Felix Slováček: Naše kořeny se nesmí potlačovat

Foto: Aleš Mazúrek  /  Hudební virtuos Felix Slováček obdivoval tradice Slovácka

Setkání s hudebním virtuosem Felixem Slováčkem při komentované prohlídce Galerie Joži Úprky v místech, která jsou nasycena tradicemi slováckého regionu, a vzájemná diskuse s Petrem Vašátem, spoluzakladatem a kurátorem jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí kraje, je silným zážitkem.

Přestože před pár dny oslavil 83. narozeniny, tak z něj stále vyzařuje životní energie, kterou rozdává nejen tóny saxofonu či klarinetu, ale i pohledy na tradice a současnost osobnosti, se kterou se život nemazlil. 

Felixi, jste v Úprkově galerii poprvé a co vás na Slovácko přivedlo?

Poprvé v galerii určitě nejsem, ale sám vám nedokážu říci, kolikrát jsem tu byl. Co vím ale jistě, je, že Úprka a jeho obrazy se dají prohlížet nesčetněkrát a vždy si u něj dokážete najít něco nového a zajímavého. Když je studování obrazů umocněno výkladem Petra Vašáta, tak je to pro mě vždy hodně silný zážitek, který mě pokaždé obohatí.

Máte za sebou veleúspěšnou a bohatou kariéru v showbusinessu či přesněji řečeno v uměleckém světě. Čím vás Úprka upoutává a obohacuje?

Jsem společenský tvor a miluji i ve svém věku nová poznání. Při prohlížení Úprkových obrazů se ve mně mísí pohled na tradice, zvyky i život regionu, z jehož sousedství pocházím, s reflexí současnosti, kdy se tyto tradice, zvyky, kořeny vytrácí, cíleně potlačují. To je dle mého názoru velmi nebezpečné. Aby se s tímto nebezpečím společnost vyrovnala, je otázkou a možná i úkolem pro mladší generaci, než je ta moje. Já mohu bohužel na toto nebezpečí už jen upozorňovat a varovat.

Pocházíte ze Zlína, kde jste prožil dětství i mládí. Co chováte v sobě ke Slovácku a Úprkovi?

Především úctu a respekt. A to jak ke Slovácku, tak k Úprkovi. Zlínu chybí taková ortodoxní identita tvořena historickými kořeny, tradicemi. Ani bych jej neoznačoval za Valašsko, byť jsem třeba na sobě měl v mládí valašský kroj. Zlín ale vnímám spíše jako průmyslové město. A to nemyslím zle, spíše naopak. Je to jeho výhoda. Je takovým rovnítkem, mostem mezi Valašskem, Hanou a Slováckem. Slovácko je bohaté právě na své tradice, kořeny, historii. A Úprka je dokázal geniálně ztvárnit. Na jeho obrazech je vidět dřina, kterou obyčejní lidé na Slovácku zažívali, ale také radost ze života, kterou si na Slovácku udrželi dodnes. Zřetelný je také patriotismus, hrdost ke svému kraji, a to je nesmírně cenná hodnota. I v dnešní době.

Přijel jste na Slovácko jen kvůli Úprkovi?

To samozřejmě ne. Dlouhá léta se přátelím s Petrem Vašátem i Zdenkem Zemkem, takže nemohu vynechat Jízdu králů ve Vlčnově, která patří právě k těm kořenům a tradicím Slovácka, a je naprosto skvělé a úžasné, že tato tradice žije a dokázala se už dávno protlačit na seznam UNESCO. I tahle „drobnost“ je důkazem, že Slovácko je bohaté na tradice, ale především schopnost zdejších lidí tyto tradice respektovat a hlavně je udržovat a rozvíjet. Počet mladých lidí v krojích, jejich úsměvy a radost, kterou dokáží rozdávat, jsou v dnešním světě obrovským darem.