Ředitelkou Asociace českých filmových klubů, které Filmovku pořádají, je Radana Korená, usměvavá dáma, která kolem sebe rozsévá pohodu. Za každých okolností. Jak se těší na jubilejní ročník? Na co by vás, Hradišťáky, pozvala?

Padesáté výročí festivalu je bezpochyby důvodem k oslavě i rekapitulaci. Co z programu pro tebe bude letos nejzásadnější?

Jsem moc ráda za to, že se podařilo sestavit hned tři výstavy k historii Filmovky, které nás vedly k veliké vděčnosti nejen za to všechno, čím jsme posledních 17 let prošli, ale za všechny a všechno, co Filmovku těch 50 (60) let utvářelo. Šťastná jsem za sekci věnovanou filmům Davida Lynche, které mám moc ráda. To bude lahůdečka pro mnoho návštěvníků Filmovky. Určitě taky doprovod benšiho k němým filmům J. Ozua nebo třeba povídání o ženách ve veřejné službě s Klárou Laurečníkovou a Sandrou Silnou v Nové Realitě. Ale bude toho mnohem, mnohem více. Program máme letos opět vyšperkovaný krásně.

Tým, který Filmovku připravuje, je kompaktní. Co vás drží pohromadě i přes různé názory a povahy?

Máte pravdu, náš tým je tvořen velkými osobnostmi a bez společných jmenovatelů by to nešlo. Tím největším je určitě Filmovka, kterou milujeme a je to naše srdcovka. Tím dalším je respekt, vzájemná úcta, otevřenost a přátelství… hodnoty, které spolu s hlubokým lidstvím nás všechny spojují… A když vznikne nějaká třecí plocha, tak nás podpoří v tom, abychom nic nedrželi v sobě, ale pěkně si tzv. „pročistili“ prostor v sobě i kolem sebe tak, abychom mohli spolupracovat ve vzájemné úctě a důvěře dále.

I když to zní jako klišé, je Filmovka určitým symbolem svobody?

Nevím, jestli je symbolem čehokoliv, ale každopádně pro nás je zachování svobodného prostoru velice důležité, proto se profilujeme jako apolitický festival, chceme, aby vlastníkem zůstala AČFK, z.s., a my tak měli možnost si celý program tvořit dle našich preferencí i hodnot, a aby Filmovka zůstala otevřená všem, bez rozdílu národnosti, pohlaví či vyznání.

Uherské Hradiště poskytuje zázemí. Hradišťáci se filmový festival naučili mít rádi - vnímáte vzrůstající zájem domácích?

Když se ohlédneme zpátky, rozhodně se místní naučili užívat si Filmovku také… ať už na letních kinech, koncertech, ve veřejně přístupných stanech, nebo třeba jen korzováním festivalovým centrem. Hodně k tomu paradoxně přispěl covid, během nějž jsme zavedli tzv. off akreditaci (ta už je sice zrušená) a spousta místních ji využila, aby nahlédli „dovnitř festivalu“, a už zůstali. Máme z toho radost a každoročně se snažíme venkovní program připravovat s vědomím, že ho nejvíce budou využívat právě místní obyvatelé. Proto mám radost, že se letos podařilo místní zapojit i do výběru filmů na Masarykově náměstí a využijí tento čas ke společným prožitkům - setkáním s přáteli či rodinou při parádních filmech.

 Ty jako ředitelka nemáš prostor užívat si „srdcovku“. Je něco v programu, co si rozhodně nenecháš ujít?

Je to tak. Vždy mě to nesmírně mrzí, protože kdybych byla návštěvnicí, minimálně tři filmy denně bych zcela jistě absolvovala. Každý den moderuji besedy v Nové Realitě, na které se moc těším, a určitě si nenechám ujít alespoň jeden Lynchův film a alespoň jedno vystoupení benšiho. A pak už to budou nejspíše jen kousky… co už... Musím počkat, až mě někdo vystřídá a já si budu moct Filmovku opět užívat naplno, tak jako kdysi dávno před 17 lety.