Cestou Petra Titze se vydáváme s pokorou a nadšením

Cestou Petra Titze se vydáváme s pokorou a nadšením
Uherské Hradiště Kultura 04 / 06 / 2018

Jsem vděčný za náhodu, díky které můžeme výstavu realizovat, říká Antonín Mach

V rámci ekologického festivalu Týká se to také tebe uspořádá Klub kultury výstavu autorské fotografie uherskohradišťského rodáka Petra Titze (16. 4. 1944 - 15. 6. 2017), fotografa, pedagoga a dlouholetého porotce fotografické soutěže festivalu. Na slavnostní vernisáž ve čtvrtek 7. června v 17.00 do Galerie Vladimíra Hrocha zve autorova rodina všechny přátele i širokou veřejnost. Detaily připravované výstavy prozradil ředitel Klubu kultury Antonín Mach.  

Petra Titze zná veřejnost především jako autora fotografií města Uherské Hradiště. Jak jej vnímáte vy?
Petr Titz byl významnou osobností města, na zakázku fotil jeho urbanismus a soudím, že nikdo nezmapoval město takovým způsobem jako právě on. Jen pár lidí ale vědělo, že měl třeba zálibu ve stavění modelů hradišťských památek ve zmenšeném měřítku. Několik jich najdeme i na radnici… Já jsem Petra znal dlouho, už z let svých studií na umprumce. Neučil mě fotografii ani žádný umělecký předmět, ale matematiku. Matematika je pro umělce dost „problematický“ obor. (smích) A on k nám přistupoval spíše než jako učitel jako kamarád. Pak se naše životy prolínaly i dál, bydleli jsme blízko sebe a často se potkávali a hovořili. Pak i profesně - byl dlouholetým členem poroty fotografické soutěže TSTTT, kde měl jako fotograf co říci při výběru.

Městská zákoutí byla jediným tématem jeho tvorby?

Pro mnohé byl fotografem města a jeho vnitřní svět jim zůstal skryt. Jen rodina a nejbližší známí věděli, že jeho autorský vnitřní svět byl úplně jiný, než jak ho vnímalo širší okolí.

Rozhodli jste se uspořádat výstavu, jaký je příběh jejího vzniku?
Petr v loňském roce zemřel… A já jsem se před časem náhodou setkal s jeho synem Petrem Titzem mladším a spontánně vznikla myšlenka uspořádat výstavu. Neměla to být ale obvyklá výstava jeho prací, které veřejnost zná. Samozřejmě Petrových fotek máme v archivu dost. Autorův syn na to ale řekl: Udělejme ji, ale jinou... A pak přinesl jeho obsáhlý osobní archiv fotografií.

A z něj jste vytvořili výstavu?
Když jsme archiv s kurátorkou výstav Klubu kultury Petrou Baroňovou procházeli, abychom vybrali kolekci fotografií pro výstavu, která se původně měla jmenovat Krajinou Petra Titze, objevili jsme složku Můj svět. Našli jsme ucelený výběr fotografií, které, zřejmě pro svou citlivost a skromnost, sám nikde neprezentoval. V Galerii Vladimíra Hrocha na Klubu kultury tedy budete mít možnost vidět výstavu těchto velmi osobních snímků, vytvořenou čistě z této složky.

Autor, aniž by tušil a zamýšlel, si tedy vlastně vytvořil výstavu sám?
Můj svět není naše myšlenka, ale Petrova. On sám nám ukázal cestu, jak by výstava měla vypadat, a my jsme se po ní s pokorou a nadšením vydali.

Jaké tyto fotografie jsou?

Jsou zvláštní a silné. Petr fotil přírodu Chřibů, Bílých Karpat, Slovenska, ... Jako člověk, který tu vyrůstal, nemohl tato místa minout. On chodil po lesích a loukách sám a fotil. Lokace ale jsou až sekundární, důležitý je jeho prožitek. Jsou to načasované snímky, jedinečné záběry, které si musí člověk tzv. „odchodit“. Měl vnitřní nutkání tam jít, být tam šťastný a přinášet si odtamtud nejen zážitek, ale i vnitřní dokument, který se snažil přes fotografii přenést nám ostatním.

Dalo by se říct, že tento niterný charakter je tím, co snímky spojuje?

Jeho fotografie jsou spíše záznamem prožitku než dokumentací místa. Ukazují esenci jeho vnitřního světa a pocitů, které tam zažíval. Navíc dobrá fotka nepotřebuje komentář - stejně jako žádný z vybraných snímků. Proto ani vystavené fotografie nebudou mít název. Otevře se tak ještě větší prostor pro komunikaci diváka s fotografií a jejím prostřednictvím přímo s autorem a úžasná možnost fotografie vnímat ještě silněji.

Popsali jsme obsahovou stránku fotografií, co jejich technická stránka?
Snímky jsou po technické stránce jsou velmi vyspělé, byl opravdu výborným fotografem. Jsou to díla, která mají správně danou kompozici, zlaté řezy, … Věděl, na který detail se zaměřit a který naopak potlačit, aby transformoval a přenesl někomu jinému jedinečnou atmosféru daného okamžiku.  

A co byste dodal závěrem?
Já osobně jsem strašně rád za příležitost i tu náhodu, která způsobila, že Klub kultury může tuto výstavu realizovat. Za sebe, Klub i za jeho rodinu. Petr si to jistě zaslouží.
 
Ptala se Markéta Macháčková.


Život Petra Titze slovy Emilie Titzové, manželky
Mgr. Petr Titz (16. 4. 1944 - 15. 6. 2017)
Narodil se v Uherském Hradišti, kde absolvoval základní školu i gymnázium. Po maturitě studoval na PF ve Zlíně obor Matematika, fyzika. Po celou dobu středoškolských i vysokoškolských studií byl aktivní člen atletického i basketbalového oddílu Tělovýchovné jednoty Uherské Hradiště. Po ukončení vysoké školy krátce vyučoval matematiku a fyziku na zdravotní škole ve Zlíně. V letech 1967-1968 absolvoval roční vojenskou službu. A do roku 1967 byl zaměstnancem ONV v Uherském Hradišti. Působil jako učitel ZDŠ Kunovice. V letech 1972-1975 při postgraduálním studiu PF v Brně studoval rovněž Školu výtvarné fotografie v Brně. Část svého úvazku vyučoval na SUPŠ v Uherském Hradišti obor Technická fotografie. (Od roku 1980 působil na SUPŠ jako zástupce ředitele.)
V letech 1978/79 zastával funkci zástupce ředitele školy v Kunovicích. V roku 1981-1983 ukončil na Přírodovědecké fakultě UJEP studium matematiky a fyziky.
Jeho životní záliba - příroda a fotografie - ho provázela celý život. Byl členem ÚV Svazu českých fotografů v Praze, člen Poradního sboru pro fotografii v Uherském Hradišti a pracoval v komisích pro ochranu životního prostředí při ONV v Uherské Hradišti.
V roce 1966 se oženil a prožil v tolerantním a spokojeném manželství 51 let. Měl 2 syny Davida a Petra, kterým byl vždy oporou i dobrým kamarádem. Zájem o přírodu a fotografii nakonec rozhodl, že opustil kantořinu, kterou měl rád, a stal se technickým a výtvarným fotografem. S velkou láskou a nasazením se věnoval svým pěti vnoučatům Davidovu, Báře, Lindě, Petrovi a Emče. Snažil se je naučit poznávat a milovat přírodu, radoval se z jejich studijních a sportovních úspěchů.
Dokud mu síly stačily, zajímal se vždy o dění ve svém rodném městě, spolupracoval na jeho propagaci, zajímala ho historie Uherské Hradiště, odkud celá jeho rodina pocházela. Ve svých fotografiích zanechal svůj pohled a vyznání všeho, co měl rád.
 

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace