Nejkrásnější chvíle u cimbálu často přicházejí až ve chvíli, kdy skončí oficiální program. Muzikanti odloží noty, přidají se zpěváci a lidové písně začnou žít vlastním životem. Právě taková setkání jsou Cimbálové muzice Ohnica nejbližší už dvacet let.

Kolem cimbálu vznikají ta nejlepší setkání

Možná i proto se rozhodla své jubileum oslavit besedou u cimbálu, kde nebude nouze o vzpomínky ani o společné muzicírování. Vedle autorského hudebně-tanečního pořadu Sudba, který se v repríze vrátí na podzim, připravila na pátek 7. srpna od 19.00 v Jezuitské koleji také výroční večer s hosty, kteří se během let stali součástí jejího příběhu. Jak se muzikanti těší a jakých bylo dvacet společných let, přibližuje Jan Káčer, cimbalista a umělecký vedoucí muziky.

Název Ohnica odkazuje na hořící trávu i na temperament. Vystihuje vás po dvaceti letech pořád stejně?

Pevně doufám, že tomu tak je, snažíme se na sobě pořád hudebně pracovat a vymýšlet nové zajímavé projekty, kde se ten náš hudební temperament projevuje. Ale tuto skutečnost musejí posoudit naši příznivci a posluchači.

Začínali jste jako mladí muzikanti z různých muzik. Co bylo tehdy nejtěžší – sehrát se hudebně, nebo lidsky?

Každý z nás měl nějaké hudební znalosti a zkušenosti a bylo velmi důležité na tom pracovat, ale hlavně hrát společně, aby muzika dostala výsledný zvuk. Náročné bylo především ustálit nástrojové obsazení, což se podařilo nastálo v roce 2010. Jistá hudební chemie mezi námi všemi začala fungovat a postupně jsme začali tvořit. Samozřejmě, že občas to někdy tře, ale to je tak asi úplně všude.

Dospěli jste a někteří už jsou i tátové… Jak se změnila atmosféra a nálada muziky?

Atmosféra je u nás v muzice pořád pohodová. Priority každého z nás se lehce změnily, intenzita zkoušek se taky zmenšila, ale pořád je dodržujeme. Společné akce jsou už poklidnější, tolik už nepaříme, jelikož už nejsme nejmladší, dá se říct, že jsme se zklidnili. Ani těch hraček už nebereme tolik, jelikož každého rodinné záležitosti jsou na prvním místě. Muzika je nám všem příjemným koníčkem.

Na co jste jako muzikanti nejvíce hrdí?

Budu mluvit určitě za celou muziku, když řeknu, že na to, že jsme vydrželi a stále společně hrajeme, jelikož je mnohdy velmi náročné skloubit individuální pracovní a rodinné záležitosti. Těší nás, že spolupracujeme s výbornými kolektivy, ve kterých máme řadu kamarádů. Můžu zmínit jednak naše vydaná alba, jednak ta, na kterých jsme spolupracovali, ale i realizaci projektu Sudba.

Vydali jste tři profilová alba. Když si dnes pustíte to první, slyšíte spíš nostalgii, nebo byste všechno nahráli úplně jinak?

V některých věcech jde o pěknou nostalgii, ale je to nutné brát tak, že to byl odraz muziky v daný čas, kdy jsme na alba nahráli, co se nám v tu dobu líbilo a co jsme chtěli zaznamenat. Některé kousky si po chuti občas na zkoušce zahrajeme a celkem se u toho pobavíme. A musím uznat, že velmi často se k nim vracíme. V plánu máme určitě nahrát i další věci, které budou odrazem současného hudebního vývoje naší muziky, ale co je zaznamenáno na starších albech, bychom určitě neměnili. Jsou to pěkné vzpomínky.

Ohnica dlouhodobě spolupracuje s folklorním souborem Cifra. Co vám tato propojení dává?

Se souborem jsme aktivně spolupracovali do loňského roku, kdy jsme pomyslné žezlo předali Cimbálové muzice Špica, která s nimi v současnosti aktivně hraje. Je fakt, že v současnosti máme za sebou pár společných vystoupení, ale už nejsme tak aktivní. S tanečním souborem je radost spolupracovat, jelikož nám muzikantům dávají nové podněty na zpracování dalšího repertoáru z různých oblastí. Řekl bych, že za dobu naší vzájemné spolupráce jsme se naučili řadu nových písní, které máme na aktivním repertoáru, a také to byla dobrá škola, hrát tzv. pod nohy. Díky spolupráci jsme navštívili i řadu zemí světa, kam bychom se třeba sami jako muzika nedostali.

Výroční večer spojí muzikanty, zpěváky i tanečníky, kteří s vámi během let spolupracovali. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Dlouho jsme s kolegy řešili, koho pozvat. Za těch dvacet let jsme spolupracovali s tolika lidmi, že nebylo možné pozvat všechny. Na programové besedě se tedy představí již zmiňovaný Folklorní soubor Cifra, Folklorní soubor Míkovjan, ženské sbory Čerešňa z Újezdce u Luhačovic a Mistřické frajárky z Mistřic, mužský sbor Staroměští mládenci, zpěvačka Barbora Olszarová z Míkovic a také zajímavé taneční těleso, které dostalo pojmenování Sudbovjan. Jedná se o tanečníky z našeho hudebně tanečního projektu Sudba. Slovem provede Jiří Kokmotos a v druhé části večera doufáme, že se všichni aktivně zapojí do volné besedy u cimbálu a užijí si s námi ty dvacetiny.

 Můžete prozradit, jestli zazní i skladby nebo písně, které běžně nehrajete a schováváte si je právě pro tuto příležitost?

Zazní některé stále věci, které máme na našich třech albech, ale také nové písně z luhačovického Zálesí, Kopanic, ale také výběr ze skladeb jmenovaných souborů a sborů, které jsme společně nahráli na jejich profilová alba.