Ladislava Mikuláštíková: Mezi vedoucími vzniklo dlouholeté přátelství

Foto: archiv Ladislavy Milukáštíkové

Ladislava Mikuláštíková patří k lidem, kteří jsou s Hradišťánkem i Hradišťanem úzce spjatí. V souvislosti s působením v Hradišťánku se vrací do let studií na hradišťském gymnáziu, do okruhu přátel, kteří na ni měli vliv a ukázali jí cestu do souboru Hradišťan.

„V mládí se chce zpívat a tančit a to všechno, i kamarádi, se tam přirozeně propojilo. Zkoušky ve Slovácké búdě, společná vystoupení, výzkumy a návštěvy starých lidí - pamětníků, folklorní festivaly a potom ty písničky, které často dokázaly vyjádřit i pocity mladého srdce,“ vzpomíná Ladislava Mikuláštíková. To všechno ji naplňovalo i po celou dobu na vysoké škole. Tehdy platilo: Je pátek a zkouška Hradišťanu, tak co nejrychleji na autobus!

Ale nebyla to jen touha si zatančit a zazpívat. V souboru vznikala přátelství na celý život, ale především se v něm narodila její celoživotní láska k lidovému umění - k písním, tancům, k lidové tradici našeho kraje. A tak, i když běh života už nedovolil pravidelné chození do zkoušek souboru, vždycky tu byla jiná cesta, nová výzva. „V mém případě to bylo dlouholeté zpívání v CM J. Čecha a také to, že jsem se stala jednou z vedoucích souboru Hradišťánek. Společně se Štěpánkou Tománkovou jsme obě jako vedoucí pondělní skupinky po mnoho let vítaly nové děti, ze kterých se po čase vyklubali mladí tanečníci.“ Byla to cesta dlouhá a radostná, která pro Laďku skončila poslední premiérou pro soubor Hradišťánek „U nás doma“ v roce 2019.

 Skončila? „Neskončila, protože se stále mohu těšit a radovat z práce a úspěchů současného souboru a jeho vedoucích a cítit, že je tam třeba i kousek ze mne.“

Jako vedoucí Hradišťánku prožila spoustu radostných chvil i starostí. „Je to jedno velikánské spojení dětí a nás vedoucích s písničkou a tancem, s nápady na vystoupení a potom s jejich realizací. Jsou tam ale i chvíle loučení s těmi, co odchází, a i chvíle nových příchodů, nových očekávání. Chvíle dlouholetého přátelství všech vedoucích, které tvoří Hradišťánek, a vy cítíte, že k nim prostě patříte. To je ta největší radost a za to všechno děkuji," uzavírá Ladislava Mikuláštíková.