Dolina si k 70. výročí nadělí Vítej, léto!
Foto: malba: Jiří Slováček, klarinetista CM Perenica / Premiéra oslavuje mládí a jeho lyriku i nespoutanost
Sedmdesát let v životě folklorního souboru v sobě nese otisk mnoha generací. Je vepsaný v paměti tanečníků i muzikantů, kteří v něm prožili kus života. Jejich společný příběh pokračuje…
Soubor písní a tanců Dolina oslaví 70. výročí založení premiérovým pořadem Vítej, léto! v pátek 17. dubna a v sobotu 18. dubna od 19.30 na Klubu kultury.
Šestnáct párů tanečníků podpoří CM Perenica
„Když jsme začali přemýšlet nad výroční premiérou, uvědomili jsme si, jak silně na nás doléhají různé negativní vlivy, ať už společenské, lidské i ty úplně obyčejné. Právě proto jsme se rozhodli jít jinou cestou a chceme diváky především bavit,“ říká autorka a vedoucí taneční složky Jitka Felvabelová.
„Nechtěla jsem se vydat cestou okázalého výročního programu ani nabízet hluboký myšlenkový přesah. Přála jsem si, aby se diváci na dva večery uvolnili, nemuseli o ničem přemýšlet, jen se nechali unášet pocity. Tak vznikl večer, který oslavuje tanečníky a muzikanty, kteří v Dolině působí v současnosti – jejich mládí, první lásky, živelnost i radost ze života. To všechno v sobě nese léto, které se jako sluneční nit proplétá celým pořadem,“ vysvětluje autorka. „Nejsilnější vzpomínky na mládí má většina lidí právě z léta…, to vzrušení, lásky, prázdniny, první pusa i milování, noční setkávání, teplé večery, táboráky,“ dodává. Přesně v této náladě našla inspiraci i klíč, jak ukázat mladé lidi v souboru přirozeně. Bez stylizace, bez snahy „něco hrát“. Děj přenesla do času před sto lety, do doby, která jí je blízká svou atmosférou, jazykem, krojem i způsobem života. „Ten svět mám v sobě. Je mi blízký lidsky, náladou, tím, jak se v něm lidé potkávali a prožívali věci naplno,“ přiznává Felvabelová. A právě tato blízkost dává celému pořadu pevnost i lehkost zároveň.
Léto se v pořadu neobjevuje jen jako dekorace. Stalo se skutečnou dramaturgickou kostrou se vším všudy. Na jevišti se objeví devět nových a jedna upravená choreografie. Ne jako oddělená čísla, ale jako jeden plynoucí obraz. Jednou divoký a bujarý, jindy jemný, téměř tichý. Střídají se v něm polohy radosti, touhy, očekávání i zastavení. Vedle autorky se na dvou číslech podíleli také Viktor Peeters z VUS Ondráš a člen souboru Jiří Šimek. Všechno ostatní včetně scény pak vytvářela sama. Ne jako profesionální choreograf s ambicí ukázat technickou dokonalost, ale jako člověk, který choreografii „prožívá“. Pracuje intuitivně, přes hudbu, představu, emoci a vnitřní obraz. „Když jsem poprvé viděla secvičené a hudbou podepřené Svatojánské tance, běhal mi mráz po zádech a považuji je za nejsilnější část večera,“ říká Jitka Felvabelová, která původně zamýšlela zůstat víc „doma“ v regionu. Jenže z okolí tanečníků začala přicházet očekávání. Zklamání, že „tam nebude tohle“ nebo „tam nebude tamto“. A také touha samotných členů zatančit si tance, které jsou mezi nimi velmi oblíbené. Stála tak před rozhodnutím, zda zůstat u své původní čistší představy, nebo své lidi nezklamat. Rozhodla se vyjít jim vstříc. A vznikl tak možná nejtěžší dramaturgický úkol celé premiéry. Zakomponovat do celku „cigány“ i dvě Myjavy tak, by dávaly smysl a nepůsobily jako cizí vložky.
Rovnocenným partnerem choreografií je hudba, kterou autorka vyzdvihuje jako velkou oporu celé premiéry. Soubor pracuje se šestnácti páry a doprovází jej cimbálová muzika Perenica. Právě hudba má podle všeho patřit k tomu, co diváka na premiéře silně zasáhne. Nejen proto, že je dobře sepsaná, ale také proto, že je dobře zahraná. „Jsou to mladí muzikanti pod vedením Jakuba Kunce, organizačního vedoucího muziky a autora většiny hudebních úprav k premiéře. Cením si na nich, že nehrají pouze na kšeft, ale jsou vstřícní, mají chuť na sobě pracovat a něco vytvářet,“ uzavírá Jitka Feldvabelová. Na hudebních úpravách se podílel i Ondřej Bazala, Petr Čihal a Jan Káčer.
Čeká vás tedy uvolněná, hravá, zamilovaná, divoká, pohádková i obyčejně lidská premiéra k 70. výročí, na které se necháte unášet létem.