Na jevišti se rozhoří filipojakubský oheň, znovu ožijí jarní rituály, stavění májky, sběr lučního kvítí i tajemství čarodějné noci. Folklorní soubor Kalina připravil nový komponovaný pořad Mýty noci filipojakubské, který se noří do času, kdy se příroda probouzí, lidé se scházejí a staré obyčeje na jevišti ožívají…

Jarní magie, očista i tajemství dávných obyčejů

Premiéra se uskuteční 7. května v kulturním domě v Babicích, repríza je naplánovaná na 9. května v Domě kultury v Uherském Brodě.

Na pódiu se vedle FS Kalina představí také cimbálová muzika Olšavěnka, pěvecký sbor Kalinka a dětský folklorní soubor Olšavěnka, které pracují s motivy očisty, magie, lidské pospolitosti i radosti z nového začátku. Společně vytvářejí obraz jara jako období naděje, pohybu, energie a vzájemnosti. Autorem pořadu je vedoucí souboru Jiří Čevela.

Filipojakubská noc je pro mnoho lidí spojená s ohni a „pálením čarodějnic“. Vy ji ale otevíráte mnohem hlouběji. Kde vznikl nápad zpracovat téma jarní magie a očisty v samostatném pořadu?

Nápad vznikl už někdy v průběhu roku 2024, kdy jsem přebíral vedení souboru. Měl jsem ambice vytvořit ucelený tematický pořad, který Kalina několik let pod vlivem generační obměny neudělala, a ta „nová“ parta k tomu vybízela. Při hledání tématu se mi vybavovalo různé jarní zvykosloví a hledal jsem proto nějakou jednotící linku. Tu jsem nakonec našel v obecnějších motivech, které protkávají různé obyčeje a mýtické představy jarního času. Vyústění ve Filipojakubské noci se mi zdálo příhodné jak pro to symbolické vyvrcholení celého jarního času, tak pro možnosti jevištního ztvárnění.

Název Mýty noci filipojakubské zní téměř tajemně. Co všechno se pod slovem „mýty“ ve vašem pojetí skrývá?

Název pořadu v sobě nese jemnou alegorii na shakespearovský svět snových proměn a magických nocí, kde se hranice mezi realitou a fantazií stává neznatelnou. Zatímco však Shakespearův Sen noci svatojánské vrcholí o letním slunovratu, náš pořad se soustředí na magické dny jarního zvykosloví. Mýty vždy konstruovali lidé a jejich následné prožívání zrcadlí, jak mysleli a jaké byly jejich představy, strachy i radosti. Proto jsou mýty v našem pojetí doslovné i naznačené.

V pořadu pracujete s motivy očisty, magie i pospolitosti. Který z těchto motivů je dnes podle vás nejaktuálnější, a proč?

Myslím si, že je to ta pospolitost, protože je obecnější a nadčasová. Zimní období bylo v minulosti velmi tuhé, lidé museli držet spolu, a jarní období bylo oslavným přechodem k pracím, setkávání a prostě radosti. Očistné a magické okolnosti spolu souvisely a do jisté míry byly jedním z prostředků k té pospolitosti. Stejně jako my, soubor Kalina, protože jsme parta, co drží spolu a ráda tuto energii přenáší na své příznivce.

Jak balancujete mezi autenticitou folkloru a současným jevištním podáním?

Ani jeden z účinkujících není profesionální interpret. Proto budou naše výkony v nejlepším slova smyslu spíše lidovější. Zároveň se celý pořad odehrává na pódiu, je doprovázen důmyslnými světly a nese jednotící myšlenku. Nemůžeme si proto myslet, že předvádíme něco „autentického“. Zkrátka a dobře, některá čísla jsou pojata spíše tradičněji. Třeba to, kde budou děti předvádět různá zvykosloví, nebo číslo věnující se stavění májky. A jiná čísla zase připouštějí různou míru stylizace – setkáme se tak s jarním rejděním, sběrem lučního kvítí nebo právě zapalováním filipojakubského ohně a tajemstvími filipojakubské, nebo také Valpuržiny, noci. Tato kombinace nám nejen otevírá dveře k svobodnějšímu, ale upřímnému ztvárnění lidového materiálu různých regionů, ale také posouvá hranice toho, co v našich podmínkách vesnického souboru spolu se svými hosty dokážeme.

Spolupracujete s cimbálovou muzikou Olšavěnka – je spíš doprovodem, nebo hybatelem emocí a děje?

S Olšavěnkou spolupracujeme čtvrtým rokem a za tu dobu jsme spolu kromě více než dvou desítek vystoupení absolvovali náš souborový výroční pořad a dva zahraniční zájezdy. Jsem rád, že na můj další nápad všichni v čele s primášem Jirkou Kučerou přistoupili. Chceme tvořit a tvoříme společně. Doprovod Olšavěnky pro nás není samozřejmý, vážíme si ho a dotváří tu několikrát zmíněnou pospolitost. Šalamounsky řečeno, svým doprovodem napomáhá hýbat dějem i emocemi.

Na pódiu se potkávají různé soubory. Co to přináší do energie celého představení?

Kromě praktického hlediska to přináší různé možnosti ztvárnění jarního zvykosloví. Taneční, hudební, pěvecké i více divadelní. Každý z účinkujících má své vlastní zkušenosti a výraz. Dohromady tedy tvoříme jednotný, avšak rozmanitý ansámbl. Mám radost, že všichni na spolupráci kývli a přistoupili na náročná secvičování. A jsem za to vděčný, stejně jako za navázání skvělé spolupráce s řadou upravovatelů a choreografů: Helenou Hlavačkovou, Amálií Koníčkovou, Kristýnou Kubíčkovou, Jiřím Kučerou, Radovanem Simanem a Gabrielou Směřičkovou, i dalšími, jmenovitě zvukařem Josefem Mackem a osvětlovačem Dominikem Packem. To by nebylo možné bez velké podpory obce Babice a dalších sponzorů, což nám veškeré přípravy velmi usnadnilo.