Herec a moderátor Jan Kraus má stále nálepku rebela

Herec a moderátor Jan Kraus má stále nálepku rebela
Foto: archiv  /  Právě dnes vás v kině Hvězda svým talk show pobaví Jan Kraus.
Uherské Hradiště Kultura 26 / 04 / 2010

Mým srdcem je Uvolněte se - svět svobodné zábavy, rychle, improvizovaně...

Herec a moderátor Jan Kraus je synem osvětimského vězně Oty Krause. Pochází z pěti sourozenců. Spisovatel a herec Ivan žije střídavě v Paříži a Praze. Michael přednáší politologii na univerzitě v Midllebury. Sestra Eliška působí na univerzitě v Bogotě a nejmladší Kateřina pracovala v knihovně princetonské univerzity. Jan byl v šedesátých a sedmdesátých letech dětskou hereckou hvězdou. Později působil v divadelním souboru Bouře a v Národním divadle se autorsky podílel na hře Zelený pták. V Divadle Na zábradlí se již osmý rok hraje jeho hra  Nahniličko věnovaná zemřelé sestře Kateřině. Dodnes se v České televizi reprízují jeho a Ornestovy Dvaadvacítky či OK Kraus. Moderování pořadu Přesčas ukončil v přímém přenosu pro zásahy vedení televize do vysílání. Moderoval i pořad Ze života zvířat a mystifikoval coby taxikář v real show Taxi, prosím. Diváci si ho mohou pamatovat i z pořadu Sauna. Jeho poslední rolí je svůdník ve filmu Musím tě svést. Kromě moderování v rádiu také každý pátek exceluje v televizním pořadu Uvolněte se, prosím. O jeho životě, práci i soukromí jsme si s Janem Krausem před dnešním talk show v kině Hvězda, které začíná v 19.30, exkluzivně popovídali pro čtenáře DOBRÉHO DNE.

Vyrůstal jste jako jedno z pěti dětí v rodině, kde táta prošel a přežil koncentrační tábor Osvětim. Jaké bylo vaše dětství?

Krásné. Ostatně jaké bylo, je celkem patrné z knih mého bratra, který život naší rodiny výstižně popsal.

Jaké tři zásady jste přebral od rodičů a uplatnil je při výchově svých synů?

Nepřebíral jsem vědomě žádné zásady. Výchova má podle mě omezený vliv na osobnost, lze jen kázat o svých prioritách. A i to může být zbytečné.

Mám pocit, že rebelství a komediálnost se ve vás snoubí už od narození. Způsobila vám taková kombinace v životě hodně problémů?

Myslím, že to není rebelství. Díky rodičům jsme podědili menší náchylnost být onucemi. Tady se to často kvalifikuje jako rebelství…

Také je zřejmé, že čest, spravedlnost a svoboda je pro vás zásadní. Neplyne z toho v dnešní společnosti plné snobů, zbabělců a pokrytců mnoho problémů?

Společnost je všude na světě podobná. Tady jsme navíc poničeni téměř 50 lety nesvobody. Je ale daleko větší problém sžírat se v sobě nespokojeností se sebou samotným, než se občas  s někým porvat v rámci bytostného přesvědčení.

Jak vidíte cílené útoky na vaši osobu v souvislosti s Radou ČT a jinými nafouklými kauzami?

Teď už nijak. Žiji tím, jen když to vznikne. Vnímám to částečně také jako daň za úspěch. Ten vás ale na druhé straně zavazuje nepodlehnout některým zákeřnostem jen tak lacino.

Na vašich stránkách se mi velmi líbila hitparáda největších novinářských lhářů. Konečně vidím, že se všichni novináři nehází do jednoho pytle. Kdo vymyslel a s Galerií prolhaných lhářů si dal práci? Co za človíčka je Martin Barták?   

To vymyslel manžel Heleny Vondráčkové, Martin Michal. Považuji to za velmi užitečné. Málokdo u nás tuší, že bezprávnost drzého počínání bulváru je se západní Evropou naprosto nesrovnatelná. Ovšem stačí se na ty lidi podívat a ledacos se vyjasní.

Měl jste pestrý život. Začínal jste jako dětská hvězda, chvíli u herectví zůstal a prožil několik let v Rumburku s přítelem Romanem Skamene. Jak k tomu vlastně došlo a proč jste se odstěhovali právě do Rumburku? Byla to doba nevázanosti a svobody?

Ano, taková naše falešná „emigrace. V drsném prostředí severu byl také dopad socialismu nepoměrně menší než například v Praze. Na severu bylo tehdy všechno tak trochu jedno...

Pak jste se ještě k herectví vrátil, nebo jste utekl od divadla na čas úplně?
Ano, pět let jsem podnikal. Úspěšně, dost jsem vydělával. Ale přestalo mě to bavit.

S manželkou herečkou a výtvarnicí Janou Krausovou jste dělali keramiku, pořádali i výstavy. Dodnes funguje vaše vlastní značka. To všechno jste se učil úplně od základů, nebo jste měl nějaké umělecké sklony? Z hereckého světa jste se dostal ke kumštýřům - ve kterém společenství vám to sedělo lépe?
Učení to bylo kruté, protože neexistovaly učebnice, konkurence nám nic pochopitelně prozradit nechtěla a navíc my byli zcela nezařaditelní. Nebyli jsme keramici, ti nad námi žasli, nebyli jsme ani zcela herci. O co těžší to bylo, o to větší byla výzva zkusit uspět. Uživili jsme se a to bylo to vítězství.

Dělal jste prý i daňového poradce. To mně k vám třeba moc nesedí. To jste tak moc chtěl patřit jinam? Nebo proč vy a daně?
Bylo to ohromně dobrodružné, uměl jsem tu práci dělat na computeru, takže to nebyla žádná hrůza. Cítil jsem se tehdy jako „lékař, před lidmi, kteří zoufale chledali někoho, kdo jim to spočítá.

Každý v životě projíždí centrifugou vítězství a pádů. Kdy vám bylo v životě nejhůř? A kdy jste se cítil nesmírně šťastný?
Na nešťastné chvíle nerad vzpomínám a už vůbec je nechci popisovat. Kromě těchto okamžiků jsem šťastný pořád a když ne, tak si to nařídím.

Se současnou partnerkou herečkou Ivanou Chýlkovou máte syna Jáchyma. Jste k němu s odstupem věku benevolentnější než u Davida a Adama?
Jáchym je typ syna, u kterého žádné výrazně nebenevolentní zásahy nejsou třeba. Podobně jako kdysi u Adama. Problémy byly s Davidem a zcela bez problémů byl Marek. Možná i proto, že toho jsem poznal až v jeho třiceti letech.

Když se objevil další vám dlouho utajovaný syn, jak to obě rodiny skřuply? Jak se všichni vaši kluci k sobě chovají?  

Marek je syn. A syn je syn. Bez ohledu na vše ostatní. To platí pro mě i mé ostatní děti. Podle toho se chováme i k Markovi. Celá naše rodina.

Hrajete ve filmu a na divadle, moderujete v televizi. Co vás z toho baví nejvíce?
Mým „srdcem je Uvolněte se. Svět svobodné zábavy. Rychle, improvizovaně, před lidmi, setkání s mnoha zajímavými lidmi.
 
Jak se na natáčení připravujete? Zjistíte si o hostech, které dramaturgové vyberou, nějaké podklady sám? Nebo dostanete podklady a sednete za stolík jen s čistou hlavou a materiály o lidech, kteří na natáčení přijdou?
Rešerše o hostech připravují 2 rešeršisté. Je dobré vědět, s kým budete mluvit, a také to, že rešerše jsou pak při rozhovoru často k ničemu. Rozhovor sám o sobě je dramatická, dobrodružná, ale krásná disciplína.

Jste pohotový, máte dar okamžitě zareagovat a improvizovat s vtipem. Po kom jste zdědil váš styl humoru, pohotovost a schopnost báječné komunikace?  
To nevím, ale určitě na tom mají lví podíl moji rodiče.

Řekl jste někdy něco (nemyslím v hádce), co vás hned po vyslovení mrzelo?

Ano, často. A když ne hned, tak třeba za chvíli. To se ale stává kdekomu.

Váš vzor John Carson dělal svoji show přes dvacet let. Chcete jít v jeho šlépějích, nebo cítíte, že by to v naší společnosti aplikovat nejde?

Nešlo by to ani proto, že on začínal nepoměrně mladší. Není to věc společnosti, ale úspěchu pořadu a zájmu vysílatele.

Odmítl vůbec někdo přijít do Uvolněte se, prosím?

Určitě. Ale přehled o tom nemám, hosty nesháním, ani se o to nestarám. Považuji za důležité být zcela odstřihnutý od vztahů s hosty.

Nebudí vás někdy sny, že sedíte v přímém přenosu a nemůžete ze sebe dostat ani slovíčko?
Nebudí, ale párkrát jsem to zažil. To bývá nejstrašnější…

A co Čtvrtníčkova reklama na Mattoni, která v současnosti vládne v médiích? Dělal jste to jako kšeft, nebo jste se díky kamarádovi bavil? Nebojíte se, že vás za ni kolegové z branže budou pomlouvat? 

Reklama je v mém případě součástí honoráře za úspěch. Přesto, že peníze jsou u ní na prvním místě, záleží mi vždy na tom, pro koho, na co, za co a jak. Mattoni mi ve všech těchto parametrech vyhovuje.

Máte nějaký vztah k Moravě a Uh. Hradišti obzvlášť ?

Zejména k Letní filmové škole. Tu jsem obdivoval i několikrát navštívil.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace