Laďka Košíková: V choreografiích zanechám kus svého života

Laďka Košíková: V choreografiích zanechám kus svého života
Slovácko Kultura 20 / 06 / 2019

Snažím se vždy začít tvořit s čistým nepopsaným listem

Jedním ze dvou unikátních pořadů bude velkolepé scénické zpracování Kytice od Bohuslava Martinů, které se uskuteční již 22. června od 21.00 v prostorách Areálu Jízdy králů v Kunovicích.
V choreografii Ladislavy Košíkové se můžete těšit na zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů (dirigent Marek Prášil) a Taneční soubor Hradišťan. Pěveckých partů se zhostí operní sbor Národního divadla moravskoslezského se sólisty Lucií Silkenovou, Markétou Cukrovou, Tomášem Kořínkem a Romanem Hozou, které doprovodí Moravské děti - Holešovský dětský sbor. Vstupenky můžete zakoupit v informačních centrech souměstí. Repríza pořadu se uskuteční v neděli 23. června ve 20.00 na Hukvaldech.

S choreografkou Laďkou Košíkovou jsme se před velkolepou premiérou sešli a popovídali si.

V čem bude pro tebe repríza Kytice na Kunovském létě jiná?

Jednak se dosti proměnil taneční soubor. Někteří Kytici viděli před 9 lety ještě jako děti... a nyní do toho vstupují s velkým nadšením. Přinášejí nové vnímání, prožitky, emoce... Poprvé budeme Kytici dělat s živým orchestrem a zpěváky pod širým nebem a věřím, že to tomu dodá další rozměr.

Bylo složité dát dohromady tak velké obsazení?

Je to projekt opravdu velmi náročný. Nebylo jednoduché všechno sladit umělecky, organizačně i finančně. Proto patří velký dík těm, kteří se odvážili naložit si toto všechno na svá bedra.

Laďko, tvůj rukopis je nezaměnitelný - jak se bráníš, abys nesklouzla ke stereotypu a opakování?

Snažím se vždy začít tvořit s čistým nepopsaným listem. Hledat nový slovník. Ten je mnohdy ukrytý v životě skladatele, v literatuře, někdy osloví výtvarné dílo... Hledám co nejvíce inspirací a vlastního obohacení, vědoma si toho, že na téma ještě nestačím. Snažím se odhalit i to, co je ukryto mezi řádky not. Ale určitému rukopisu se nakonec asi člověk stejně nevyhne - to bych pak nebyla já.

Spočítal někdo, kolik jsi v životě udělala choreografií?

Na to jsem nikdy neměla čas, ale jednou to spočítám!

Mám dojem, že si libuješ ve složitých a tragických tématech i hudbě (Stravinskij, Fibich, ...).

Ta témata si nevybírám, ona si vybírají mne. (Právě Kytice byla vytvořena na objednávku MOF Smetanova Litomyšl.) A složité? Vždyť život není také jednoduchý. Přináší radosti, naději, lásku, ale i smutek... a nakonec smrt. A Kytice jsou vlastně vyzpívané příběhy a osudy lidí, kteří žili před námi. Je to úžasné dědictví našich předků. V každém z nich je ukryta moudrost, životní filozofie a nějaké poselství pro nás - lidi dneška.

Po letech na ZUŠ v UH sis nechala jen Konzervatoř a JAMU v Brně. Potkáváš hodně nadějných studentů?

Letos jsem se poprvé po 25 letech zúčastnila koncertu tanečního oboru ZUŠ jako DIVÁK! Měla jsem velkou radost a zároveň slzy v očích... Jsem ráda, že žezlo tanečního oboru převzali moji bývalí žáci a studenti. Jsem na ně pyšná a věřím, že taneční výchova je v dobrých rukou. A dnes jsem na zkoušce Kytice ve sboru ostravského divadla, k svému překvapení, potkala tři své studentky z konzervatoře... a budou účinkovat v naší Kytici. No není to krásné?  

Vytvořila jsi choreografie mnoha unikátních a na uměleckém poli významných projektů. Máš pocit, že jsi doma na Slovácku doceněná? Nebo tvou práci obdivují spíš jinde?

V každé choreografii vždycky zanechám kus svého života. Mnohdy jde o vyjádření velmi křehkých pocitů.  A chtěla bych, aby i v divákovi zarezonovalo něco málo z toho, co jsem prožívala já a potažmo moji tanečníci na jevišti. Ale každý má právo si udělat svůj vlastní názor, odnést si své vlastní pocity, zážitek, někdo možná inspiraci, či projevit nesouhlas. A já to nikomu nezazlívám. Vždyť není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

Jistě jsi dostala nabídky na angažmá v Praze nebo v zahraničí, ale zůstala jsi doma - nelitovala jsi někdy?

Ne. Doma jsem tady ve Starém Městě - pravlasti mých slovanských předků. A těm ještě mnoho dlužím!!!

Stále říkáš svým studentům: „Ukaž mi, jak se hýbeš, a já ti řeknu, jaký jsi“? Opravdu se dá podle pohybu zjistit, jakou má člověk duši?
(úsměv) Jednou si najdeme čas, půjdeme na kafe a já to čtenářům prozradím!

autor: Iva PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace