Honza Křížek: V Blue Effectu jsem dospěl

Honza Křížek: V Blue Effectu jsem dospěl
Foto: pas
Uherské Hradiště Kultura 24 / 11 / 2012

Prožívám se ženou nejkrásnější období čekání na miminko

Dlouho slibovaný rozhovor se sympatickým, energickým šoumenem Honzou Křížkem, zpěvákem, kytaristou a skladatelem Blue Effectu, je tady.
Usměvavý muzikant prorazil stojaté hudební vody s vlastní kapelou Walk Choc Ice, spoluprací s Ivanem Králem, Annou K i Davidem Kollerem. Posledních sedm let hraje a zpívá po boku Radima Hladíka v legendární kapele Blue Effect. Kromě toho jej také můžete poslouchat na vlnách pražského rádia RockZone, kde je již několik let moderátorem.
Před koncertem v uherskohradišťské Redutě jsme Honzu pro čtenáře DOBRÉHO DNE vyzpovídali.   

Jak ses dostal vůbec k muzice?  
Kořeny jsou jednoznačně v rodině. Můj děda byl vážený muzikant, který u nás šéfoval kostelnímu sboru. Vystudoval piáno a bicí na hudební škole a já byl jím i rodiči nenásilnou formou k hudbě veden už od dětství. Děda i táta měli širokou diskografii, takže mi žádný hudební žánr nebyl cizí.
Mě rodiče vyslali v dědových stopách. Osm let jsem chodil do lidovky na piáno a dva poslední roky jsem si k němu ještě přibral bubny.
Ještě na základce jsme s bráchou založili bigbítovou kapelu, pak jsem odešel do Roudnice nad Labem na čtyřletou vojenskou konzervatoř, kde jsem vystudoval bicí a klávesy. Dva roky jsem dokonce pracoval ve Vojenské posádkové hudbě.  
Jsi free man - vojenská disciplína mně k tobě zrovna moc nesedí.  
Byla to pruda, v šest ráno budíček a běhání za každého počasí, v mrazu i dešti. V patnácti jsem vojenskou drezuru nenáviděl, ale v osmnácti jako bych ji v sobě našel. Dnes jsem za to rád. Vojenský řád mě naučil disciplíně, která se mi v dalším životě hodila. Nebylo to však o srovnaných komíncích ve skříni, ale o odpovědnosti za sebe i za kapelové hraní.
V orchestru nás hrálo šedesát. Člověk si záhy zvykne, že není sólista a že úspěch závisí na celku, ne na jednotlivci. To se mi v muzice hodilo mnohokrát.
Kytara přišla samo sebou?
Tak ta přišla v období, kdy ji brácha přitáhnul domů. Ukázal mi první akordy a to byl asi ten malý, rozhodují krůček, že jsem se dychtivě začal učit a už ji nikdy nepustil z ruky.
A skejt? Stále jezdíš? Jak jsi zaháčkovaný v Summer Campu v Prachaticích?  
Pořádá ho můj výborný kamarád Míra Bartoš z Prachatic a já se tam vracím moc rád. Už sice nezávodím, ale i tak si to tam užiju.
S Wojttechem (basák z Blue Effectu) na prknech jezdíme ve volném čase mezi koncerty. Prodává teď longboardy, takže na nich často relaxujeme. Tenhle sport mi strašně přirostl k srdci, protože je volný, svobodný,… Odrazíš se a jedeš, kam chceš. A hlavně sdružuje partu lidí, kteří jsou rádi spolu a hecují se k lepším a lepším výkonům.
Nebojíš se, že se zraníš a nebudeš moct hrát?  
Kromě skejtu hodně jezdím i na snowboardu, dávám bacha, aby se mi nic nestalo, ale nepřeháním to s péčí. To třeba Matěj a Honza Homolovi z Wohnoutů jsou pionýři českého skateboardingu. Živí je muzika, hrají na kytary a dodnes lítají na prknech takřka bez pudu sebezáchovy.       
V minulém rozhovoru jsi mi řekl, že v Blue Effectu si stále připadáš jen jako host. Jak to vypadá teď?  
No, tak to se změnilo. Nikdo z nás si jako host už nepřipadáme, Blue Effect bereme to jako svou kapelu - ovšem s veškerou úctou a pokorou k historii a hlavně k Radimovi. Je to prostě naše banda, se kterou hrajeme.  
Jak to v kapele chodí? Musíte Radima poslouchat, nebo společně tvoříte a upravujete?
U nás je naprostá demokracie, která však nemůže být chaosem. Není to tak: Pozor! Přišel pan Hladík, chovejme se jinak… Radim je normální kluk, stejnej jako my, s jediným rozdílem, že se narodil dřív. Všem nám dává obrovský prostor se realizovat, sebeprezentovat. Všichni tři, jak vedle něj hrajeme, jsme pod jeho vedením urazili kus muzikantské cesty. Dospěli jsme.
Svým chováním a přístupem je naším vzorem a učitelem.
Už před sedmi lety jste slibovali nové písničky... Co tedy dnes předvedete?
Dnes zahrajeme novou pecku - ústřední píseň k filmu Posel, ke kterému jsme skládali hudbu. Mákli jsme si pěkně, ale stálo to za to.
Desku konečně nechystáte?  
S Wojttechem máme naskládané demáče, budeme na nich pracovat a snad brzy vyjde.
Harcujete z místa na místo - ještě vás to baví?
Asi jsem rezistentní vůči nějakému omrzení nebo co, ale já jsem takhle šťastnej. Nepatřím k muzikantům, kteří mají potřebu stále tvořit něco nového. Hrozně si užívám, že nám kapela funguje, že na nás chodí lidi, že jsme s klukama muzikanstsky i lidsky propojení…
Je pravda, že když člověk udělá něco svého, je strašně šťastný. Myslím třeba teď ten film. To ale po čase vyprchá a musí jít dál. Já se prostě těším na nové věci, ale vůbec mi nevadí hrát deset či dvacet let třeba Rejdit.  
Stal ses hlavním šoumenem Blue Effectu  - býval jsi třeba třídním šaškem?
(Nevinné pousmání) Přiznávám, patřil jsem mezi dva největší třídní šašky.   
Moderuješ v Rock Zone, naplňuje tě improvizace?
Improvizace mě moc baví, je to adrenalin a příjemná hra.
Říká se o tobě, že jsi výborný muzikant, skejťák a milovník jídla... Co je ti nejblíž?  
Samozřejmě že muzika.
Jak nejraději relaxuješ?
Asi vařením.
Tvoje nejoblíbenější jídlo?
Teď jsem své milé vařil svíčkovou a byla luxusní. Takže asi česká kuchyně.
Blíží se adventní čas a nejkrásnější svátky v roce - jak bude Honza trávit Vánoce?
Vzhledem k tomu, že jsem se před nedávnem oženil, se svou ženou prožijeme vánoční čas něžně, zařizováním a nakupováním věcí na miminko, které čekáme v březnu. Hrozně moc se těším.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace