Jančář zaznamenal život Jana Vančury

Foto: SM  /  Ředitel knihovny BBB Radovan Jančář představí knihu o generálu Vančurovi.

Právo má přednost před mocí - o životních osudech legionáře a generála Jana Vančury

Po životních osudech hradišťského legionáře a generála pátral za pomoci rodinných příslušníků Radovan Jančář, ředitel Knihovny BBB. Knihu představí ve středu 14. listopadu v 17.15 v čítárně, u příležitosti 100. výročí republiky.

Kde ses setkal s příběhem generála Vančury poprvé?
Jméno generála Vančury mi bylo známé, ale jenom v několika málo datech, například že byl člen Obrany národa, věděl jsem i o pamětní desce, která je instalována na městské radnici, ale to bylo tak všechno. Jeho velmi dramatické životní osudy jsem měl možnost poznat až při práci na knize.

Jak dlouho jsi na knize pracoval?
Tentokráte vznikla v rekordně krátkém čase, protože ke zpracování knihy jsem se dostal shodou okolností. Původně ji měl psát jiný autor, který ale na poslední chvíli vydavatelům odřekl, což je dostalo do obtížné situace. Když za mnou přišla paní Šuranská (vnučka generála Vančury) a spol. poprvé, někdy v květnu letošního roku, chtěl jsem je nejprve odmítnout, protože jsem měl pocit, že se to časově nedá vůbec zvládnout. Viděl jsem ale, jak jsou ze vzniklé situace nešťastní, vzal jsem si proto týden na rozmyšlenou. Zapůjčili mi banánovou krabici plnou nejrůznějších materiálů a fotografií z pozůstalosti Jana Vančury, celý týden jsem se v ní přehraboval a našel tak nádherné věci, že jsem nakonec jejich nabídku přijal. Kniha vlastně vznikla za necelého půl roku velmi intenzivní práce.

Co tě nejvíc při bádání překvapilo?
Překvapení bylo více, ale asi nejvíce mně překvapil fakt, že ač Jan Vančura prožil ve dvou válkách téměř 12 let života, byl zapřísáhlým pacifistou. Přesto, díky svému vychování a velkému vlastenectví, vždy obětavě svou vlasteneckou povinnost splnil.

Na knize jsi spolupracoval s rodinnými příslušníky, došlo i k nějaké zajímavé situaci?
Nevím, jak hodnotí naši spolupráci oni, ale pro mne se stali na půl roku takřka nejbližšími přáteli. Úžasný zážitek jsem měl při setkání s Janem Vančurou mladším, synem generála Vančury. Ačkoli je mu už neuvěřitelných 92 let, je plný optimismu, roznáší kolem sebe dobrou náladu a hlavně má neskutečnou paměť. Bez jeho vzpomínek by kniha patrně vůbec nevznikla.

Proč by si knihu měl čtenář koupit?
Třeba proto, aby pochopil, že státní vyznamenání si zaslouží úplně jiní lidé než ti, kteří jej v poslední době dostávají. Nebo proto, že při čtení knihy zjistí, co je to skutečné vlastenectví. A určitě i z důvodu, že Jan Vančura je dnes v našem městě poněkud neprávem zapomenut, i když právě o takových lidech by se naše děti měly učit v dějepise místo bezduchého biflování letopočtů. V letošním roce proběhlo bezpočet akcí u příležitosti 100. výročí samostatného československého státu, o který se Jan Vančura významně zasloužil minimálně dvakrát, proto je důležité jeho jméno rehabilitovat širší veřejnosti.