Chci se bavit hudbou a dělat lidem radost

Chci se bavit hudbou a dělat lidem radost
Velehrad Kultura 02 / 07 / 2019

Narodil se před 34 lety v Železné Rudě jako Miroslav Slodičák. Už jako dítě hrál na klavír a později začal skládat hudbu. Vystudoval skladbu na konzervatoři Jaroslava Ježka. V roce 2008 se proslavil jako Marek Ztracený hitem Ztrácíš a ze soutěže Český slavík si odnesl cenu Objevu roku. Dnes  vyprodává koncerty a krom toho i skládá písničky nejen pro sebe, ale i například pro Martu Jandovou, Martinu Pártlovou nebo Janka Ledeckého. Jeho písničku má i taková hvězda, jakou je Karel Gott. Už osm let je Marek Ztracený pyšným a milujícím tátou syna Marka. S rodinou žije na Šumavě.

Letos poprvé vystoupíte na Večeru lidí dobré vůle. Byl jste někdy dřív na Velehradě? A jak se těšíte na tamější atmosféru (která je každoročně úžasná :) ?

Na Velehradě to bude moje premiéra. Slyšel jsem samá pozitivní slova o atmosféře, tak se už teď těším.

Přijedete na Velehrad i s rodinou?
Nejsem si jistý. Tyhle věci se u nás řeší velice operativně a na poslední chvíli. Jsme ze Šumavy a cestování je velice náročné. Rodinu si na koncerty rád beru, ale většinou jde o bližší místa. Každopádně možná s sebou budu mít svého technika, bedňáka a ochranku – svého osmiletého syna. Když bude mít dobré známky ve škole, slíbil jsem mu, že se mnou může jezdit a brigádničit.

Jak nejčastěji trávíte léto (letní prázdniny) a jak nejraději byste je trávil, kdyby vám žádné povinnosti nestály v cestě? Přece jen léto je čas hudebních festivalů, koncertů pod širým nebem…
Už ani nevím, jaké to je mít prázdniny. Mám prázdniny spíš v zimě, kdy se snažím rodině vracet její trpělivost. V létě se mnou moc zábavy není, co se týče rodinných akcí a výletů. Jezdím hromadu koncertů a neustále něco vymýšlím a natáčím. Teď to navíc je o to složitější, že jsme vyhlásili koncert v O2 areně, což by měl být jeden z vrcholů mé hudební cesty. Ani náhodu si nestěžuji, protože to, co dělám, je můj dětský sen a strašně mě to baví. Teď už je navíc můj syn ve věku skvělého parťáka a často se mnou jezdí po koncertech, takže nemám výčitky, že by neviděl tátu.

Před časem jste složil píseň Léto 95. Proč zrovna 95, máte k tomuto roku nějakou konkrétní vzpomínku?
Rok 95 se mi hodil do textu. Píseň je celkově o devadesátkách a na tohle téma jsem při skládání narazil náhodou. Najednou jsem si uvědomil, že o tom mám tolik co vyprávět a zpívat. Byly to krásný časy. Myslím, že jedny z nejhezčích vůbec. Lidé se cítili svobodní a měli se rádi. Mně bylo deset let a prožíval jsem překrásné dětství na překrásném místě. Měl jsem skvělé rodiče a věřil jsem, že dokážu cokoliv. Taky nebyly mobily a všichni si povídali a hráli si se mnou. Navíc to téma je bohaté a text se na tuhle píseň psal sám.

Máte oblíbené místo, kde jako rodina trávíte volný čas?
Železná Ruda, Šumava. Není hezčí místo a město se navíc rychle zmáhá z takového ne moc hezkého období. Je nám tam skvěle. Co se týče ostatních míst, hodně jsme si oblíbili Mauricius. Cítíme se tam bezpečně a místní kultura nám vyloženě sedí.

Živíte se hudbou, to je sen mnoha lidí. Byl to odjakživa i váš sen, toužil jste být slavný, zpívat a skládat hudbu hvězdám české hudební scény?
Začal jsem s hudbou asi v šesti letech, když mi můj táta pustil koncert kapely Queen na VHS kazetě. Padla mi brada. Sledoval jsem, jak Mercury běhá po pódiu a strhává tisícový dav. Od té chvíle jsem netoužil po ničem jiném. Ani na chvíli. Ze začátku jsem chtěl být strašně slavný a populární. Teď už mi jde spíš o to být šťastný, na nic si nehrát, dělat lidem radost a nabíjet je energií při koncertech.

Napsal jste písničku (Ta pravá) i takové legendě, jakou je Karel Gott. Oslovil vás sám? Jaký to je pocit, skládat pro mistra?
U Karla to bylo tak, že můj kamarád mi jednou říkal: „Hele, já teď něco točím s Karlem a on shání novou písničku. Nechceš něco zkusit ?“ Nejdřív jsem vůbec neměl odvahu, a pak jsem se rozhodl, že se tomu budu věnovat. Načetl jsem si o Karlovi vše, co šlo, a pak si na něj chvíli začal hrát. Napadly mě první verše a bylo to. Je strašně zábavné skládat zkušeností, věkem a příběhem někoho jiného. Otevřou se vám jiné možnosti skládání.

Jaký je váš pracovní cíl? Nebo už jste ho dosáhl?
Koncert v O2 areně v únoru 2020 je jeden z cílů, ale vím, že tím to neskončí. Čím víc se mi daří, tím větší mám chuť. Mám energie na rozdávání a chci ji smysluplně využít. Jestli bych ale měl říct jeden cíl, tak se chci bavit hudbou a dělat lidem radost. Říct si, až mi bude 70 let, tenhle život se povedl!

Kdyby se váš syn chtěl vydat ve vašich šlépějích, rozmlouval byste mu to? Život celebrity asi není tak lehký, jak se zdá...
Můj syn je v období, kdy chce být každý den něco jiného. Hraje na bubny a piano, jezdí na motorce a čtyřkolce, na lyžích a aktivně hraje hokej. Nevím, kterou cestu si vybere, ale rozhodně mu ji nebudu vymlouvat. Jsem typ otce, co se snaží spíš empaticky vycítit, co si jeho dítě přeje, a zbytečně mu nebrat sny a vnucovat mu ty svoje. Když bude chtít být muzikant, jsem tu pro něj, když bude dělat balet, jsem tu. Když bude chtít hrát hokej, zase tu budu... Ale běda, jak by chtěl hrát za Spartu! (smích)

Změnila vás role otce? Na dnešní dobu jste se jím stal docela brzy.
Můj syn mě změnil o 180 stupňů. Zachránil mi život a otevřel oči. Prý si děti rodiče vybírají. Marek šel najisto, myslím.

Co byste popřál Dnům lidí dobré vůle k letošním 20. narozeninám?
Ať mají pořád tak dobré srdce a ať se neztratí. 

banner
autor: Monika BABINCOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace