Festivalový šéf a programový ředitel Pavel Uretšlégr věří, že skrze poslech hudby porozumí lidem, mladé generaci a jejímu vidění světa. Před začátkem Besedy prožívá vlnu očekávání, těšení se a nervozity...

Za více jak třicet let si BESEDA vybudovala jméno, máte i věrné publikum - je to uklidňující pocit, když dáváte dohromady festivalový program?

Věrné publikum sice máme, ale jeho počet je omezený, přetahujeme se o něj s ostatními festivaly a roli při rozhodování, jestli k nám naši věrní návštěvníci opět zavítají, hraje také ekonomická situace. Vyvíjí se to letos dobře, ale klidný budu až v neděli po festivalu - v okamžiku, až všechno úspěšně budeme mít za sebou.

 Jaké „špeky“ jste letos fanouškům přichystali?

"Špeků" je hned několik. Mám vždycky trochu problém někoho z programu upřednostnit, protože stejnou pozornost věnujeme všem umělcům, zahraničním jménům i začínajícím písničkářům. Počítám s tím, že velké pozdvižení vzbudí radikální zambijsko-kanadská rapperka Backxwash. Fanoušky tvrdší hudby pak rozhodně potěší jedna z nejuznávanějších emo-hardcorových skupin současnosti, američtí Frail Body. A chystáme i jednu mimořádnost navíc. V programu jsme dosud nezveřejnili ještě jedno důležité zahraniční jméno, které se na festivalu s největší pravděpodobností objeví jako překvapení úplně navíc. Mimo program se pak všichni můžou těšit na další „špeky“ v podobě kvalitní gastronomie, na které si už léta zakládáme. Najdete u nás i kvalitní nabídku vín včetně vín naturálních a opravdu širokou nabídku jídla všeho druhu, což ještě ani dnes na řadě festivalů není samozřejmost. Snažíme se o kvalitu na všech úrovních festivalu, po stránce programu, ale i jeho technického zajištění, nástrojového vybavení, jídla i širšího zázemí pro návštěvníky.

Jak je na tom česká a slovenská hudební scéna? Je z čeho každý rok vybírat?

Myslím, že je na tom stále líp. Na mnoha úrovních, zejména té hudební, jsme se Západu už dávno vyrovnali, rezervy ale pořád vnímám v oblasti komunikace a sebeprezentace. Tam některým k profesionálnímu přístupu většiny západních kapel zastupovaných agenturami ještě krůček chybí. Máme u nás letos v každém případě řadu skutečně čerstvých jmen, která aktuálně hýbou českou a slovenskou nezávislou scénou. Zejména na Slovensku je velkým fenoménem taky Vojtik.

Kam se podíváš, tam jsou koncerty, festivaly - jak vnímáš jako promotér to, že města pořádají koncerty a festivaly s velkými jmény pro návštěvníky zdarma?

Kultura zadarmo je dle mého minimálně problematická, a to nejen z pohledu promotéra. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale jeden z faktorů toho, jak se určuje hodnota čehokoliv ve společnosti, je cena. Na kulturu je dlouhodobě pohlíženo jako na něco hodnotově druhotného. Jsem přesvědčen, že svůj podíl na takovém vnímání kultury má právě to, že nemalá část kulturní nabídky je zadarmo. Kultura zadarmo ostatně devalvuje i práci samotných lidí z kulturního sektoru. Na jejich práci se nahlíží jako na něco, „co nic nestojí“. Společenský status umělců či pracovníků v kultuře zdaleka nedosahuje statusu jiných povolání (lékaři, právníci, učitelé), přesto mají na hodnotové ukotvení či vývoj společnosti nemalý vliv. I tohle jistě do určité míry ovlivňuje ta „kultura zadarmo“.

Nemáš obavy z počasí poté, co se kvůli nečekané síle bouřky stalo na Pohodě? Zvyšujete nějak bezpečnost, nebo spoléháte na topolový hájek?

Bezpečností se dlouhodobě aktivně zabýváme. Před dvěma lety jsme kvůli větru předčasně ukončili program na hlavní stage. Ve srovnání s Pohodou máme daleko lepší vstupní kritéria: neděláme festival pro tak velké množství lidí a Topolový hájek není na otevřené ploše letiště. Přeháňky i bouřky obvykle končí v kopcích Bílých Karpat, případně někde kolem řeky Moravy. Tasov leží na území srážkového stínu a máme tu zkušenost, že i když po republice řádí apokalypsa, v Tasově to zvládneme. To ale neznamená, že se situací nezabýváme, tím více v exponované náladě po letošní Pohodě, kterou jsem navštívil jako účastník a vše zažil z první ruky. Vypracovali jsme plán, jak v případě nepřízně počasí postupovat. Věřím, že to za všech okolností stejně jako v minulých letech zvládneme.

U českých i zahraničních umělců po covidu nehorázně stouply ceny - jak je to u alternativní scény?

Ano, po covidu ceny stouply extrémně. V tuto chvíli je pro nás nereálné dosáhnout na tak velká jména jako ještě před pár lety na Jaga Jazzist nebo Algiers. Naučili jsme se ale být dobří v tom, že dokážeme přivést ještě neprovařené talentované zahraniční umělce na vzestupu, které bychom si za rok už nemohli dovolit. To je případ třeba britských PVA vydávajících u respektovaného labelu Ninja Tune. Na domácí scéně pak má Beseda už tak silnou pozici, že se nám podmínky daří domlouvat rozumné, i s většími kapelami.

Iva Hejlíčková, programová ředitelka Filmovky, jednou prohlásila, že aby mohla zaplatit program podle jejího gusta, musela by prodat ledvinu. Jak jste na tom vy? Jste v pohodě, anebo je pořádat BESEDU čím dál těžší?

Lidé k nám jezdí objevovat kvalitní hudbu. Bez alespoň několika známějších a obecně respektovanějších položek v širším měřítku se ale přesto neobejdeme. A vlézt se do rozpočtu je každý rok těžší. Ostatně řada středních festivalů našeho typu to už zabalila, za ty nervy jim to nestojí. Krůček od konce jsme několikrát stáli i my, díky podpoře zejména z Ministerstva kultury a Jihomoravského kraje se nám ale pořád s odřenýma ušima daří festival financovat, i s jeho náročností, danou budováním zázemí areálu v podstatě na zelené louce. Sám na sobě ale už cítím obrovské opotřebení. Pořadatelský tým je ale naštěstí široký, možnosti dalšího rozvoje včetně případného delegování ředitelských kompetencí tu určitě jsou. O Besedu se nebojím.

Mám pocit, že Ecstasy of Saint Theresa se na BESEDU vrací po letech. Na co se v jejich případě mohou fanoušci těšit?

Když jsem zjistil, že se kapela The Ecstasy Of Saint Theresa vrací na koncertní pódia, okamžitě jsme je poptali. V době jejich největší slávy se nám je do Tasova dovézt nepodařilo - a teď, po osmileté pauze, Jan P. Muchow a Kateřina Winterová hrají vůbec první koncerty, na které mají fantastické ohlasy. V roce 2018 u nás Honza Muchow hrál s projektem The Antagonist. Bylo to krásné, ovšem tohle bude ještě něco úplně jiného. Doufám, že dojde na všechny jejich velké hity, včetně skladeb z debutu Susurrate, který pro mě byl v období dospívání klíčový.