Je velkým darem být součástí hradišťánkového společenství, říká Gábina Směřičková

Foto: archiv Gábiny Směřičkové

Gabriela Směřičková je s Hradišťánkem spojená celý život. Ve čtyřech letech začala chodit na čtvrteční zkoušky do Slovácké búdy a z toho, co ji naučily vedoucí Jan Polášková a Laďka Košíková, čerpá dodnes.

 „Díky nim jsem kromě základů techniky lidového tance získala povědomí o uchopení hudebního a tanečního materiálu, ale i celoživotní touhu pokračovat v Hradišťánku dál v práci s dětmi,“ říká dlouholetá vedoucí Gabča.

Hradišťánek pro ni byl také důležitým základem pro další tancování v dospělém Hradišťanu, kde načerpala bohaté zkušenosti, které v současnosti zpětně úročí ve vedení dětí. „V Hradišťánku se mi podařilo dovést do taneční dospělosti již tři generace dětí, kterým se snažím předávat to, co je podle mě nejdůležitější - radost z toho, že se něco nového naučí, že se rádi oblečou do kroje a s nadšením si zatančí a zazpívají.“       

Její profese etnografky ve Slováckém muzeu je při dalších Gabčiných dalších aktivitách v Hradišťánku, spolupráci s dospělými soubory nebo při přípravě pořadů na folklorních festivalech velkou výhodou. Tvůrčí proces je samozřejmě vždy náročný. I když je práce dost, je velmi různorodá, a hlavně tvůrčí, zajímavá a smysluplná.

Dětem v Hradišťánku se snaží dávat maximum, ale nejvíce se stále věnuje dětem vlastním, ze kterých má velkou radost. Obě prošly Hradišťánkem. „Barča mi dodnes pomáhá, Matouš hraje v cimbálovce. Vždy to bylo o to snazší, že jsem měla obě děti na zkouškách s sebou, a třeba, když jsme tvořily velké taneční projekty s Janou Trubačíkovou, obě děti se jich jako tanečníci účastnily."

Kromě vlastních projektů nejvíce vždy prožívá červnovou premiéru, kdy se ukončí celé to roční snažení dětí. „Nejvíce dojemné je vždy poslední vystoupení mých souborových dětí, které končí a se kterými mě pojí krásné zážitky z úspěšných vystoupení, zájezdů nebo obyčejných každotýdenních zkoušek,“ popisuje Gabča, pro kterou je největší odměnou, když k ní do hradišťánkové skupinky přivedou po letech „její děti“ své potomky s tím, že chtějí, aby je také učila. „Před pár lety tak ke mně přivedla své vnuky má vedoucí Laďka Košíková a ten koloběh předávání tak pokračuje dál a dál.“

Když v rámci přípravy jubilea prochází ty stovky fotek a videí, vybavují se jí vzpomínky na krásný čas strávený v souboru. „Hodně si uvědomuji, že je to velký dar být součástí takového společenství. A moc bych si přála, abychom uměli i dnešní děti naučit vážit si kořenů, ze kterých mohou čerpat. Ty jim totiž vždy připomenou, že někam patří a z něčeho vychází. Jen tak budou moci předávat to podstatné zase dál.“    

+++++++++rámeček++++

Gabriela Směřičková je dlouholetá vedoucí Hradišťánku, spolupracuje s mnoha soubory v rámci choreografií, na MFF Strážnice připravuješ tematické pořady...