Josef Kubáník: Možná mám autismus sám

Josef Kubáník: Možná mám autismus sám
Foto: Marek Malůšek
Kultura 12 / 06 / 2015

Hraje ve všech slavných inscenacích Slováckého divadla, za ztvárnění chlapce Oskara byl nominovaný na Cenu Alfréda Radoka, nyní mu režisér Michal Zetel svěřil postavu autisty Kašpara. Kdejaký herec by Josefu Kubáníkovi mohl takové role závidět. Do toho natáčí, moderuje a má celou řadu dalších zájmů. „Ono se to mění. Před takovými patnácti lety jsem hrál akorát tak kočího, který stál a podal kolegovi bič, třeba jej budu za chvíli podávat zase,“ říká v rozhovoru a popisuje, jak se připravuje na roli autistického muže.

Není to tak dávno, co jste si zahrál chlapce nemocného leukémií v Oskarovi a růžové paní, teď vás čeká další těžký úkol - ztvárnit autistu. Myslíte, že vás mají režiséři rádi, když vás obsazují do tak zajímavých rolí?
To se musíte zeptat jich. Ale hraju i jiné postavy, třeba doktora v Nájemnících, nebo mafiána v Sám na dva šéfy, Čarodějnici v Macbethovi. Víte, já mám v tomto šťastnou povahu - nemám v sobě ukřivděné pocity, že bych si zasloužil jiné role. Hraju to, na co podle režisérů mám. Jsem vděčný za všechny postavy. Ať mají dva výstupy, nebo jsou hlavní.

Nikdy jste si neříkal, že role, kterou hraje kolega, byste měl, nebo chtěl hrát vy?
Naopak, vím, že neumím zahrát všechno. A umím přiznat, že kolegové jsou šikovnější. Upřímně - hlavní roli v muzikálu Donaha! bych tak dobře, jak ji hraje Tomáš Šulaj, zkrátka nezahrál. Netrápí mě to. Hraju zase jiné role.

Jak dlouho to trvá, než se do takového pocitu propracujete?
Před takovými patnácti lety jsem hrál akorát tak kočího, který stál a podal kolegovi bič. A pak se to tak nějak posunulo a začal jsem dostávat větší a větší role. Ono se to ale pořád mění. Třeba ten bič budu za chvíli podávat zase. Neřeším to. Daleko víc by mi vadily jiné věci.

Jaké to je, když dostanete roli autisty? Takové postavy hráli mistři jako třeba Dustin Hoffman nebo Leonardo DiCaprio.
Připravoval jsem se, to patří k profesi. Zjišťoval jsem si, jak autisté žijí, jak se projevují, viděl jsem o nich dokumenty a hodně jsem si povídal s autorkou naší hry Alžbětou Michalovou, která ji vypráví podle skutečných událostí.

Dokázal byste shrnout, kdo jsou autisté?
Jsou to lidé, jako kdokoliv z nás, jen mají tu smůlu, že mají hendikep. Projevuje se různě. Autisté například potřebují přesný plán, jak se co bude dít, mají jasná pravidla, často stále něco opakují dokola, někdy mohou působit neukázněně…

…a jsou geniální, protože třeba umí nazpaměť jízdní řády.
Někteří. Těch geniálních je ale stejné procento jako mezi námi ostatními.

Jaký je Kašpar, kterého budete hrát ve hře Autista?
Kašpar má velké štěstí, že má vedle sebe sestru, která mu vždycky, když si s něčím neví rady, pomůže a poradí. Někdy jsou jeho přání komická, jindy smutná, ale vždycky má jistotu, že na řešení nezůstane sám.

Říkal jste, že Alžběta Michalová ve hře popisuje své zážitky s autistickým bratrem. Hrajete tedy jeho osud?
Kdepak. Hrajeme sice historky, které se skutečně staly, ale jsou zasazeny do jednoho zvláštního rámce, který však nemůžu prozradit, aby byli diváci překvapení.

Prozradíte nějaké konkrétní zážitky?
Třeba když si Kašpar vyhlédne nevidomou spolužačku a jdou spolu na ples. To by člověk nevymyslel. Nebo když Kašpar vyrazí do metra, kde jej kontrolují policisté a on jim uteče. Vždycky jsme se jen na slečnu autorku podívali a zeptali se, jestli se něco takového opravdu mohlo stát, a ona jen pokyvovala hlavou a usmívala se, že to se svým bratrem opravdu zažila.

Na jaký žánr se může tedy publikum těšit?
Diváci se zasmějí, možná budou i dojatí. Já sám bych na takovou hru s chutí zašel, mám tragikomické příběhy nejradši.

Musel jste se kvůli roli něco naučit?
Musel jsem začít přemýšlet jako autistický Kašpar a když jsem pak věděl, jak se projevuje i fyzicky, poskládat to dohromady. (po chvíli ticha) O tom se ale těžko mluví. Připomíná mi to, když se na něco podobného zeptali tuším Jana Wericha a on vyprávěl o stonožce, kterou navštívil novinář a zajímalo jej, jak dokáže s tolika nohama chodit a nezaplést si je. A ona začala popisovat: ,Nejdřív zvednu první pravou nohu, druhou levou pokrčím, třetí levou si připravím´ - a pak už tím, jak na to myslela, neudělala ani krok. Tak to mám i já. Některé věci řeším intuitivně a neumím o nich moc mluvit, omlouvám se.

Co vás čeká po premiéře Autisty?
Prázdniny. Moc se těším, mám za sebou opravdu moc práce a na podzim jí bude ještě víc, potřebuju nabrat síly.

Kam se chystáte?
Když všechno klapne, tak bych rád na pár dnů navštívil moji milovanou Paříž a v srpnu bych rád jel do Portugalska - pár dnů do Lisabonu a pak na ostrov Madeira. Už to mám v hlavě několik týdnů a těším se jako malý kluk, patřím k těm, co musí mít všechno dopředu přesně nachystané. Jak tak nad tím přemýšlím, já mám autismus možná taky.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace