Jakub Tomala: Strážnice je nepřenosná!

Jakub Tomala: Strážnice je nepřenosná!
Foto: pas  /  Jakub Tomala, mistr verbuňku ve Strážnici.
Uherské Hradiště Kultura 16 / 04 / 2020

Přímá interakce ve třídě mi moc chybí

Současný nouzový stav nedusí jen rozšiřování viru, ale především aktivity společensky a kreativně bohatých lidí. Jedním z takových šohajů ze Slovácka je i Jakub Tomala. Středoškolský učitel, vedoucí pěveckého sboru Viva la Musica, violista CM Mladí Burčáci a CM Cifra, houslista v kapele Sory nebo baskytarista v projektu 4 z tanku a Psík.

• Kubo, má nouzový stav vůbec nějaké výhody pro středoškolského učitele?
Je to dvousečné. Výhody spočívají třeba v jakési revizi připravených materiálů, prezentací, případně v jejich doplnění. Máte příležitost se naučit pracovat s novými nástroji a programy. Také zpětná vazba a komunikace se studenty mi přijde více individuální, jste najednou s každým jedním studentem v interakci. Dvousečnost u mě spočívá především ve výhodě, že můžete pracovat v noci. Den máte pro rodinu, zaměstnání přechází do nočního režimu... S tím se ale určitě potýká nejeden „homeofficář“.
 
• Jakou formou komunikuješ se svými studenty?
Zatím jsem nedostal odvahu, ani nejsem dobře technicky vybaven, abych vedl hodiny živě, třeba přes Skype. A vím, že je spousta šikovných kolegů učitelů, kteří i toto svedou. Komunikuji pouze písemně, přes mail, přes různé elektronické dotazníky. Věřím ale taky, že forma komunikace je i v obsahu posílaných studijních materiálů a v úkolech s nimi spojenými.
 
• Cítíš za ty tři týdny u nich nějakou studijní ponorku, nebo jim tato forma snad vyhovuje?
Jsem třídní učitel septimánů, tedy příští rok maturantů. V této věci se bavím především s nimi, formálně i méně formálně.
V té neformální rovině si v rámci třídní skupiny zodpovídáme triviální otázky - o náladě, hádání se doma, přejídání nebo třeba seberealizaci. Nedá se odpovědět jednoznačně, gympláci si už mnozí umějí poradit s přehršlí volného času, jiní se v tom plácají. Forma i mnohým sedí, kvitují výuku v pyžamu a s hrnkem čaje... Jedna věc ale výrazně převažuje a vlastní odpovědí jsou mnozí u sebe sama překvapeni, a sice, že jim škola chybí, nejen kamarádi, ale i některé hodiny, učitelé, konkrétní lidé...
 
• Překvapil nebo tě překvapuje tě někdo ze studentů, ať už mile, či nemile?
Myslím, že nějaká výrazná překvapení nezažívám. Kdo je poctivý, přistupuje k tomu tak i nyní, kdo s vámi chce komunikovat, s tím si píšete maily, doporučujete si muziku k poslechu, knihy k přečtení, a komu je to jedno... Své studenty znáte.
 
• Věříš, že se se svými studenty do letních prázdnin ještě osobně potkáš?
Byl jsem zpočátku mnohem skeptičtější, teď už možná tolik ne. Nicméně z prohlášení vlády a krizového štábu člověk moc moudrý není. Není shoda v promoření populace a její formě, jak pak máte vyhlížet studenty v lavicích, ještě s přiměřenými rozestupy dle pana premiéra...
 
• Objevil jsi u distančního studia nějaké výhody, které hodláš později využít i v klasické výuce?
Možná v konkrétním nástroji - Microsoft Forms. Jde o jednoduché vytváření dotazníků, kvízů. Může posloužit ke zpětné vazbě ve výuce či jiným anketám, abyste znal vyjádření všech. Ale přímá pedagogická činnost je nezastupitelná, můžete vytvářet sebelepší prezentace, úkoly či dotazníky. Přímá interakce ve třídě mi moc chybí.
 
• Chybí ti žáci v lavicích i sboru. Máte nějaké virtuální zkoušky s Viva la Musica?
Viva la musica je asi mojí největší bolestí. Virtuálně zkoušet prostě nejde, ne se čtyřiceti lidmi. Ještě v únoru jsme zpívali na jazzovém festivalu ve Znojmě či na vyhlášené Akademii GUH, od března jsme měli pracovat na novém projektu s Jiřím Pospíchalem a tanečníky Hradišťanu a rovněž na desátém výročí původně plánovaném na podzim... A... nemůžete nic... ani se potkat a povykládat... Přitom sboristé jsou neuvěřitelní dříči, páteční odpoledne ve škole, soustředění o víkendech, spaní na zemi ve spacácích, koncerty... A čím víc nad otázkou přemýšlím, cítím, že toto bolí opravdu hodně, možná nejvíc...
 
• Úplně stejně se zeptám na muziku. Kdy jsi naposledy držel v ruce housle? Při jaké příležitosti?
Holka modrooká, Prší, prší, Běží liška k táboru... a podobné hity rozjíždíme s dcerkou doma, já husle, ona zpěv, tanec... Trochu se bojím, jak si s tímhle repertoárem vystačím při veřejném hraní...
 
• Jsi s kolegy z Burčáků a Cifry ve spojení? Myslím hudebním.
S Mladýma Burčákama jsme uspořádali jednu „videokonferenci“, z hudebního pohledu vyzdvihnu pouze hru na kytaru primáše Zdeni Staška, dvě vypité sedmičky zamlčím... Jsme přes dvacet let zvyklí být společně takřka víkend co víkend, ne sami, s lidmi, kterým hrajem do noty, pod nohy... Cimbalista Vašek Mach dnes poslal nahrávku z Českého rozhlasu Brno, kde jsme loni natáčeli, ať jsme spolu na chvilku, virtuálně muzikantsky... S cifrákama jsme chtěli začít na přípravách CD s blízkým dívčím sborem... Hudebně teď opravdu není moc možností.

• Tolik aktivit, máš vůbec čas na ženu a dcerku?
Aktivit hudebních je dost, cimbálovky, pěvecký sbor, občas trochu bigbítu, navíc rok rekonstruujeme starý domek... Mně se zdá, že to zvládáme velice dobře, otázkou je, co by odpověděla moje manželka...
 
• Jinak. Cítíš, že díky karanténě vnímáš víc své otcovství?
Otcovství jako jakýsi institut je myslím neměnný, času je však pro rodinu bezesporu více a to je úžasný bonus současné situace - ne všemi tak vnímán... Děti zejména v prvních letech života procházejí neskutečným vývojem téměř ze dne na den, to není objevné, ale pro mě nyní mnohem intenzivněji prožité s naší dvouletou Marií Annou.
 
• Co se ti podařilo udělat na "baráku", nebo jen přepínáš z jedné aktivity do druhé?
Mezi mé záslužné aktivity na domku, lépe řečeno na zahradě, patří jistě vysázení jedenácti nových švestek a snaha o obrodu asi dvaceti stromků starších. Myslím i na další generace...

• Od slivovice je kousek k folkloru. Folklor je o živelnosti. Takže takové to brnkání tě jistě nedokáže uspokojit. Co ti ale s publikem nejvíce chybí?
Kdysi, jako verbíř ve Strážnici, jsem vnímal publikum skoro jako drogu, nepopsatelný je pocit vy vs. dvě tisícovky fandících lidí. To nebyl souboj, ale euforický trip. Dnes vnímám publikum jinak, musí to být o jeho zábavě, nikoli obdivu mě nebo kapely. Stačí usmátý zpěvák vedle vás, a už není jeviště, hlediště, účinkující, publikum, jste vy...

• Měl jsi snad v plánu přihlásit se do soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku?
Otázka mě rozesmála a položenou jako vtip ji vnímám. Od roku 2013 nesoutěžím, spíš doprovázím a v různých chasách a na seminářích se snažím předat své zkušenosti.

• Publikum vždy bylo, je a doufám brzy bude zdrojem energie. Jak tedy dobíjíš baterky v této omezené době?
No, vlastně dobíjím baterky teď bez publika. Nemám potřebu se někde prezentovat na sociální síti, sbírat lajky a pod. Nepopírám ale, že mi „publikum“ nebude až abstinenčně chybět třeba za měsíc. Teď sadím stromky, vymalovávám domek, jsem s rodinou. Mám čas přemýšlet, troufám si říct, že procházíme sebereflexí všichni. Tím vědomě či nevědomě dobíjíme nejen baterky, ale společnost jako takovou. Nechcí být patetický, ale možná znovu najdeme významy slov jako slušnost, pokora, ...

• Nemáš chuť si obléct kroj a vyběhnout si zabékat a zacifrovat?
Je to představa jako ze staré filmové pohádky Pyšná princezna. Zatím u nás nezakázali zpívat. Ale aby nám do zpěvu bylo... 22 let jsem jezdil v kroji s muzikanty po šlahačce, letos poprvé ne? To mě dnes zděsilo, neradi porušujete kontinuitu nečeho pěkného. Zdaleka nebudu jediný, kdo toto velikonoční dilema řeší. Pod tímto tlakem hrozí, že v kroji k nějaké hrušce vyběhnu, ale pomůže to?
 
Nepomůže. Věříš, že se letošní svátek folkloru - MFF Strážnice 2020 - uskuteční?
Četl jsem prohlášení nového ředitele soutěže dr. Šimši, ve kterém věří, avšak neví jako nikdo další... Od znovuobnovení soutěže v roce 1986 by to bylo první „áčko“, co teprve celý strážnický festival... No, nikdo neumřel, neplačme, přesto se s tím těžko vyrovnává, na festivalu pravidelně účinkuji někdy od roku 1998, to nepočítám dětská vystoupení... To zdaleka nejsem pamětník. Obávám se, že poslední víkend v červnu bude mít pro velkou spoustu folkloristů zvláštní pachuť.

• Bez Strážnice by ses tedy cítil jako bez rukou a nohou. Bude ti více chybět hraní, nebo cifrování?
Vlastně je to jedno, jestli hrajete, nebo si skočíte pár cifer spontánně při cimbálu... Chybět mi bude jedinečná atmosféra festivalu, lidé, které pravidelně potkávám právě tam... Určité rituály, jako když nám rozespalcům v sobotu v sedm ráno přinese na zkoušku s verbíři na snídani kastrol párků paní Pipalová, žena tercáše Bohuše z Burčáků. Šikovní mladí tanečníci, kteří se s tím vším okolo a sami se sebou perou jako ty kdysi... Večerní hraní pod Šancama a krocení už opravdu živelného publika. Nedělní lízání ran a skanzenová pohoda...
 
• Co vlastně pro tebe znamená festival ve Strážnici?
Vloni jsem dostal stejnou otázku od Helenky Hájkové, která vytvářela na FB pozvánky na festival. Odpověděl jsem takto: Strážnice - náctileté zasvěcení, spontaneita, muzicírování, víno, zaláskování, spaní pod širákem, nespaní pod širákem. Strážnice - burčácké a mladoburčácké souznění, hrdost být součástí, stát vedle Hudi, Holmesa. Strážnice - oprášení cifrování, adrenalin, dokonce vavříny, sláva - polní tráva. Strážnice dnes - kamarádi, rodina, nevyspání, souznění folklorních duší, souznění duší, huslí a viol... Strážnice je nepřenosná!

autor: Pavel PAŠKA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace