Sedmadvacet let swingování, mezinárodní esa i ranní káva s tóny jazzu. Jezuitská kolej v Uherském Hradišti se od 16. do 18. července promění v pulzující srdce tradičního Hello jazz weekendu.
Večerní koncerty v atriu Jezuitské koleje, ranní jazz u kávy v Café Colejní a k tomu degustace vín partnerského vinařství Dvůr pod Starýma horama z Boršic.

Hello Jazz Weekend zůstává věrný atmosféře, která k němu neodmyslitelně patří. Co letos uslyší návštěvníci v Uherském Hradišti a Kyjově, proč se těší na setkání dvou kontrabasových generací a jak festival prožívá jeho pořadatel, prozradil Jan Dudek.

Zahajovací koncert propojí F-dur Jazzband s degustací vína Dvora pod Starýma horama v Boršicích. Jak spolu ladí velký bigband a boršické víno? Máte vyzkoušené, které víno nejlépe chutná při poslechu jazzu?

Začnu od konce. K jazzu se hodí každé dobré víno. Někdo zvolí raději suché, jiný polosuché. U bigbandové produkce se někdo bude těšit na standardy a jiný třeba na funky… Jde o to, abychom měli radost z jednoho i druhého vjemu. Myslím, že kombinace F-dur jazz bandu a boršického vína ze Dvora pod Starýma horama nás bude bavit všechny.   

Hlavní festivalový večer v Kyjově nabídne legendární Yo Yo Band. Jak moc velká výzva byla dostat tuhle ikonickou formaci na Slovácko?

V sobotu 18. července proběhne v ulicích Kyjova velký gastro festival a na dvou různých scénách se představí vedle jazzových interpretů i celá řada dalších. Důvodem jsou oslavy 900. výročí města Kyjova.

Dalším zážitkem bude koncert Trio K.U.T. a Mike Parker's Trio Theory, což slibuje střet rakousko-české preciznosti s dravou newyorskou energií. Který z těchto dvou přístupů je vám osobně bližší? Kdybyste si měl vybrat jediné CD na cestu nočním Slováckem, vyhraje Köhldorfer, nebo Parker?

A to je těžká otázka. Obě tria nabídnou troškou jinou hudební barevnost. Zatímco parta kolem českého kontrabasisty Františka Uhlíře bude stát na sólové kytaře, trio Mikea Parkera na sólovém saxofonu. Já se ale hlavně těším na oba kontrabasisty. František Uhlíř je ve svých osmdesáti letech legenda a jeden z pilířů českého kontrabasu, Mike Parker je z pohledu věku ještě pořád zástupce mladé generace. Sledovat obě produkce bezprostředně za sebou bude určitě velká zábava.

Projekt Killer Joe Band vznikal na klíč pod taktovkou bubeníka Michala Hejny. Mluvil jste mu do složení kapely, nebo od vás dostal absolutní svobodu a vy sám se necháte překvapit až na pódiu, s kým přesně letos dorazí?

Já jsem si tuto kapelu vybral na loňském Přerovském festivalu, kde jsme s ní zažili výbornou afterparty. Ve složení KJB bude oproti loňskému říjnu v Přerově jen jedna změna. Na místo Juraje Bartoše, který v termínu Jazz Weekendu koncertuje s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers, se na trubku představí František Vaníček.

Sobotní ranní koncert s Jiným Triem v Café Colejní mívá pohodovou atmosféru. Co ale v té chvíli prožívá šéf festivalu?

„Šéf“ si užívá jazzovou snídani se stejnou radostí jako všichni ostatní diváci. Ale je pravda, že když tato pomyslná after party hradišťské části festivalu skončí a muzikanti i návštěvníci se rozejdou domů, mám před sebou ještě jednu povinnost. Odjedu do Kyjova, abych moderoval závěrečný večerní koncert 27. Hello Jazz Weekendu. 

Dokážete se během festivalového shonu aspoň na chvíli zastavit a užít si koncert čistě jako divák, nebo pořád očima kontrolujete hostesky, místa k sezení a jestli zvukař nekroutí hlavou?

Je to tak půl na půl. Ale abych měl být opravdu upřímný, tak většinou ten správný koncertní zážitek mám až z posledního festivalového večera v Kyjově. Tam jsem zodpovědný jen za svou moderaci, všechno ostatní mají na starost kolegové z Jazz Klubu Kyjov

Za sedmadvacet let prošly festivalem stovky muzikantů. Našel jste mezi nimi někoho, s kým už to dávno není jen vztah pořadatel–umělec, ale stali se z vás opravdoví přátelé, co si zavolají i mimo koncertní sezonu?

Ano a je jich samozřejmě víc. To největší kamarádství s Petrem Lipou jsem si přivezl do Hradiště ze svého předcházejícího působení v Žilině. Tam jsem se poprvé potkal i se zmiňovaných Jurajem Bartošem, aktuálně asi nejlepším slovenským trumpetistou, nebo Radem Tariškou, saxofonovým kouzelníkem.

Udržet takto velkou akci v regionu téměř tři dekády vyžaduje celoroční manažerské nasazení. Dá se to vůbec zvládat bez toho, aniž by tím trpěla rodina? Mají doma pro vaše červencové festivalové šílenství pochopení?

My sice máme opravdu velkou rodinu, ale naše děti jsou dávno dospělé a moje paní má ráda jazz jako hudbu i způsob života stejně jako já. Takže to „šílenství“ prožíváme společně, baví nás a dělá nám radost…

Když festival skončí, aparát se sbalí a všichni odjedou, nastává pověstné ticho po bouři. Co uděláte, jakmile festival skončí? Padnete na dva dny do postele, nebo si v tichu pustíte úplně jinou muziku, abyste si vyčistil hlavu?

Řeknu vám, co udělám letos. V úterý večer sednu v Bratislavě do letadla, odletím do Dublinu a ve středu večer se vrátím se dvěma vnučkami. A to teprve bude festival... (smích)