy?

Jelikož trávíme dohromady takřka polovinu roku, snažíme se asi nejspíš respektovat vlastní zlozvyky. (smích) A máme společný druh humoru, to pomáhá. Mimo koncerty žijeme každý svým životem. Ale jsme jako velká rodina.

Před dvěma lety jste vyrazili s Luckou Bílou, což byla pro fanoušky pecka. Jaký jste měl pocit, když se opět objevila na tour s kapelou?   

Pocit je to takový sváteční! Po létech opět ta zvláštní chemie, kdy je baba v kapele, navíc takováhle Dáma s velkým D! Oba zpěváci si výborně rozumí. Já myslím, že je to tak v pořádku, že se naše cesty opět protnuly, my zkoušíme zaujmout její publikum a Lucka ukazuje, že je to stále ta prsatá ďáblice, i když dneska elegantní a na vysokých podpatcích. Někdo to už nemusí přijmout, ale ty vyprodané sály vypovídaly o tom, že jich bylo málo. Patříme k sobě.

Vždy jste o Lucce s oblibou říkali prsatá holka v křiváku. Je stále tou holkou? Nebo spíš dámou, která se na okamžik vrátila do časů svého mládí?

Lucka je velká dáma. To především. Ale my, kteří ji známe ze soukromí, víme, že zůstala stejná, kamarádská, bláznivá, legrační, pohotová, se smyslem pro humor i dobrodružství. I když má velký dům, velký auto a půl Otvovic.

Co kromě muziky drží pohromadě arakainovou partu po pětatřiceti letech?

Hudba je každého z nás velký a celoživotní koníček. A když se vám koníček stane i povoláním, je to naprosto úžasný stav. A když ho provozují lidi, co se pořád umějí společně zasmát, pak je to stav ideální. Stále máme společnou šatnu!

Na co se nejvíce těšíte do Březolup?

Na Tichošlápka (pořadatel Tichopádek - pozn. autora) a na boj s nejdelším a nenazvučitelným sálem ve střední Evropě a přilehlém okolí. Ale vezeme dostatečně silný aparát a speciální světla a dvě scény, takže se toho nebojíme! Přijďte se přesvědčit.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace