Dokument Světlana stojí za zhlédnutí

Dokument Světlana stojí za zhlédnutí
Foto: archiv LT  /  Lenka Tománková, jedna z autorů dokumentu
Uherské Hradiště Kultura 06 / 02 / 2017

Příběh tragické lásky, která skončila v hradišťské věznici

Velmi zajímavý dokument Světlana se bude promítat v úterý 7. února v 16.30 v rámci cyklu Biograf 21 v Cafe 21 v jezuitské koleji.
Dokument Světlana - příběh velké a tragické lásky v kulisách třetího odboje - natočili před dvěma lety Lenka Tománková a Petr Hanáček, pedagogové z uherskohradišťské SŠPHZ. Hlavními protagonisty jsou Rudolf Lenhard (partyzán z Ploštiny, jejíž válečný osud je znám z knihy L. Mňačka Smrt si říká Engelchen), zakladatel odbojové skupiny Světlana - Makyta, jež operovala na Valašsku, a jeho láska Marie Vajdová, vsetínská učitelka, která mu v jeho činnosti pomáhala a podporovala jej. Oba je zatkli a uvěznili v uherskohradišťské věznici. Jeho téměř umučili a nakonec popravili přímo pod vězenskými okny Marie, která zde čekala na transport do věznice v Pardubicích.
„Dokument vznikl u příležitosti Studenské konference s názvem Krvavá padesátá. Při získávání informací jsme dokonce objevili tajný archiv Rudolfa Lenharda, který ukrývala rodina Marie Vajdové téměř 70 let,“ vypráví Lenka Tománková.
„Dokonalé ukrytí archivu zachránilo v padesátých letech životy mnoha bývalých partyzánů. Vyskytují se v něm takové skvosty jako třeba osobní dopisy spisovatele Mňačka Lenhardovi, dobové plakáty atd.,“ doplňuje Petr Hanáček, který stál za kamerou a materiál sestříhal.
Dokument je koncipován formou dobových dokumentů a svědectví posledních žijících pamětníků. Mnoho komentářů namluvili studenti školy. O natáčení jsme si povídali s jednou z autorů Lenkou Tománkovou.

Proč jste si vybrali právě tento příběh?
Na tento příběh jsem narazila při psaní rigorózní práce na téma třetího odboje. Zaujal mě příběh hlavních protagonistů, protože je velký, silný, nechybí v něm emoce a je důkazem toho, co všechno byli lidé ochotni ve své době obětovat za své přesvědčení. Jako pedagog jsem na něj nazírala také didakticky - studenti vždycky raději přijmou příběh než strohá diktovaná fakta. A v tomto příběhu se opravdu zrcadlí veškeré reálie doby a mají i regionální kontext.

Bylo těžké jít po jejich stopách?
Byl to problém, protože žijících „světlanářů“ už je opravdu jen hrstka, nejsou už příliš v kondici a někteří z nich se velmi brání vzpomínkám. Moc nám pomohla Konfederace politických vězňů v čele s paní Honovou, která nám nesmírně obětavě sháněla kontakty. Za svůj majstrštyk považuji rozhovor natočený s paní Marií Zhofovou, která se vždy zarputile bránila vydat svědectví a vzpomínat na tuto dobu. Nám se to jako jediným podařilo a toto svědectví je velmi unikátní a emotivní. Přitom ona byla s Marií Vajdovou na cele v době Lenhardovy popravy a potom její spoluvězeňkyní v pardubické věznici a její svědectví mělo pro příběh nesmírný význam. Vážím si toho o to víc, že si znovu otevřela staré rány. Vůbec jsem se nedivila její umanuté vůli o všem mlčet.

Archiv jste objevili přímo vy? Jaký to byl pocit?
Archiv byl pečlivě schovaný u rodiny Marie Vajdové. Léta jej odmítali vydat, nedivím se. Komunisté je připravili o statek, kde byl archiv schovaný, ukrývali jej při estébáckých šťárách a domovních prohlídkách. Vnímám to také jako výraz obrovské osobní statečnosti celé rodiny. Když jsme za nimi s kolegou přijeli, trvalo dlouho, než nám jej přinesli ukázat. Mapuje poválečné období partyzánské skupiny Ploština, citlivé seznamy partyzánů, dopisy psané neviditelným inkoustem. Zachránili tak nejen lidské životy, ale i cenné důkazy o tom, jak těžká ta doba opravdu byla.

Dokázali jste se vžít do jejich situace? Přepadaly vás při vzpomínání pamětníků emoce?
Emoce? Bez těch to nejde. Když posloucháte svědectví o tom, jak lidskou bytost fyzicky zničí, rozšlapou (doslova) a v tomto stavu z nemocničního vozíku pověsí pod oknem ženy, která toho muže milovala tak, že dala všanc vlastní existenci... Nebo posloucháte příběh dcery jednoho ze světlanářů, jejímž vzpomínkám z dětství dominuje ta noc, kdy jí zatkli otce a přítomní estébáci ještě vyjádřili politování, že ho zrovna nezastřelili... Když posloucháte ty pauzy, kdy se pamětníci snaží opanovat emoce, které jsou ještě po těch desítkách let tak silné, musel by být člověk z kamene, aby to s ním nic nedělalo.

Uvědomili si studenti, jaké mají štěstí, že žijí v současnosti a nic tak hrozného je nepotká?

Chci věřit, že ano. Proto jsme ten dokument natočili. Film jsme doplnili o další materiály - protokoly z výslechů, poslední dopisy z věznice, informace o členech Světlany. Z toho všeho byla vytvořena jakási metodika, kterou jsme poskytli ostatním kolegům z jiných škol. Světlana je úzce spjata se Zlínským krajem, s hradišťskou věznicí a mnozí studenti jsou prapotomky jejích členů.
Ale zapomíná se rychle, obzvlášť v dobách hojných. Prožité zlo by se mělo připomínat, aby se znovu neopakovalo.

Myslíte, že by dnes byli lidé schopni riskovat život pro odboj či dobro věci?
Pevně věřím, že v každé době, každé společnosti existuje hrstka příčetných, kteří jsou slyšet, když se pošlapávají lidská práva. Ale chce to obrovskou míru osobní statečnosti, vědomí rizika, že můžete přijít o všechno a budou tím trpět všichni, které milujete. Nést takovou zodpovědnost, na to opravdu každý nemá.
 

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace