Hot Dog Fest v Klubu Mír oslaví dvacetiny a skončí
Foto: archiv Tomáš Raudis / Kapela Märno
Hot Dog Fest (dále jen HDF) vznikal v době, kdy se k neznámé kapele člověk nedostal jedním kliknutím. Musel ji někdo doporučit, vyměnit si kontakt, pozvat ji na koncert a doufat, že to celé bude fungovat. Z téhle potřeby vyrostla akce, která během dvaceti ročníků přivezla do regionu zhruba 250 kapel. Dnes je hudba dostupná prakticky okamžitě, koncertní nabídka je přeplněná a pořadatelé soupeří o pozornost i peníze publika.
Myslím, že nastal čas, říká Tomáš Raudis, zpěvák z kapely Märnø
Přesto HDF drží svůj původní princip: žádné pohodlné jistoty, ale kapely, které mají co říct a často tu nehrají.
Letošní dvacátý ročník má být podle pořadatele zároveň poslední. Na dvou pódiích se v sobotu 3. října od 18.00 v Klubu Mír vystřídají kapely Ilegality – punk/hardcore, Innoxia Corpora – hardcore/punk, Skorup/a – crust/punk, Oblast - grindcore, Itai – crust/hardcore, No God Rhetoric – fastcore, Märnø – neocrust, Bolest bude větší – grind, Není úniku – metal/punk.
O důvodech konce, vzniku festivalu, jeho nejvýraznějších momentech i případné budoucnosti jsme si povídali s jeho pořadatelem Tomášem Raudisem, zpěvákem kapely Märnø.
Proč jste se rozhodli právě teď skončit?
Těch důvodů je několik. Na začátku všeho formát HDF spočíval v tom, že jsme zvali kapely, které tu v drtivé většině nehrály a my je pozvali poprvé. Sociální sítě, Spotify nebo YouTube byly úplně v plenkách a jediný způsob, jak poznat různé druhy kapel, bylo jednoduše je pozvat na koncert. Zní to dnes už doslova prehistoricky, ale tak to bylo, nehledě na to, že tehdy fungoval systém takzvaných „výměnných koncertů“, které jsme s tehdejší kapelou dělali.
Byli jsme tím jedineční a troufnu si říct, že v dobách, kdy HDF začínal v Jalubí, to mělo smysl a každý ročník byl velkým dobrodružství. Jedním z důvodů je výše uvedená změna, která vlastně celý hudební průmysl, a nejen ten, zasáhla a lidi už nemají takový zájem. Dalším důvodem jsou moje aktivity s mojí kapelou MÄRNØ, které jsou velice čilé, a do toho náročnost organizace. Rok od roku už vymačkávám zbytky sil. Myslím, že je čas.
Za těch dvacet let se změnila hudební scéna, kluby i fanoušci. Proč myslíte, že metalové publikum mizí a na koncerty chodí málo lidí?
Podle mě nemizí. Ale je rozmělněno do více akcí, více stylů, více komunit. Před 20 lety jsem si nedovedl představit, že půjdu na Mír na Brujerii nebo Agnostic Front, jezdili jsme do Prahy, do Vídně a takový koncert byl svátkem. Pokud byl na Míru metalový koncert, šli tam všichni. Stejně tak začala klubová scéna na Baru, když jsem začínal s kapelou. Bylo to myslím 1x za 2 měsíce a bylo narváno. Dnes se promotéři můžou přetrhnout a každý den je v ČR koncert, který mě zajímá. Všechno prostě nestihneš, anebo na to nemáš peníze.
Když se ohlédnete za historií festivalu, který moment vám nejvíc utkvěl v paměti?
Každý ročník měl smysl. První ročník, který byl v Jalubí a pořádal ho kamarád Simon, byl prostě první a ta energie, kdy ti na vesnici poprvé zahrají grindcore nebo deathmetal, to je prostě feeling, který na té tvrdé hudbě pořád miluju a vyhledávám.
Ten poslední zase bude spíše punkový, miluju punk, a třeba Innoxia Corpora je pamětník doby, pamatuje si ty staré koncerty, budeme vzpomínat. Nebo jedním z momentů bylo, když jsme v Jalubí přivítali kapelu z Brazílie. Zkus to vyslovit: „kapela z Brazílie v Jalubí“… Pořád mám ten dobrý pocit i po letech.
Hot Dog Fest opravdu končí? Nebo si necháváte zadní vrátka? Co by muselo nastat, abyste o jeho pokračování ještě uvažoval?
Aktuálně nemám myšlenku na další ročník, proto jsme tento dvacátý i takto uchopili. Bude to rozlučka. Ale nebráním se tomu, pokud si to někdo převezme. HDF má jméno. Kamkoli přijedu, vždycky se najde někdo, kdo tu akci zná. No a pokud bude udržovat ducha toho festivalu, čili zvát nové kapely nebo ty, co tu často nehrají, držet se punkového přístupu, myšlenkových hodnot a bude to třeba i benefit? Proč ne…