Doposud jsme prožily krásný život

Doposud jsme prožily krásný život
Kultura 31 / 10 / 2013

Kdo je kdo, věnováno jubileu sester Kraváčkových

Sestry Kraváčkovy, dvojčata Lenka Kraváčková a Yvona Čižmárová, zanedlouho oslaví životní jubileum. Život propojily s tancem. Po letech v dětském Hradišťánku obě sestry přestoupily do Hradišťanu, kde působily jako sólistky, pak na střídačku jako choreografky i vedoucí.
Díky tomu, že silně ovlivnily folklorní dění v našem regionu, přijde jim blahopřát dlouhý zástup gratulantů. Jejich nejbližší pro ně dokonce připravili slavnostní pořad s názvem Kdo je kdo, který se koná 1. listopadu od 19.30 v Klubu kultury Uherské Hradiště.
V programu plném nejrůznějších narozeninových překvapení účinkují FS Cifra s CM Ohnica, SPT Dolina s CM Bálešáci, SLPT Radošov s CM Radošov Veselí nad Moravou, CM Sudovjan a další.
Vstupenky jsou již v předprodeji, proto si neobvyklý zážitek nenechte ujít.

U tabule nás zkoušeli zároveň
Dvojčata Kraváčkova se narodila jako velké překvapení rodičů i o dva roky starší sestry Taťány. V učitelské rodině nastal poprask, protože to nebyly žádné uvzdychané princezny, ale neposedná šídla s věčně odranými koleny. Aby vybily energii, vyblbly se a utahaly, chodily už od čtyř let do hradišťského Sokola. Mít dvojče bylo super, protože bylo pořád s kým si hrát a něco podnikat, vypráví Lenka Kraváčková alias Lena. Energii a talent pro tanec zdědily po otci, který byl svého času tanečním mistrem, byl úspěšný v gymnastice, atletice. Maminka byla pro změnu rodinným stmelovačem a organizačním duchem rodiny.

Osud zařídila sousedka
Holky rostly jako z vody a natropily nejednu rošťárnu. Devátý rok byl jejich osudový, jelikož ovlivnil celý jejich další život. „To takhle jednou přišla sousedka Radka Staňková, že zakládá dětský soubor. Jestli bychom nechtěly se ségrou chodit. Slíbily jsme účast a nestačily se divit, když nás o hodinu později lákala jiná sousedka do nově vzniklého lyžařského oddílu. I když náš lyžování táhlo víc, slib je slib,“ vzpomíná na vstup do Hradišťánku Lenka, která folkloru zasvětila celý svůj dosavadní život. „Kdyby přišla dřív ta druhá, možná bychom nebyly tanečnice, ale lyžařky,“ smějí se energické dámy Lena a Yvona.  

Vždycky jsme měly štěstí na skvělou partu
Po základce, kterou obě doplnily rozsáhlou zájmovou činností (tábory, hudebka, Hradišťánek, Sokol), byly obě přijaty na hradišťské gymnázium. „Protože jsme si jako jednovaječná dvojčata byly opravdu hodně podobné, už od základky nás vyvolávaly k tabuli zároveň - to aby nedošlo k nějakým kulišárnám,“ říká o pět minut starší Lena s nostalgickým úsměvem na tváři.
Na gymplu se staly členkami skvělé party lidí, která udržuje aktivní přátelství až do dnešních dnů. „Jezdilo se na vodu, na hory, na chaty. Uměli jsme to pořádně rozbalit, ale také pěkně máknout, když bylo potřeba. Myslím, že dnešní studenti k jejich škodě nic takového nikdy neprožijí,“ dodává s povzdechem. „Naše generace a generace mých prvních studentů se od těch dnešních velmi liší. Dřív - když byla železná opona a těžko se dostávalo k informacím - byli studenti pokorní, měli úctu a vážili si vzdělání i věcí, které pro ně někdo dělal. Dnes - když je přístup na internet - berou všechno jako samozřejmost, ať už po duchovní či materiální stránce. Houževnatost a aktivita jsou dávno pryč, dnes vládne naprostá lenost a drzost. Dnešní mladí lidé musí mít ze všeho vlastní užitek, nic nejsou schopni udělat pro druhé, jen tak, pro dobrý pocit. A to je špatně. Proto vítězí povrchnost a plytké vztahy,“ smutně hodnotí práci se studenty jejich profesorka.  

Yvona odešla za láskou
Už coby studentky gymnázia vedly školní folklorní soubor Hopsák a jako sólistky Hradišťanu objížděly se souborem východní i západní Evropu. Lena snila o dráze veterinářky - bioložky mořských savců a Yvona se chtěla stát dětskou lékařkou.
Člověk míní, život mění. Lena se díky neotevření oboru přihlásila na pedagogickou fakultu, na obor biologie, tělesná výchova, a Yvona odešla do Bratislavy studovat na hudební fakultu Vysoké školy múzických umění choreografii lidového tance. Zamilovala se do zvukaře souboru Lúčnica, vdala se a usadila v Bratislavě. Pracuje jako vedoucí tanečního oboru ZUŠ Bratislava-Ružinov a založila vlastní taneční a relaxační studio. Narodil se jí syn Petr a dcera Veronika. Dcera jde v rodinných stopách, tančí, zpívá, hraje na klavír a divadlo. Synek se drží od tance dál, věnuje se studiu počítačů a hře na klavír.
Začátky byly zajímavé. Šla jsem za láskou, ale musela jsem opustit Hradišťan, který pro mě znamenal kus života. Musela jsem za sebou nechat rodné město, sestru, rodinu... Jsem tady však šťastná a stesk překonávám díky Lence a naší rodině, říká Yvona.

Lenka se rozdává dětem
Lena pro samou práci s cizími dětmi neměla čas si pořídit vlastní. Takřka celý život žije s partnerem, se kterým se báječně doplňují. Oba spojuje kromě krásného vztahu folklor, sport a hlavně cestování…
Lena dodnes vede folklorní kroužek gymnázia, kde dlouhá léta vyučuje biologii a tělocvik. Připravuje všechny akademie, plesy. Založila kroužek břišních tanců a hrozně ráda cestuje. „Ať připravuji jakýkoli tanec, nejdůležitější je pro mě hudba. Musí mě zasáhnout do srdce, musí mi běhat mráz po zádech - teprve pak se mi v hlavě začne vyvíjet choreografie. Třeba na ples vybírám hudbu čtyři měsíce, prozrazuje.
V březnu roku 2001 se ujala FS Cifra, kde je vedoucí taneční složky dodnes. Kromě nácviku a vymýšlení choreografií také v Cifře pořádá vodácký či lyžařský zájezd, beachový turnaj pro stmelování kolektivu. „Chtěla bych děcka naučit, aby byla aktivní, aby se uměla bavit sama a nečekala, až pro ně někdo něco vymyslí.“
Kromě Cifry choreograficky spolupracovala se soubory Dolina, Včelaran, Radošov, Dambořice - Salajka, Ondráš a dalšími. Díky uměleckým sklonům k pedagogice vystudovala ještě pedagogiku tance na konzervatoři při Tanečním centru Praha a na fakultě sportovních studií získala doktorát v oboru kinantropologie.

Mají šestý smysl trápení
Ač se sesterské cesty rozešly, v kontaktu jsou neustále. Pracují na společných projektech, jak po stránce taneční, tak na učebních materiálech. Jezdí na jazzové a moderní taneční semináře, na břišní tance, pilates atd.
„Obě máme vůči sobě nějaký šestý smysl. Cítíme, když se té druhé něco stane, když má jedna z nás nějaké trápení,“ prozrazuje Lena. „I když se třeba měsíc nevidíme, obden si voláme, takže o sobě víme všechno,“ dodává Yvona.
Obě bojují proti syndromu vyhoření nejrůznějšími aktivitami v přírodě. Cestují, cvičí, lyžují, tancují, relaxují, …

++++++++++++++++++do sloupečku do boku++++++++++++++
Jak procházely životem  
10-20 let
Lena i Yvona: Sokol, LŠU - klavír a hudební nauka, Hradišťánek, tábory, blbiny se ségrou. Na gymplu vedly Hopsák, staly se sólistkami Hradišťanu. Akce se školou, skvělá parta, krásná přátelství, kamarádi po celý život... Každý den byly pryč, chodily domů až večer.
20-30 let
Lena: Nádherná studia na vysoké škole v Brně, na kurzech, biologických výjezdech, výborní lidi... s Hradišťanem objela půlku světa, zjistila, že ji cestování nesmírně dobíjí.
Yvona: Úžasná studia na vysoké škole v Bratislavě, působení ve FS Gymnik po dobu studií na vysoké škole, působení v dětském souboru Kramárik, Prvosienka, taneční workshopy se zahraničními pedagogy, spolupráce se SĽUKem, se Slováckým divadlem v UH, s FS Radošov,  Ondráš, přivedla na svět dvě krásné děti Peťu a Verunku.
30-40 let
Lena: Ujala se rozběhlého souboru Cifra, spolupracuje s mnoha folklorními soubory. Kromě Evropy se vydala až za oceán, Mexiko, Patagonie, Nový Zéland, USA, Kanada, … Za cestu snů považuje Nový Zéland - krásná příroda, zážitky naprosto předčily očekávání.
Yvona: Založila taneční a relaxační studio Sahra s taneční skupinou, spolupráce s FS Rosénka z Prahy, tvorba projektů - dětské opery Majstri speváci a Malý princ.
50 let
Lena: Splnit si sen - vydat se na Aljašku a další daleké cesty, dokud ještě sama vylezu do letadla, bránit se stereotypu a syndromu vyhoření, spolupracovat s Cifrou a být zdravá…
Yvona: Neztratit cíl - cestovat kamkoliv, poznávat cokoliv nové a neupadnou do skličujícího stereotypu. V lidech probouzet cit a lásku k tanci, k hudbě nezávisle na věku.
++++++++++++++++++++++++rámeček++++++++++++++++++++++++++++
Zamilovaná písnička
Lena: Hradišťu, Hradišťu
Yvona: Mam dvě - Dobrý večer vám, paní šenkérka, či tu nebola moja frajerka a Na popovském poli dvanáct rozmarýnů, ešte su daleko, už pěkne vonijú.

Z čeho máte radost
Lena: Mám štěstí na dobré mezilidské vztahy, v profesním životě i mimo ně, a na skvělou rodinu.
Yvona: Že mé povolání je mým koníčkem. Protože povolání se může omrzet, ale koníček nikdy a to je na tom to úžasné. A že můj manžel a moje dvě děti mají vztah k hudbě a k tanci.

Co vás trápí
Lena: Dívám se dopředu, kam se budou zájmové kroužky ubírat nejen v kultuře, ale i ve sportu, kdo je díky lenosti lidí bude vést, kdo bude děti učit, jak mají aktivně žít…
Yvona: Že současná doba potlačuje v dětech cit, vztah k pohybu, k tanci a k umění vůbec. A komerce bezostyšně válcuje toto umění. Když ministr kultury prezentuje, že nemá žádné umělecké vzdělání a že mu to ani nechybí, asi je něco špatně?! Ale přesto jsem velký optimista - jinak to ani v umění nejde.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace