Beseda u Bigbítu slaví dvacáté narozeniny
Foto: archiv kapely / Londýnské trio Three Trapped Tigers.
Odvaha, posouvání hranic, otevřenost, chuť objevovat nové věci a dávat je do souvislostí, takové jsou tradiční snahy organizátorů multižánrového festivalu Beseda u Bigbítu v Tasově, který se v polovině letních prázdnin uskuteční již podvacáté. Organizátoři sází opět na zajímavá jména. Svou účast na festivalu už potvrdily britské kapely Hidden Orchestra a Three Trapped Tigers a z českých kapel se fanoušci mohou těšit například na Floexe, Prince of Tennis, Bonuse, Jablkoň nebo Prago Union. Tyto hvězdy doprovodí dalších více než čtyřicet kapel z několika zemí.
Edinburský objev Hidden Orchestra staví na výtečné kombinaci jazzu, klasiky, drum’n’bassu a rocku. Londýnské trio Three Trapped Tigers je zase odpovědí na to, jak by mohlo vypadat společné hraní Aphexe Twina a Boards of Canada, kdyby natočili album s klasickými rockovými nástroji. Jejich hudba je plná math-rockových rytmů, post-rockové atmosféry a elektronických experimentů, přibližuje účinkující zvučných jmen Zdeněk Neusar, kurátor hudebního programu a někdejší ředitel festivalu.
Z potvrzených českých zástupců na festivalu není třeba bližšího představování. Floexova hudba na aktuálním albu Zorya je pestrá jako svět za očními víčky. Ne náhodou se toto album objevilo v nominacích Cen české hudební kritiky Apollo a nedávno sklidilo dva žánrové Anděly. Svébytný písničkářský hip hoper Bonus pak za své Náměstí míru cenu Apollo rovnou získal. Oceňovaný je také projekt Prince of Tennis, za kterým se skrývá dvojice David Volenec a Honza Čechtický, dvě zásadní postavy české nezávislé taneční scény (dříve mj. Sebastians nebo Colorfactory). Žánrového Anděla za album V barvách získali také Prago Union a svou premiéru v Tasově pak konečně oslaví také Jablkoň, pyšní se Neusar.
Multižánrový festival Beseda u Bigbítu první srpnový víkend slibuje kulturní zážitek se vším všudy. „Snažíme se lidi překvapovat, aby u nás mohli objevit něco nového. A když stojím v davu lidí před nějakou kapelou, kterou jsem vybrala, a vidím radost v jejich očích... cítím se moc šťastná, že jsem jim k té radosti pomohla. To mám pak vždycky husí kůži a slzy v očích,“ říká dramaturgyně festivalu Kateřina Janotová.