Jitka Hlaváčová je zpátky na jevišti

Jitka Hlaváčová je zpátky na jevišti
Foto: rodinný archiv  /  Rodina Hlaváčových.
Uherské Hradiště Kultura 28 / 10 / 2016

V listopadu loňského roku to bylo naposledy, kdy se oblíbená uherskohradišťská herečka Jitka Josková, v té době už Hlaváčová, objevila na jevišti Slováckého divadla. Slíbila ovšem, že ihned, jak to bude možné, za diváky se vrátí. Na začátku března se jí pak narodil syn Mikuláš a před několika týdny svůj slib splnila. Publikum si ji opět užilo při návratu bláznivé komedie 1+2=6. Co všechno se za tu dobu, kdy zmizela divákům z očí, změnilo? A co jí dělá největší radost?

Jitko, za poslední rok toho máte za sebou opravdu hodně. Nyní jste úspěšně absolvovala JAMU, obor Taneční pedagogika. Co vás na studiu tohoto oboru lákalo?
Já jen na začátku upřesním, že obor se přesně jmenuje Taneční a pohybové divadlo a výchova. Takže nejde jen o taneční pedagogiku, ale také o herecký pohyb. To byl také důvod, proč jsem se na studium dala. Rozšířit si znalosti a získat nové zkušenosti, které pak budu moci na jevišti využít. Teď jsem absolvovala pouze bakalářský stupeň a mám před sebou magisterský. Takže další dva roky budu ještě studentkou.

Jak těžké bylo skloubit dohromady hraní v divadle, studium a ještě péči o Mikuláška?
Mikulášek se narodil až na poslední semestr, takže to nebylo až tak náročné. Jediné, co jsem udělala, že jsem si odložila státnice na září. Napsat bakalářskou práci měsíc po porodu mi nešlo a hlavně se mi ani nechtělo. Prvních dva a půl roku bylo mnohem náročnějších. Výuka byla dálkově, víkend jednou za měsíc. Často jsem musela z vyučování odjíždět na představení a ráno opět jet do školy. Říkám si, že teď to bude o něco snazší.

Co vás teď bude lákat víc - herectví, nebo vytváření choreografií?
Já jsem školu nešla studovat s tím, aby se ze mě stala choreografka na plný úvazek. Nadále bych se chtěla věnovat herectví. A pokud přijde nabídka choreografické nebo pohybové spolupráce, ráda ji přijmu. Beru to spíše jako takový bonbónek.

A kolik choreografií už jste celkem vytvořila?
Já to nikdy nepočítala, ale nijak závratné číslo to nebude. Někdy to byla větší choreografická čísla, jindy jen taková pohybová výpomoc.

Po roce se na scénu vrátila i komedie 1+2=6 a současně jste se do komedie vrátila i vy. Jak jste se těšila?
Těšila jsem se. Tuto komedii mám moc ráda a pokaždé, když jsme ji hráli, jsem si to maximálně užívala. Tak doufám, že to tak bude i nadále.

Připravovala jste se nějak speciálně, nebo jste si ještě všechny repliky pamatovala?
Samozřejmě že jsem si scénář zopakovala. Nejspíš bych si vzpomněla i tak, přece jenom už to hrajeme od roku 2007, ale já mám teď plnou hlavu Mikuláška, tak ať na jevišti neříkám nějaké blbosti.

Nevracíte se ale jen do komedie. Momentálně spolu s Martinem Packem vytváříte choreografii do připravovaného muzikálu Hra o pyžama. Jak k tomu došlo?
Já jsem pouze asistentka choreografie. Vše je v rukou Martina Packa. On to vymyslí, ukáže a na mně je pak, abych to vypilovala k dokonalosti. Je to běžné, že choreograf má asistenta, tak mi pan ředitel Zetel zavolal, zda bych to nechtěla vzít. Nabídku jsem přijala, protože je to pro mě nesmírně cenná zkušenost pracovat s tak výborným choreografem, jakým Martin Pacek je.

Jak vlastně choreografie vzniká? A jak vypadá práce choreografa na jevišti?
Choreograf musí znát vizi režiséra a tu se pak snaží „převést“ do pohybu. Samozřejmě by měl ctít hudbu, na kterou choreografii vytváří. Ta taky mnohdy bývá velkou inspirací. Pak už záleží jen na jeho fantazii. Na jevišti jsou pak zkoušky věnované přímo choreografii. Herci se postupně učí taneční čísla, která se během celého zkoušení inscenace pilují a dosazují do děje.

Je ještě něco, co vás teď nebo v nejbližší době v souvislosti s divadlem čeká?
Měla by se na repertoár divadla vrátit i inscenace Deník Anne Frankové. Kdy se tak stane, ale ještě přesně nevím.

Kdo Mikuláška hlídá, když jste na zkouškách?
Když nemůže manžel, přichází na řadu babičky. Máme to velké štěstí, že je máme blízko sebe, takže kdykoliv je potřeba, hlídají ony.

Vzpomínáte si, s jakými pocity jste odcházela z divadla na mateřskou dovolenou? A které představení bylo tím posledním před odchodem?
Na jevišti jsem se ukázala naposled v listopadu, právě v Deníku Anne Frankové. Měla jsem už docela velké bříško a pohybovat se po jevišti bylo pro mě už hodně náročné. Poslední prací v divadle však byla pohybová spolupráce k inscenaci Táta, která se hraje na Malé scéně Slováckého divadla. A pocity při odchodu byly smíšené. 15 let jsem se divadlu intenzivně věnovala a ze dne na den jsem to ukončila. Ze začátku mi to chybělo, ale jakmile se Mikulášek narodil, na divadlo jsem okamžitě zapomněla. (úsměv)

Na co se v nejbližší době těšíte?
Já se těším na každé ráno, kdy mě Mikulášek přivítá svým kouzelným úsměvem. To jsou okamžiky k nezaplacení!

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace