Jakým oknem se přes plot dívá Stanislav Nemrava?

Jakým oknem se přes plot dívá Stanislav Nemrava?
Foto: Marek Malůšek  /  Ředitel uherskohradišťské zušky a principál Stanislav Nemrava.
Uherské Hradiště Kultura 23 / 02 / 2018

Ještě že jsem si koupil malý náklaďák. Kdo viděl výstavu, pochopí.

Neobvyklou výstavu Okna za plotem Stanislava Nemravy, ředitele ZUŠ Uh. Hradiště, si můžete prohlédnout ve výstavních prostorách foyer Slováckého divadla. Výstavu otevřel po premiéře inscenace Přes ploty legendární fotograf Jindřich Štreit. 
„Myšlenka na postavení plotu vznikla už loni před derniérou Knihy o hřbitově, ve kterém jsem měl jako hostující herec krásnou roli bláznivého strýce Oty. Zásadní bylo, jak se postavit k fenoménu plot a k možnosti jeho propojení s mými Okny, což jsou plastiky a počítačové komponenty ve starých okenních rámech,“ prozrazuje autor. Výstavu je možné prohlédnout si na každém divadelním představení.  

Kde bereš a máš uskladněna všechna ta torza počítačů?
V roce 2005 jsme se přestěhovali z Hluku do Uherského Hradiště do domu, který má garáž. V ní stálo auto asi jen jeden den, protože jakmile jsem začal shromažďovat materiál pro mé výtvarné vize, auto už se tam nevešlo. Mým dodavatelem je například sběrný dvůr, odkud mám kdeco, na půdě školy jsem našel drť z vyřazených hudebních nástrojů, odpadem mně pomohly příslušné firmy a kamarád.

Tvé plastiky vypráví příběhy - který máš nejraději?

V poslední době mě překvapuje kombinace hliněných nebo kašírovaných lidských torz a počítačových součástí. Hlína je pro mě jakýsi archetypální materiál a v kombinaci s lidským tělem a mapami na základních deskách PC, do kterých člověk elektronického věku vložil nějaké informace o sobě, tvoří zajímavý kontrastní příběh odlišných světů. Nestačím se pak divit, co všechno mně o sobě ten obraz navykládá.

Jak dlouho nosíš v hlavě nápad, než dojde k realizaci?

Někdy to trvá roky přípravy a roky hledání inspirace, než dostanu odvahu se do něčeho konkrétního pustit. Jindy je to záležitost okamžitého nápadu, který vytryskne po pekelném soustředění na něco jiného, a často je to i náhoda - to, když kus nějakého předmětu odložím na chvíli na jiný předmět a ty dva kusy něčeho začnou žít svým vlastním společným překvapivým životem. Samotný plot jsem po souhlasu ředitele SD měl v plánu hned, ale konečná verze vznikla, až když jsem ho začal „konstruovat“ přímo na místě. Roli tam sehrála i popelnice a potřeba postavit strom. Ocenil jsem především to, že již několik let nevyhazuji žádné plechovky - co kdyby se někdy hodily. No a teď je z nich strom. A co se týče oné realizace - ještě že jsem si koupil malý náklaďák. Kdo viděl výstavu, pochopí. 

Speciální pokladničku - spořitelnu jsi vytvořil na horší časy? Rozbiješ ji, až bude nejhůř?

Ono to má něco společného s tím plotem uprostřed foyer. Já jsem plot chtěl původně postavit jen ze šicích strojů a asi čtyřiceti vyřazených harddisků. Po vykuchání oněch počítačových součástí mně zbylo asi 80 velmi silných magnetů. Z části vznikla mapa ženského těla coby symbol přitažlivosti ve svých úžasných jednotlivostech a ze zbylých jsem vyrobil kompozici na odchytávání kovových mincí. Ty už tam zůstanou navždy jako symbol hravosti návštěvníků galerie. 

Výstavu ti uváděl vynikající fotograf Jindřich Štreit. Máš k němu nějaký hlubší vztah?

Jindřich byl před několika lety kurátorem mé výstavy v Zámecké galerii v Bruntále. Prošel se výstavním prostorem, poradil, co kde umístit, a pak na vernisáži o expozici 25 minut mluvil, jako by mě znal odjakživa. On sám je velmi citlivý člověk s hlubokým humanismem ve své tvorbě. Vždycky jsem měl úctu k autoritám, ale v tomto případě si velmi považuji, že jsme se my dva spřátelili přes umění.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace