Všichni do premiéry Hradišťanu dáme maximum, říká Vojtěch Varvařovský, primáš CM Smetanka

Foto: archiv CM Smetanka

Na premiéře nového pořadu Tanečního souboru Hradišťan Králka za krála prosí nebude cimbálová muzika Smetanka z Brna stát v pozadí. Její hudba se stane součástí celého představení. Muzikanti pod vedením primáše Vojtěcha Varvařovského několik měsíců studovali scénicky vystavěnou hudbu Jiřího Mottla a zároveň hledali způsob, jak ji přesně propojit s choreografií Ladislavy Košíkové.

CM Smetanka s uměleckou vedoucí Kateřinou Kovaříkovou vznikla před deseti lety při ZUŠ Smetanova Brno. Se souborem Hradišťan spolupracuje od léta 2024, kdy tanečníky doprovázela na zájezdu do Maďarska. Za tu dobu se s tanečníky propojila a vyzkoušela kromě jiného také společný projekt Putování krajinami lidské duše, Můj milý člověče - pořad k poctě stého výročí narození choreografky, pedagožky a tanečnice Aleny Skálové a další scénické programy. Hrát tanečníkům přímo „pod nohy“ je přitom pro muzikanty úplně jiná disciplína než běžný koncert. Každý takt, přechod i tempo musí sedět na pohyb na jevišti.

Premiéra Králka za krála prosí v sobotu 3. října v 19.30 v Klubu kultury Uherské Hradiště a 27. října v divadle Colabs Brno tak bude pro CM Smetanku další společný počin. Tentokrát navíc s hudbou, která vznikala přímo pro tuto hudebně taneční inscenaci.

O spolupráci s Hradišťanem, cestování mezi Brnem a Uherským Hradištěm i nervozitě před premiérou jsme si povídali s primášem Vojtěchem Varvařovským.

S Tanečním souborem Hradišťan spolupracujete od léta 2024. Jak se za tu dobu proměnila vaše společná práce a co jste se při ní naučili?

 Hrát tanečníkům pod nohy je pro mě velká škola. Odpovědnost za přechody, dodržení tempa a taktů leží hlavně na mně a jsem v roli pomyslného dirigenta, jen k tomu ještě musím stihnout hrát.

Hudbu k premiéře Králka za krála prosí napsal Jiří Mottl. Měli jste možnost vnést do melodií i něco „svého“?

S Ladislavou Košíkovou na ní pracovali několik měsíců. Jde o scénickou, prokomponovanou hudbu, která tvoří podstatnou část představení, takže prostor vymýšlet si tam něco vlastního úplně nebyl. Autor sám vedl zkoušky, aby nám předal svou představu. Byl ale vstřícný, a když jsme narazili na problém, vždycky jsme se domluvili. Drobné úpravy jsme ale dělali výhradně s jeho souhlasem.

Co je pro muzikanty nejnáročnější na živém doprovodu tanečního představení a v čem je naopak takové propojení pro vás nejzajímavější?

Máme z toho pěkně stažené půlky, budou to nervy a sami jsme zvědaví, jestli to vyjde. Nejzajímavější na tom pro mě bude právě ta finální podoba, až se k muzice a tanci přidá zvuk, světla i kostýmy a všichni do toho dají maximum.

Je velkou komplikací, že jste z Brna a soubor z Uherského Hradiště?

Je to pro nás hlavně logistická komplikace. Na zkoušky jezdíme většinou my do Uherského Hradiště, ať už kvůli počtu lidí, nebo prostorám. Nejhorší je vždycky cesta zpět do Brna, zvlášť když musím řídit.(smích)