Pořád mě to baví, jako když mi bylo šestnáct

Stalo se již tradicí, že domácí deathmetaloví borci z Hypnos věnují každoročně svým fanouškům vánoční dárek v podobě koncertu v klubu Mír. Tentokrát v sobotu 21. prosince Hypnos oslaví 20 let!

Na osmé pokračování si opět pozvali několik zajímavých formací. „Držíme se pravidla, že se předkapely nebudou opakovat, je zde každý rok možnost si poslechnout nové akvizice včetně zahraničních, z nichž většina na Míru ještě nikdy nehrála, prozrazuje kapelník Bruno Kovařík, který si našel chvilku i na rozhovor pro čtenáře DOBRÉHO DNE.

Když se ohlédneš za dvaceti lety, co zásadního v životě Hypnos vidíš?

Vidím pět řadových alb, která byla kromě debutu produkována špičkovými světovými producenty v daném žánru, tj. Harrisem Johnsem z Německa, resp. Borgem Finstadem z Norska. Více než čtyři stovky koncertů ve spoustě evropských států. Partu stejně zapálených kluků, kteří, ač se v průběhu času občas měnili, každý z nich měl v dané době pro kapelu svůj význam a přínos.

Šel bys do toho metalového šílenství znova?

Teď, když vím to, co vím? Samozřejmě, pořád mě to baví, jako když mi bylo 16!

Kdo ti byl po celou dobu největší inspirací?

Mám po celou hudební kariéru několik „ikon“, které obdivuju a kterých si nesmírně vážím. Od dob mých hudebních začátků je to zejména Tom Gabriel Fischer z Triptykon, druhdy frontman švýcarských Celtic Frost. Před pár lety se mi povedlo se s ním setkat osobně, kdy mi podepsal sbírku CD a jeho knihu, na to budu vzpomínat asi do smrti. Shodou okolností kytarista z jeho současné kapely, Victor Santura, hostoval na posledním album Hypnos. Dalším z nich je třeba Blackie Lawless z WASP, ač „ideologicky“ na zcela opačném pólu než já, on je jeden z mých „bohů“ - těch skutečných. Předloni jsem WASP viděl na koncertě v Hluku a byl jsem z něj hodně naměkko. Z těch současných je velkým inspirátorem obecně i Nergal a jeho polská družina Behemoth. To je vzor houževnatosti, ctižádosti, vytrvalosti a nevšedního umu, což dělá už jednu dekádu z Behemoth jednu z nejlepších žánrových kapel světa. A když jsem v Polsku, musím zmínit i frontmana Vader, Piotra Wiwczarka - to je rovněž vzor inteligentního, charismatického a pracovitého muzikanta. Těší mě, že se můžeme považovat za přátele.

Máte nějakého fanouška, který byl od začátku s vámi?

Máme jich několik, v regionu je to hlavně „Hradišťák“ Jenda Vítek s dvěma syny a Aleš Lupač z Kyjova. Z těch vzdálenějších třeba Zdeněk Machač z Jablonce, dřív i s dcerou Terezou. Byla období, kdy jsem měl pocit, že jezdí snad na všechny naše akce doma i v cizině... Takových fanoušků je nám třeba jako soli! Děkujeme.

Je nějaký song, který tě vždycky dostane do kolen (chytne za srdce)?

Asi miliarda, ale neptej se mě který! Každou chvíli slyším něco, u čeho jsem schopný s trochou nadsázky prohlásit, že to je nejlepší song na světě - bez ohledu na žánr! V souvislosti s nedávnými úmrtími Karla Gotta a Marie Fredriksson se momentálně nejvíc dojímám právě u nich, ale samozřejmě poslouchám i žijící interprety. (smích)

S Hypnosem jste letos poprvé hráli na Ukrajině - jaké je tam metalové publikum?

Dá se říct, že se v ničem neliší od publika u nás. Jsou to lidé, kteří mají rádi metal a rádi se baví. Jsme rádi, že jsme se dostali i do těchto končin, protože dnes víc než kdy jindy musí kapela vyrazit za fanoušky na jakékoliv místo na planetě a přesvědčit je, že stojí za poslech. Letošní podzim jsme měli v tomto směru hodně náročný. V průběhu 3 měsíců jsme odehráli 22 koncertů a najezdili přes 10 500 km nejen po Ukrajině, ale i v Německu, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Litvě či Lotyšsku. Pro představu, je to víc kilometrů než z Prahy do Vladivostoku.

Stal ses otcem malé dcerky Terezky - ovlivnilo tě to i nějak hudebně, nevyměknul jsi? Nemáš někdy chuť obout bačkory a místo harcování se v dodávce zůstat doma?

Do hudebního cítění se to určitě nijak nepromítne, já jsem jasně a pevně zakotvený, ale pravdou je, že mě to teď táhne domů mnohem víc, než tomu bývalo dříve. Jenže hudba je moje hlavní a celoživotní poslání, které nechci šidit, je mojí vášní i veřejnou vizitkou. Moje nová rodina to naštěstí chápe a já ji nejen za to miluji, protože můj život dál pokračuje v harmonii a pohodě, na jakou jsem býval zvyklý. Přestože to momentálně s malým dítětem není jednoduché, manželka je silný a tolerantní člověk a vše naštěstí zvládá velmi dobře i navzdory mým absencím. A snad mi starší syn David promine, že mám teď plnou hlavu hlavně Terezky, je to velký miláček nás všech, kolem něhož se točí veškeré dění. Jsem do ní blázen!

Bruno, a co ty a Vánoce?

Přestože jsem silně ireligiózní člověk a nikdy to neopomenu dát najevo, Vánoce mám rád už od dětství, u nás doma bývala vždycky velká pohoda a ta u nás vládně i dnes. Myslím, že si lidé relax a odpočinek na konci roku zaslouží a že to ocení i jejich tělo a mysl - pokud ovšem nepropadnou konzumnímu šílenství a nepovažují za relax jezdění s košíkem v hypermarketech. Dalším důvodem, proč mám rád Vánoce, je i to, že nám skončí sezóna, a já já mám šanci si konečně doma v klidu odpočinout před tou další.

++++++++++++++++++++

Trasheři Refore
Zahajující mladíčci Refore z valašsko-slovenského pomezí jsou typickým příkladem mladé kapely, která potřebuje podat pomocnou ruku - zaprvé z důvodu, že jejich produkce má svoji kvalitu, a taky proto, že jejich „revírem“ je nefalšovaný thrash metal, tedy styl, který byl na vrcholu dávno před datem jejich narození.

Metalový Postcards from Arkham
Metalový alternativní projekt Marka Frodyse Pytlíka z Havířova se od počátku netají silnou inspirací v dílech H. P. Lovecrafta. Originální kapela je momentálně na velkém vzestupu jak doma, tak i v sousedním Polsku.

Death metal Planet Hell, Polsko
Promyšlený kosmický prog-metal s až téměř art-rockovými plochami místy navozuje asociaci na floridské Nocturnos, kteří se v podobných vodách pohybovali před cca 25-30 lety.

Kombo večera Parental Nejbrut, Rakousko
Z Vídně dorazí zřejmě „nejbrutálnější“ kombo večera, Parental Advisory, kteří se prezentují nekompromisním death-gore metalem. Letos vydali své čtvrté dlouhohrající album a v Hradišti se představí stejně jako Planet Hell úplně poprvé ve své kariéře.

Hypnos napoledy v tomto roce
Závěr večera obstarají jako vždy Hypnos, kteří si zvykli na Míru zakončovat koncertní sezónu. Hradišťský koncert je posledním v řadě.