Zpěvák, hráč na klávesové nástroje, hudební skladatel, textař a producent Pavel Březina ze Zlína už pátým rokem brázdí koncertní pódia jako člen legendární kapely Olympic, se kterou se vám představí na Uherskobrodské pouti.

Prošel sestavami kapel Argema a Vivian, vedl kapelu Showband a spolupracoval s Michalem Davidem, The Backwards i Gabrielou Gunčíkovou. Po nástupu do Olympiku musel překopat celý svůj dosavadní způsob života...

Pocházíte z hudební rodiny, na klavír jste začal už jako malý chlapec. Vzpomínáte si ještě na svůj úplně první koncert před publikem?

Ano, pocházím z hudební rodiny – táta byl kapelník a měl vlastní kapelu. S ním jsem začal hrát už ve dvanácti letech. Dodnes si vybavuju, jak jsem vystupoval na plese základní školy, kam jsem tehdy chodil asi do šesté třídy. Bylo docela zvláštní sledovat své učitele trochu pod parou. (smích) A dokonce jsem za to dostal i poznámku od třídní, takže první koncertní zkušenost byla opravdu nezapomenutelná.

 Pavle, vy jste ze Zlína, a přesto hrajete v legendární pražské kapele Olympic, která má za sebou 60 let na scéně. Jaké je to stát se součástí takového fenoménu české hudby?

Pro mě je to obrovská čest. Olympic byla moje nejoblíbenější kapela už od dětství – jako kluk jsem si často vzal kytaru, pustil si jejich písně a před zrcadlem si je zpíval. Dnes být součástí takového fenoménu české hudby je pro mě splněný sen a zároveň velká zodpovědnost, ale také obrovská radost.

 Jak vnímáte roli kláves v současném zvuku Olympiku? Přinášíte i vlastní aranže, nebo spíše ctíte „klasiku“?

Klávesy mají v Olympiku své pevné místo a u starších písní samozřejmě ctím charakteristický zvuk kapely, i když si občas dovolím přidat něco svého, aby písně získaly nový nádech. U nových nahrávek už aranže kláves vytvářím úplně sám. Snažím se, aby každá píseň měla svůj vlastní charakter a svěží zvuk, a přitom zůstala věrná duchu Olympiku.

 Jaká je atmosféra uvnitř kapely? Olympic působí jako rodina – cítíte to tak i vy?

Ano, cítím to opravdu tak – jsme jako rodina. Většinu roku trávíme spolu více než se svými vlastními rodinami, pořád cestujeme a koncertujeme. Máme všichni podobný smysl pro humor, což hodně pomáhá udržet pohodovou a přátelskou náladu.

 Uherskobrodská pouť je tradiční akcí. Co vy a poutě – máte k nim osobní vztah z dětství?

Pocházím z vesnice Štípa u Zlína, kde se první týden v září koná velká pouť. Pro nás děti to byla vždy obrovská událost. Přijely kolotoče a my ten víkend žili jen tím. Dodnes, když tam jdu se svými dětmi, se mi vrací ten krásný pocit z dětství.

 Jak se připravujete na koncerty? Máte před vystoupením nějaký rituál?

Žádné speciální rituály nemáme, ale vždy si dáváme zvukovou zkoušku, aby vše znělo perfektně – pro diváky i pro nás samotné. Hlavní je, aby se koncert líbil a abychom si ho všichni společně užili.

 Co pro vás osobně znamená hrát s Olympikem právě „doma“?

Hraju rád po celé naší krásné republice, ale doma je to pro mě vždycky něco zvláštního – taková příjemná zodpovědnost. Energie publika je naprosto jedinečná a každý koncert si opravdu užívám.

 A na závěr – co byste vzkázal fanouškům, kteří se chystají přijít na koncert v Uherském Brodě?

Fanouškům vzkazuju, ať si koncert užijí naplno. Budeme hrát nejen největší hity z historie kapely, ale také pár nových songů z naší nové desky Bombarďák, která slaví velké úspěchy a dokonce byla oceněna Zlatou deskou. Těším se, až si spolu užijeme večer plný písní a dobré nálady.