Kamila Zetelová: Nechci to kolegům kazit

Kamila Zetelová: Nechci to kolegům kazit
Foto: Marek Malůšek  /  Slovácká Vojnarka Kamila Zetelová.
Uherské Hradiště Kultura 12 / 06 / 2016

Kamila Zetelová patří k těm temperamentnějším herečkám. Stále gestikuluje, často se směje a i když to na první pohled z přemíry energie nemusí být jasné, hodně přemýšlí o roli. Posledních několik týdnů se jí takového přemýšlení dostalo opravdu vrchovatě. Právě totiž pod vedením Igora Stránského zkouší titulní roli v očekávané klasice - Jiráskově Vojnarce. V sobotu bude mít premiéru. Pro moji trémistickou povahu je nejtěžší jednoznačně vědomí, že celá inscenace stojí na mně,” říká několik dnů předtím, než Vojnarku uvidí první diváci.

Ve Vojnarce budete hrát titulní roli. Co o postavě můžete prozradit?
Madlena Vojnarová je silná žena, ale trochu moc poslušná. Jak velí doba, ohlíží se na veřejné mínění, čímž si způsobí celou řadu problémů, vedoucích k osobní prohře a tragédii. Je upřímná, schopná, pracovitá, a když je třeba, tak i velmi tvrdá. Touží po lásce, po šťastném rodinném životě. Má ale smůlu na chlapy (nebo spíš na chlapa).

Máte s Madlenou něco společného?
Určitě jí nejvíc rozumím v tom, že je pro ni její dítě na prvním místě a že je ochotná pro ně obětovat všechno. Co se týká poslušnosti k rodičům a švagrovi, tam už jsem na tom hůř, já bych asi víc šla proti proudu. Na druhou stranu zůstala na všechno sama, to pak člověk jinak přemýšlí. No, je to komplikované.

Jak se vám spolupracuje s režisérem Stránským?
S panem Stránským pracuju poprvé, takže zatím se pořád oťukáváme. Získal si mě nejvíc tím, jak je schopen se tak staré hře oddat a hledat v ní aktuální témata, která rezonují i dnes. Nejvíc jsem překvapená, jak má už během čtených zkoušek velmi přesnou představu o inscenaci jako celku, ví přesně, kde bude hudba, kde pauzy v textu, kde jaká akce. To jsem ještě nezažila, většinou vše vznikalo až při zkouškách. Jako režisér je na nás herce mimořádně připravený a já jsem zvědavá, jak se nám podaří skloubit jeho a moje vidění postavy Vojnarky.
 
Máte ráda českou klasiku?
Já mám kromě sci-fi ráda skoro všechno. Na gymplu mě literatura moc bavila a pokud najdu čas, čtu a čtu. Nemůžu sice říct, že bych třeba Jiráska nebo Němcovou nějak extrémně vyhledávala a upřednostňovala, ale myslím, že znát a přečíst aspoň něco málo od nich by měl každý, patří to prostě k všeobecnému přehledu.

A jaký máte vztah k Aloisi Jiráskovi?
Teď když zkouším Vojnarku, tak určitě intenzivnější než kdy dřív. Vždycky si vybavím kníratého pána s kulatými brejličkami, Staré pověsti české (které mě moc nebavily), víkendová dopoledne, kdy maminka vařila oběd a já koukala v televizi na F. L. Věka (a to mě bavilo velmi), a ještě festival Jiráskův Hronov, kam jsem nejezdila, ale všichni ostatní spolužáci z JAMU jo a já z toho měla pocity méněcennosti.

Co pro vás je nejnáročnější?
Pro moji trémistickou povahu je to jednoznačně vědomí, že celá inscenace stojí na mně. Ač by se možná mnohé kolegyně divily, já bych si na takovou velkou a těžkou roli klidně ještě pár sezón počkala. Ale je to tu, tak se s tím nějak poperu. A taky to, že za mým výkonem je i práce mnoha dalších lidí (kolegů, techniků, osvětlovače, zvukaře, garderobiérky, vlásenkářky atd.) a že jim to strašně nechci zkazit.

Těšíte se na hraní?
Když se detailněji podívám na červnový program, tak je tam jeden den, kdy budou Vojnarky dvě, dopoledne a večer, tak to bude určitě mazec. Letos poprvé doufám v chladný červen, protože všechny moje kostýmy jsou z mnoha a mnoha metrů sametu a je naprosto jasné, že budeme každou reprízu s kolegou Hejcmanem soutěžit o to, kdo bude víc zpocený (vsadila bych na sebe). Na druhou stranu budu asi pěkně vypocená do plavek! Všichni v divadle totiž tvrdí, že když je vedro venku, tak na jevišti ve světlech je to k nepřežití. Divadlo je prostě boží! (smích)

Kdo je Kamila Zetelová
Brzy dvaatřicetiletá herečka vystudovala brněnskou JAMU, hned po jejím absolvování nastoupila do divadla Radost, zároveň však spolu s manželem Michalem stála za úspěchem divadla Buranteatr, kde působila jako herečka, ale i jako produkční a PR manažerka. Od loňského prosince je po oznámení mnoha těhotenství v hereckém souboru členkou Slováckého divadla. Diváci ji znají například z úspěšného Nepřítele lidu, kde vytvořila postavu manželky hlavního hrdiny, ti pozorní si jí všimli i na televizních obrazovkách, kde pět let moderovala soutěž Věříš si?. Spolu s manželem vychovají dceru Ninu.

O čem je Vojnarka
Po nedávné interpretaci Lucerny se režisér Igor Stránský opět vrací k tvorbě Aloise Jiráska - tentokrát si zvolil tragédii Vojnarka z roku 1889. Na statek Madleny, vdovy po starém Vojnarovi, jehož si Madlena vzala po vůli svých rodičů, se jako nový pacholek dostává její první láska Antonín, dokončiv právě vojenskou službu. Skrze střet odpovědnosti a tužeb tiše nešťastné Vojnarky, milovaného Antonína, bratra zemřelého Vojnara Jakuba i dalších postav vytvořil Jirásek drama nejpoctivějších kvalit,” říká dramaturgyně Markéta Špetíková a představuje interprety hlavních rolí. Titulní postavu vytvoří Kamila Zetelová, její lásku Antonína Jiří Hejcman. Jakuba Vojnara vytvoří Kamil Pulec, v dalších rolích se představí Martin Vrtáček, Jaroslava Tihelková a další herci. V dětské postavě se diváci mohou těšit na syna herce Petra Čagánka Filipa.

Otázka pro režiséra Igora Stránského
Jak jste se připravoval na režii Vojnarky?
Poté, co jsem přestal být ředitelem divadla, jsem pár týdnů odpočíval, ale dlouho mi to nevydrželo a stále častěji se mi v hlavě vynořovaly obrazy z Vojnarky, až jsem jí už loni v listopadu propadl dočista. Mým celoživotním režisérským krédem je, aby každá inscenace, kterou studuji, byla cítit člověčinou. A tou je Vojnarka nasycena. Těším se na ni.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace