Jednou z hlavních hvězd 18. ročníku festivalu Beseda u Bigbítu, který se koná 6. - 7. 8. v Tasově, je jeden ze zakladatelů kultovního britského labelu Ninja Tune DJ Food. Po hraní v Montrealu a Mexiku si odskočí na svůj dvouhodinový set do slováckého městečka. „Technologie nedělá lepší hudbu, základem je tvořivost a nápad ruku v ruce s dobrým podáním,“ říká.

Projekt DJ Food trvá už 20 let. Jako DJ působíš ještě déle. Jak jsi začal s DJingem a tvorbou hudby?
Hrát jako DJ jsem začal v roce 1985, ale už rok předtím jsem začal míchat hip hop na dvojčeti. Scratchovat jsem se naučil z poslechu a když mi bylo 17, rodiče mi k narozeninám koupili jednoduché gramofony (žádné Technics, na ty jsem si 3 roky počkal) a sám jsem si pak našetřil na levný mixpult. Vlastní tvorba mě oslovila, když jsem ve studiu pomáhal Coldcut s mícháním, kde jsem pochytil pár věcí, ale hlavně mě tam kamarád narychlo zasvětil do programu Cubase.

Za poslední dvě dekády se hudební scéna hodně změnila. Jak bys porovnal dřívější a současnou hudbu? Dělá lepší technologie i lepší hudbu?
Podle mě nemá smysl porovnávat tehdejší a současnou hudbu, protože pořád vychází předělávky desítky let starých tracků, které mě stále fascinují. Jistě, některé žánry prošly zlatou érou a buď zmizely nebo se vyvinuly v něco úplně jiného (jako třeba hip hop). Nicméně nepatřím mezi ty, co by pořád říkali zlatý sedmdesátky. Technologie nedělá lepší hudbu, základem je tvořivost a nápad ruku v ruce s dobrým podáním. Slýchám tolik hudby založené jen na technologii... Lidi jen hrají z plug-inů a neřeší duši, šťávu ani strukturu skladby.

Po všech letech vystupování, užívaš si spíš atmosféru velkých festivalů, nebo preferuješ hraní na malých akcích pro míň lidí?
Vždycky na menších akcích. Vytvářet atmosféru na velkém festivalu je docela náročné, pokud neradi stojíte na jevišti jako já. Když můžu cítit lidi kolem sebe, protože hraju na stejné úrovni, užiju si to mnohem víc, než když trčím na pódiu několik metrů nad lidmi.

Většina tvých fanoušků ví, že DJ Food není jedinec, ale jméno projektu (Krmení pro DJe). Kromě pseudonymu Strictly Kev, vzpomeneš si na nějaké starší?
Říkával jsem si DJ Maestro, hlavně kvůli samplu ze singlu Beats & Pieces od Coldcut, který jsem scratchoval a ve kterém zaznívalo Hit It Maestro. Na vysoké jsem hrál ve tříčlenné skupině DJs zvané 1210 Technicians. Na začátku osmdesátek jsem maloval graffiti pod přezdívkou D-Vice, měl jsem dokonce opasek se jmenovkou, úplný osmdesátky. :) Pak jsem se spolubydlícími v Londýně založil skupinu Openmind a pořádali jsme ambient parties nazvané Telepathic Fish, a to jméno jsem si pak nechal i v práci s designem.

Hrál jsi na mnoha akcích všude po světě. Máš rád hraní za hranicemi, nebo raději vystupuješ na domácí půdě? Na která místa se rád vracíš?
Právě jsem se vrátil z Montrealu, jednoho z mých oblíbených měst. Rád cestuju, ačkoliv je to kolikrát děs, když musíš lítat pozdě v noci nebo brzy ráno na laciných linkách. Mám rád Japonsko, Kanadu a Státy, vždy rád letím do New Yorku, San Franciska nebo Tokia a zvlášť si pamatuju hraní na neobvyklých místech jako na Islandu, v Jižní Africe nebo Mexiku. Nicméně doma mám prostor si trochu víc pohrát.

Co je při cestování nejdůležitější z pohledu DJe?
Správné elektrické napájení do všech druhů zásuvek. A taky mixpult, British Airways mi nedávno jeden ztratily a našly ho 20 minut před koncem mého vystoupení. Naštěstí jsem mezitím splašil náhradní.

Vnímáš hudbu jako zásadní při výchově svých dětí? Chtěl bys, aby na něco hrály? Mají vlastně rády tvoji hudbu?
Myslím, že hudba je důležitá pro všechny děti. Mrzelo by mě, kdyby ty moje (mám kluky dvojčata) neměly hudbu rády. Pouštím jim soundtracky, Thunderbirda, Batmana, Star Wars, Růžového pantera, zatímco jim moje žena pouští Beatles a spoustu funku a popu. Popravdě moc nespěchám s  nějakým hudebním ovlivňováním, ačkoliv si už kluci sami doplňují vlastní slova ke známým melodiím. Se svou sbírkou a know-how čekám, až budou teenageři. Budu jen rád, když se naučí na nějaký nástroj, mimo dudy a podobné skřípačky; mají malé klávesy, dětskou kytaru, malé bubínky a xylofon, už jen s těmi dovedou venku dělat pěkný rámus. Nevím, jestli je baví moje hudba, nějaká zazněla z rádia v autě, ale žádný se nijak nevyjádřil. Jeden se pak stavil ve studiu, když jsem hrál Mother of Invention, a řekl dobrá muzika, takže naděje existuje.

Kromě tvé rodiny jsi ještě jedním z otců kultovního labelu Ninja Tune. Tenhle potomek má doslova tvoji vizáž (Strictly Kev je totiž zodpovědný za design většiny coverů NT). Je i ve dvaceti dobrým synem? Který ze současných NT projektů tě baví nejvíc?
To je krásný způsob, jak to podat, děkuji, takhle jsem nad tím nikdy neuvažoval. Ano, jsem na něj dost pyšný, na to, co jsem světu odkázal, ačkoli mou pomoc už teď nikdo v NT nepotřebuje. Občas pomáhám určit směr, ačkoliv už není můj, protože tahle loď už má vlastní kormidelníky. Mými momentálními oblíbenci jsou King Kannibal, Loka (nové album je úžasné) a projekt The Slew Kida Koaly.

Kromě DJe a skladatele jsi vlastně i art director a návrhář hraček. To je celkem slušný produkční záběr. Ventiluješ svoji kreativitu i jinak? Na čem právě pracuješ?
No, samo otcovství je celkem kreativní job - výroba kostýmů Buzze Rakeťáka, spravování hraček a kreslení superhrdinů k omalování. Právě jsem dokončil svoji první opravdovou knihu k příležitosti 20. narozenin NT, a jsem s ní opravdu spokojený. Teď se ve mně vzbudil designér knih a chtěl bych dělat další. Mimo to zas sedím na producentské židli a dokončuju album DJ Food, které vyjde na podzim, a pracuju na 4deckovém audiovizuálním megamixu Ninja classics s DK pro Ninja XX show.