Období letních prázdnin bývalo vždy časem pro zvolnění pracovního tempa a také příležitost okysličit mozek něčím zajímavým, podnětným, očisťujícím.

V dnešní covidové době se prázdniny dají označit spíše za období, kdy se běžný život teprve pomalounku rozhýbává. Každopádně vhodným tipem, který dokáže naplnit oba tyto momenty, je tradiční komentovaná prohlídka Galerie Joži Uprky, která připadá na sobotu 31. července a zajímavou pozvánkou může být čerstvá zkušenost Ley Navrátilové.

„V době covidové jsme byli všichni tak trochu izolovaní, měli jsme čas na věci, které v hektické době odsouváme na: „snad až někdy“… Měli jsme také spoustu času přemýšlet o tom, co nám vlastně chybí. Třeba jste přišli na to, že potřebujete cítit sounáležitost, znát svoji minulost, ukázat sobě nebo svým dětem něco z historie svých předků," říká Lea Navrátilová a dodává: "Já odpověď na tyto otázky našla: Pobýt chvíli v místě, které je tradicemi nabité… Proto jsem navštívila Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti.“

Co nejcennějšího jste si z prohlídky odnášela?

Když jsem z galerie odcházela já, měla jsem upřímný pocit hrdosti a radosti, že jsem také z Moravy. Že je to tak trochu i o mně, a myslím, že to je to nejdůležitější, co předám svým žákům, až je sem příště vezmu s sebou. Navíc vyprávění doktora Vašáta, který prohlídkou provází, je tak poutavé a pestré, že dokáže zaujmout i mladou generaci.

 Jste učitelkou?  

Jsem výtvarnice, učím na základní škole a myslím, že se proto umím vžít i do mladé generace.

 Není pro ně Uprka v onlinové době přece jen zaprášenou minulostí?

Vidíte a to si o dnešní mladé generaci nemyslím. Není pravda, že by neocenili galerii s obrazy z 19. století, které zachycují lidi v krojích. Spíš naopak. Jak to situace dovolí, galerii se svými žáky jistě navštívím.  Jako učitelka na expozici zde nejvíce oceňuji, že sbírka sama vypráví, obrazy jsou jako živé pohledy do venkova 19. století. Každý divák si může vybrat: někdo bude unesen zdobností oděvů, jiný těžkým životem rolníka, další ovládáním koní, zvyky lidí… A kdo nenajde něco z těchto momentů díky svým zálibám i u sebe? Rodinné kroje, kresba ornamentů, šití, vyšívání, chov koní, ochrana přírody.

 Mladá generace je dnes zvyklá se dívat spíše dopředu. Historie ji mnohdy jen zdržuje.

Nemusíte být milovníky historických faktů, stačí jen procházet kolem obrazů, které svojí živostí a většinou i pestrostí barev upoutají každého na první pohled. I mladého člověka… Vnímavý divák poté ocení precizní zachycení detailů, ať už jde o výšivky na oděvech venkovských lidí nebo na způsobu, jak pracují: orání půdy, sečení trávy, ... Zkrátka uvidíte život takový, jaký tenkrát byl. A buď zavzpomínáte na svoje pradědečky a prababičky nebo dokonce budete o svém dětství nebo příhodách, které vyprávěli doma vám, vyprávět svým blízkým. I to je možnost, jak uchovávat tradice -– v srdci. Vřele návštěvu Galerie Joži Uprky doporučuji!