Mečové tance se dochovaly

Mečové tance se dochovaly
Foto: BK
Slovácko Kultura 18 / 02 / 2009

Mečový tanec se ve své původní, typické formě udržel nejdéle v Komni, Strání a Březové, kde byl pravidelně provozován až do konce 19. století. Tanečníků, jež se nazývali fašankáři, bylo vždy jenom pět. Vůdcem jejich byl gazda, ženatý soused - ostatní byli svobodní - jenž udržoval pořádek.
Také ústroj byl dosti přesně dodržován; přes bílé kabáty, nebo kordule často stačila i košile, měli přes pravé rameno širokou, červenou nebo zelenou stuhu. Stuhami byl pokryt také klobouk, širák. Každý tanečník měl dlouhou, dřevěnou šavli, červeně natřenou, na níž bylo plno rozmanitých mosazných kroužků, volně na nýtkách upevněných. Gazda, jenž neměl tohoto ústroje, chodíval v čele s pytlem a rožněm. Hudbu obstaral gajdoš, obyčejně z uherské strany. Takto vystrojený průvod chodíval dům od domu. Nejprve vstoupil gazda, vyžádal si na domácích dovolení, a pak teprve zavolal družinu. Za veselého zpěvu a řinčení zbraněmi přihrnula se chasa do dvora a na volném prostranství počala svůj tanec. Zprvu chodili volným krokem po kruhu, opírajíce se šavlí o zem a zpívajíce do rytmu rozmanité šablové písně. Čím déle, tím více však zrychlovali tempo, až přešli ve skákání; každý z nich uchopil konec šavle svého druha, opřené na pravém rameni, a obíhali rychlým, křepčivým krokem.
Skákání přešlo pak v přeskakování, jež bylo zvláště dovedné: držíce stále sousedovu šavli za konec, nyní ovšem již k zemi sehnutou, překračovali nebo přeskakovali ji v rychlém tempu. Tanec byl zakončen hrkáním - třeskotem šavlí. Pak zatančili hoši s domácími děvčaty a průvod šel dále. Jako odměnu dostávali slaninu, obilí, vejce, koblihy i peníze.

autor: archiv Slováckého muzea
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace