Komedie 1+2=6 se vrací

Komedie 1+2=6 se vrací
Foto: Marek Malůšek
Uherské Hradiště Kultura 26 / 09 / 2016

Zdeněk Trčálek tvrdí, že premiéru prožil v kómatu

Patří mezi tři nejúspěšnější inscenace v celé historii Slováckého divadla, má za sebou přes sto repríz, vidělo ji víc diváků, než má Hradiště obyvatel. Řeč je o komedii režiséra Roberta Bellana 1+2=6, kterou slováčtí divadelníci hrají jako jediní na světě. Po roční pauze se na jeviště vrací.
Vlna těhotenství z loňského roku se dotkla i 1+2=6, ale miminka už trochu odrostla, jejich maminky už mohou hrát, a tak se s komedií vracíme v plné síle a moc se těšíme. To, co jsme totiž už u komedie zažili, se hned tak zažít nedá, říká představitel jedné z hlavních rolí Josef Kubáník s tím, že nejvíc si herci užívají tu vzájemnou energii, která propojuje hlediště s jevištěm. Když se začne skoro čtyři sta lidí naplno smát, je to tak silné, že si na to můžete až sáhnout. Neuvěřitelná věc. 105. repríza komedie 1+2=6 proběhne v úterý od 19.00.

Kdy se bude 1+2=6 do konce roku hrát?
27. září - vstupenky jsou už téměř čtvrt roku beznadějně vyprodány
18. listopadu - zbývá přibližna stovka volných míst
prosinec - přesně datum bude oznámeno na začátku října

Zdeněk Trčálek: Premiéru jsem prožil v kómatu
Komedie 1+2=6 patří mezi jediné tři inscenace, které se v celé historii Slováckého divadla dočkaly sta repríz. Zároveň ji ale potkaly takové komplikace, že byla dvakrát stažena z repertoáru, ale zájem diváků ji tam pokaždé vrátil. Zítra se tak stane opět. Komedie o záletném taxikáři a jeho dvou manželkách, kde hraje hlavní roli Zdeněk Trčálek, je zpátky.

Vybavíte si ten okamžik, kdy jste se poprvé do komedie 1+2=6 s kolegy začetli? Jaké pocity ve vás vyvolala?
Vzpomínám si na první čtenou zkoušku, bylo to u režiséra Bellana na zahradě pod pergolou, byl začátek dubna 2007, byla zima, seděli jsme v bundách u krbu, v kouři a rýpali jsme se v textu a mně to ne a nešlo číst a těšil jsem se, až se prokoktám k závěru hry. Ještě půl roku po té slavné zahajovací zkoušce mně text smrděl jak čerstvě vyuzené prasečí rypáčky.

Komedie působí velmi lehce, jako byste si s ní jen tak pohrávali. Ale určitě platí ono známé: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Co bylo při zkoušení tedy nejtěžší?
Na začátku zkoušení bylo celkem jednoduché najít humor situací. Objevili jsme vtip, dvakrát třikrát jsme se mu zasmáli a pak už nám to vtipné nepřišlo, což je, když to opakujete pořád dokola, normální. Nejtěžší tedy bylo udržet si povědomí o tom, že tam jakýsi vtip existuje, a to povědomí si udržet až do premiéry. Pak bylo velice hezké, když se ten hibernovaný vtip znovu narodil s prvním divákem. To mám rád.

Premiéra proběhla na jaře 2007. Jak na ni vzpomínáte?
Premiéru jsem prožil v kómatu, tudíž si toho moc nepamatuju. Pikantní byla v tom, že na popremiérové slávě v divadelním klubu jsem nepozřel ani kapku alkoholu. Byl jsem absolutně vyčerpaný a šťastný, že je to konečně za mnou.

1+2=6 je na repertoáru úctyhodných devět let. Je dnes komedie jiná, než v době, kdy měla premiéru?
David Vaculík hraje mého šestnáctiletého syna, před osmi lety se tomu ještě dalo s jistou dávkou sebeklamu věřit. Teď mu táhne na sedmatřicet a jeho vize šestnáctiletého puberťáka se stává poněkud absurdní. Ale bezesporu to hraje výtečně. A vybavuji si ještě jednu situaci. V 1+2=6 hraje i kolega Jirka Hejcman, ale není v blonďaté paruce a v dlouhém baloňáku k poznání. A právě v klubu po premiéře za ním přišel jeden divák a říkal mu, jak se mu premiéra moc líbila a završil to slovy: „Vy byste se tam hodil, škoda že se tam nějaká role nenašla i pro vás.“

Zažil jste během hraní nějakou pernou chvilku?
Zažil jsem neveselé chvilky, kdy moji rodinu postihla tragická událost a divadlo, potažmo hraní téhle komedie, mě na tři hodiny vytáhlo z těchto zoufalých událostí. V takových chvílích působí jeviště jako lék či droga, ale chvilková. Tehdy mně to ale hodně pomohlo.

Při představení to vypadá, že často improvizujete a reagujete na to, co se zrovna na jevišti a třeba i v hledišti děje. Je to tak?
V komedii 1+2=6 patří výsada improvizace Jožkovi Kubáníkovi. On totiž autor hry Cooney má ve svých hrách jednu postavu, které jakýsi improvizační prostor nabízí, a pokud je herec šikovný, tak se s tím dají dělat zázraky. My máme na repertoáru ještě jednu úspěšnou komedii, a to Nájemníky, které napsal autorův syn Michael. A právě v té mně režisér Zdeněk Dušek svěřil roli nájemníka Normana Bassetta, která právě ten improvizační prostor má a baví mě a doufám, že i diváky.

Slovácké divadlo dokázalo za sedmdesát let své existence jen třikrát uvést inscenace s více než 100 reprízami. Rychlé šípy, Donaha! a teď 1+2=6. U všech jste byl. Co na to říkáte?
Co na to říct? Snad repliku ze hry Slovácko sa súdí: „Su šťastný!“

O čem je komedie 1+2=6
Hlavním hrdinou je záletný taxikář John (Zdeněk Trčálek), který má dvě manželky (Jitka Hlaváčová a Tereza Novotná). Všechno by dokázal krýt a maskovat, nebýt nepříjemného zranění, které odstartuje zběsilou snahu průšvih neprozradit. Hlavním hybatelem se tak stává Johnův kamarád Stanley (Josef Kubáník). Ačkoliv dělá všechno pro to, aby se na nic nepřišlo, situaci komplikuje a zamotává natolik, že za chvíli nikdo kromě diváků neví, kdo je kdo. Ve chvíli, kdy už se zdá, že jsou stopy zahlazeny, se však děj přenáší o 20 let a hlavní hrdina se dozvídá, že jeho syn, jehož má s jednou z žen, se seznámil s dcerou, která se mu narodila z druhého manželství. A oba potomci chtějí seznámit svoje rodiny. Celý kolotoč se tak znovu roztáčí…

Pohled do zákulisí 1+2=6
-    Komedie měla premiéru v květnu 2007, zítřejší repríza bude 105. v pořadí.
-    Slovácké divadlo je jediným na světě, které komedii složenou z úspěšné hry a jejího pokračování po 15 letech hraje, s jejím uváděním osobně souhlasil i autor Ray Cooney, jenž do Hradiště vzkázal, že se diví, že to ještě nikoho jiného nenapadlo.
-    Inscenace se připravovala 7 týdnů.
-    Herci se museli naučit téměř 130 stran textu.
-    Úvodní a finálovou skladbu nazpíval autor hudby Ondřej Brzobohatý.
-    Rekvizitářka Jitka Janečková chystá pravidelně na každé představení přes 150 rekvizit.
-    Komedie se stala nejoblíbenější inscenací Slováckého divadla roku 2007, představitelé hlavních rolí Zdeněk Trčálek a Jitka Josková získali ceny popularity, inscenace si na pardubickém Festivalu smíchu v Pardubicích vybojovala titul Komedie diváků.
-    Během hraní se čtyřikrát řešilo těhotenství hereček v hlavních rolích, kvůli tomu se inscenace rok nehrála, další rok ji diváci neviděli kvůli zranění herce Zdeňka Trčálka.
-    1+2=6 vidělo více diváků, než má celé Uherské Hradiště, herci komedii zahráli ve více než 10 městech po celé republice, v hledišti zasedly i známé osobnosti jako například Jan Přeučil, Ondřej Pavelka, Květa Fialová a další.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace