Komedie 1+2=6 se hraje už osm let

Komedie 1+2=6 se hraje už osm let
Uherské Hradiště Kultura 02 / 06 / 2015

„Nikdy jsem se tak nenasmál jako při tomto představení,“ napsal na facebook Slováckého divadla Lukáš Skládal poté, co se dozvěděl, že úspěšná komedie Slováckého divadla 1+2=6 oslavila minulý týden osmé narozeniny. „A zdaleka nekončíme,“ připsali herci.
Ještě aby končili! Hra o taxikáři, který žije dvojím životem, protože obývá dvě domácnosti, každou s jinou manželkou, je unikum. Nejenom tím, že se hraje osm let a má za sebou přes sto repríz, ale i faktem, že uherskohradišťské divadlo je jediné na světě, které ji uvádí. „Hru jsme složili ze dvou úspěšných titulů, které na sebe navazovaly, ale ještě nikoho na světě nenapadlo spojit je,“ prozradil režisér Robert Bellan s tím, že obdivu se slováckým divadelníkům dostalo i přímo od samotného autora Raye Cooneyho.
Daleko víc si ale divadelníci cení obdivu diváků. Ti mají o hru stále velký zájem, i když už ji vidělo víc lidí, než má celé Hradiště. „Je to pro nás vždycky takový svátek srandy,“ říká Zdeněk Trčálek, který představuje hlavního hrdinu a hraje jej tak dobře, že byl za ztvárnění role oceněný cenou popularity. Bodovala ale i samotná inscenace. Na prestižním Festivalu smíchu v Pardubicích ji diváci odměnili titulem Komedie diváků. Hrát se bude i tento pátek. Z téměř 400 lístků je volných posledních šedesát.

Herci Pavlína a Jiří Hejcmanovi: Občas je u nás doma zemětřesení
Herečtí manželé Pavlína a Jiří Hejcmanovi patří k nejoblíbenějším osobnostem Slováckého divadla. Málokdy je ale diváci vidí hrát spolu na jevišti. Výjimkou je bláznivá komedie 1+2=6. Ona představuje podváděnou manželku, on zvídavého detektiva. Jaké to je, když spolu hrají? Jak se učí role a kdo komu pomáhá? A v čem je podle nich kouzlo komedie 1+2=6? I o tom se rozpovídali v následujícím rozhovoru.

Jaké to je, když spolu manželé hrají v jednom představení?
Jiří: Zcela normální a přirozené. Doma jsme životní partneři, v divadle herečtí partneři. Teda když někdo z mých kolegů oslintává mou ženu v nějaké milostné scéně až za hranicí obscénnosti, tak se mi lidově řečeno „plaší kladiva“.
Pavlína: Ale ale, to jsem ani netušila, že se ti něco plaší! Musím říct, že mě to docela potěšilo. I když je zvláštní, že jediná hra, ve které za poslední dobu dochází k nějakému většímu oslintávacímu kontaktu, je Svatba. V té hraješ největšího „svůdníka“ a kladiva máš evidentně v pořádku.

Jak se na společné hraní připravujete? Pomáháte si doma navzájem s učením textů?
Jiří: Já se texty doma neučím. Jen se do nich dlouze a soustavně několik desítek hodin dívám a čtu si je. Pavlína se je taky neučí. Občas se pokusím si něco zkoušet nahlas a to se vždy ozve z vedlejší místnosti dušený, zadržovaný, ale abych ho zároveň slyšel, smích.

Co se děje potom?
Jiří: Následuje slabá omluva, že to se ale opravdu nedá poslouchat a že je mi ochotná milostivě vypomoci. Já souhlasím s nadhledem mně vlastním a následuje čas jemné exhibice mé ženušky, se kterou já přece ale nemohu souhlasit a stejně to cítím jinak. Načež se dozvím, že takto blbě to můžu cítit opravdu jen já, můj nadhled je u konce a začíná Válka Roseových!
Pavlína: Tak samozřejmě je to trochu jinak. Já se prostě ráda texty učím sama, Jirka po mně vyžaduje nahazování, jak v divadle říkáme napovídání textu při jeho učení. Což není problém, ráda mu vyhovím, a když mě při tom výjimečně napadne nějaká poznámka, s láskou a ohledem mu ji jemně zmíním. Takto dobře míněné rady vždy vydrží maximálně dvě a pak už opravdu nastává zemětřesení.

Diskutujete o připravované hře, nebo máte doma zákaz debat o divadle?
Jiří: Diskuzím se nebráním, naopak jsem rád, že to mám s kým (občas) probrat, tedy do doby, než poprvé vyslovím nahlas nějakou repliku!
Pavlína: Diskutujeme. Někdy dost, jindy okrajově, ale myslím, že nám to oběma vyhovuje. Je příjemné mít doma partnera, který rozumí mé práci a já jeho. Nezávidíme si, podporujeme se a nemusíme mít pocit, že jeden nebo druhý je něco víc. I když někdy ty jeho repliky... (smích)

Diváci vás mohou vidět například v komedii 1+2=6. Jirka ji hraje od premiéry, Pavlína do ní nastoupila po odchodu kolegyně na mateřskou dovolenou. Je to pro vás zábava, stejně jako pro diváky, nebo se soustředíte na jiné věci?
Jiří: Soustředím se na to, aby to pro diváky zábava byla.
Pavlína: Já se teda bavím, fakt. Moc si tuhle hru užívám a těší mě, že jsme se v ní mohly s Terezkou Novotnou tak pěkně prostřídat.

Přistupujete k sobě na jevišti stejně jako k jiným kolegům, nebo je to jinak?
Jiří: Jsem přísný, manželka používá milého řeckého slova „tyrannos“, nedělám rozdíly. Na druhou stranu jsme toho spolu moc zatím nenahráli. Samotného by mě zajímalo, jak by nám šel takový klasický osudově zamilovaný rozervaný severský pár.
Pavlína: Hm, to je fakt. Zatím jsme spolu vlastně moc nehráli. Sice se na jevišti potkáme, ale to je vše. Ačkoli, vlastně jsme si chvíli mohli spolu zahrát, a to v Sugar, kterou jsem převzala po Saše Kalusové.

Tam jste spolu dokonce zpívali, že?
Pavlína: Ano, měli jsme tam spolu s Jirkou dokonce duet a moc dobře si na to pamatuju, protože zhruba v té době se náš vztah rozvíjel v jiný než kamarádský, a to v našem případě znamenalo střídání lásky a nenávisti. Tam jsem naštěstí zjistila, že ať už je v normálním životě mezi námi cokoli, na jevišti je to kolega, případně postava, kterou hraje, a nic víc. Divadlo je v tomhle úžasné.

Komedie 1+2=6 je třetí nejhranější inscenací v celé historii slovácké scény. Čím to podle vás je?
Jiří: Dobře napsaná komedie, režisér, herci, které to bavilo jak při zkoušení, tak i teď po těch letech. Divadelní magie?

Čemu se rádi smějete vy?
Jiří: Sami sobě.
Pavlína: Jirka mně, hlavně když to není vhodné.

Čím se dokážete rozesmát navzájem?
Jiří: Sami sebou.
Pavlína: Třeba tím, že se Jirka naprosto nevhodně směje tak dlouho, až je to fakt vtipné.

Projevuje se umělecky i syn Matěj?
Jiří: Ano. Ta neuvěřitelně počmáraná a odraná zeď v obývacím pokoji dává ledacos napovědět.
Pavlína: ..a taky čmáranec od fixy na obraze, nesmazatelné klikaté čáry na stole, otřískané hrnce od mlácení vařečkou...

Kam vyrazíte na prázdniny?
Pavlína: Tak hlavně musíme strávit nějaký čas u rodičů. Už se fakt moc těšíme, protože od sebe bydlíme poměrně daleko, a proto se nevídáme tak často, jak bychom chtěli. Pak strávíme zhruba týden s přáteli na pomezí Orlických a Jizerských hor. Těšíme se taky na chaloupku mé sestřenky a její rodiny. Obecně nás prostě čekají Čechy a Morava, dovolenou u moře letos neplánujeme. Ale hlavně doufáme, že se nám podaří nechat Maťu samotného pár dní u mých rodičů a konečně si po roce užít kousek tolik potřebné romantiky..
Jiří: Romantiky, jo?

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace