Jiří Pavlica s Vlastou Redlem zavzpomínají v Buchlovicích

Jiří Pavlica s Vlastou Redlem zavzpomínají v Buchlovicích
Buchlovice Kultura 16 / 07 / 2015

Dvakrát se do jedné řeky nevstupuje, proto čeká na fanoušky spousta překvapení

Jiřího Pavlicu z Hradišťanu a Vlastu Redla z AG Fleku nemusíme nijak představovat. Každý na Slovácku je zná a pamatuje si úžasné koncerty, na kterých si vzájemně hostovali. Vzniklo mezi nimi přátelské pouto, ze kterého vznikla hudební spolupráce, jenž vyvrcholila albem Vlasta Redl/Ag Flek & Hradišťan/Jiří Pavlica.
Spojení bigbítu s cimbálovou muzikou získalo mnoho ocenění. Po dvaceti letech se Jiří s Vlastou opět dali dohromady, vydali toto album v reedici v remasterované podobě a s nově upraveným obalem a k tomu připojili sérii koncertů s názvem Vandrovali hudci. V programu představí současnou tvorbu Hradišťanu Jury Pavlici i Každý den jinak Vlasty Redla a samozřejmě vzpomínají i na staré dobré časy, kdy se stávaly dlouhé řady na jejich vyprodané koncerty...
Dnes tomu není jinak - jejich opětovné spojení je přijato s nadšením a na koncertech je úžasná atmnosféra, jak se sami můžete přesvědčit v Buchlovicích, kde v rámci Buchlovského hudebního léta společně vystoupí v sobotu 18. června ve 20.00 v zámeckém amfiteátru.    
Před koncertem jsme si exkluzivně pro DOBRÝ DEN povídali s Jiřím Pavlicou o koncertě v Buchlovicích, o obnovení spolupráce, ale také vzpomínali na úplné začátky před dvaceti lety...

Jste velké protiklady, které se navzájem inspirují - co vás svedlo dohromady tehdy?

Tehdy, před těmi více než dvaceti lety, to byla spíše spontánní a příležitostná spolupráce - vídali jsme se a hrávali spolu na nejrůznějších folkových festivalech. Teprve příprava CD  v roce 1994 dala této spolupráci jasné kontury a systematičnost. S takto vytvořeným repertoárem jsme pak asi  dva roky intenzivně vystupovali, pak méně a méně, až jsme se rozhodli společně nehrát vůbec do doby, než vznikne repertoár nový. Je to logický a zákonitý proces. Když strom nemá výživu, tak odumře, je to jako v přírodě. A protože jsme měli, Vlasta i já, své práce a svých plánů víc než dost, nebyla síla společně tvořit, a tím ani potřeba něco uměle udržovat. Od té doby uplynulo hodně vody a mnoho nejrůznějších skupin se vydalo podobnou cestou, ale to my už jsme byli každý někde jinde.

A co vás přivedlo ke spolupráci teď?  
V průběhu let jsme si několikrát říkali, že bychom mohli na tehdy úspěšný projekt navázat, ale nikdy k tomu nedošlo. Až letos v lednu Vlasta přijel  s konkrétním návrhem, kromě jiného přinesl rafinovaně a neodolatelně mé ženě kytici růží, čímž získal silného přímluvce. Já jsem velmi zvažoval své termínové možnosti, neboť mám na letošní a příští rok zásadní autorské úkoly pro symfonické orchestry. Vzal jsem si týden na rozmyšlenou, no a domluvili jsme se, začali pracovat a pak zkoušet s kapelami. A teď už se těším na koncerty.

Co rozhodlo, že do toho s Hradišťanem půjdete?    
Nikdy jsem se nebránil hudebním spolupracím a teď po poměrně častém koncertování se symfonickými orchestry je to zase změna, je to jiný „hudební vítr“, je to jistý protipól, který ve své kontrastnosti umožňuje si plně uvědomovat a vážit obojího. A každá taková spolupráce je inspirativní. Tím spíš, že naše poslední album Vteřiny křehké je písňové a to je platforma, na které se s Vlastou můžeme velmi dobře prolnout.

Jak na společné koncertování s odstupem času vzpomínáš?

Jako na krásné období, se vší tehdejší naivitou a nadšením, s jakými jsme se vrhali střemhlav do všeho, co nám přišlo na mysl, jako na období krásného hledání a objevování, kdy nám žádný nápad nebyl dost dobrý... Byla to krásná doba počátku devadesátých let, kdy jsme se nadechli svobody, mohli jsme nahlédnout za obzory, které nám byly do té doby odpírány, narostla nám křídla a my jsme se chtěli vznášet  v oblacích… Škoda že mnohé z toho se ze společnosti vytratilo. A s odstupem času rád konstatuji, že naše společné CD ani po letech není špatné a jsem za něj rád. Vlastně se sluší poděkovat.

Čeho si na Vlastovi ceníš nejvíce?
Je to neskutečně invenční muzikant, který se nespokojuje s prvním nejschůdnějším řešením, ale hledá dál a dál…

Říká se, že do jedné řeky se nemá vstupovat. Co jste připravili jinak, aby se nepotvrdilo rčení?  
Této pravdy jsme si dobře vědomi. Myslím ale, že  v našem případě je tomu přece jenom trochu jinak, protože každý z nás už je po proudu své řeky o pěkný kus dál, v úplně jiné krajině světa i hudby, s jinými prožitky a jiným vnímání smyslu vlastního bytí… Tehdejší nakročení do worldmusic, když se tomu u nás ještě ani tak neříkalo, je pro nás překonané. To vše se zákonitě odráží v naší současné hudbě. Proto na koncertech zazní novinky - jednak v samostatných blocích obou skupin, ale hlavně ve společné části koncertu. Ale samozřejmě nelze vynechat některé  prověřené a oblíbené písně z dřívějšího repertoáru jako Vandrovali hudci, Husličky, Žlutava, Vlaštověnka, Smrti a další, protože to by nám naši příznivci asi neodpustili.

Jaký jsi měl pocit, když jste se zase spolu po dvaceti letech postavili před publikum?

Nostalgický a současně směřující do budoucna. Je to zážitek - vnímat hlediště, ve kterém zahlédnete ty, kteří tam byli kdysi, jako by se zastavil čas, jenže v okamžiku si uvědomíte, že jsou to vlastně jejich děti… A vedle nich sedí rodiče, které poznáte podle jejich dětí…

Vnímalo vás stejně nadšeně?
To nemůžu hodnotit, myslím, že všichni muzikanti jsou víc než spokojeni.

V čem vidíš největší rozdíl mezi koncertováním tehdy a teď?

Jsme opět u řeky, do které se nevstupuje dvakrát. Jsme stejní a současně jiní - účinkující, publikum, doba, ve které žijeme… Jasné je jen to, že to vše je o dvacet let dál.

Píseň Smrti oslovila mnoho posluchačů a patří k českým hudebním pokladům - jaký je její příběh (jak vznikla)? Mohou se posluchači těšit i na ni?
Ano, tuto píseň jsme nemohli vynechat a máme ji stejně rádi jako kdysi. Vycházeli jsme z několika variant zapsaných ve sbírce Františka Sušila a snažili jsme se co nejvíce posloužit obsahu této písně. Její téma je věčné a týká se každého člověka. Asi proto si k ní dřív nebo později najde každý svoji cestu.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace