Míkovjané hlavními hrdiny Folkloriky

Míkovjané hlavními hrdiny Folkloriky
Foto: pas  /  Mužský sbor z Míkovic.
Míkovice Kultura 22 / 04 / 2009

Je zajímavé vrátit se o šestatřicet let nazpátek, říká Holmes

Nedělní večer o Velikonoční neděli si zpříjemnili všichni folkloristé i pamětníci z Míkovic při komponovaném pořadu s názvem Cestička pod moje okénko, který se zanedlouho objeví i v televizní Folklorice.
V neděli odpoledne si televizní štáb obešel některé z účinkujících z filmu, pak zaznamenal několik lidových tvůrců pro srovnání, jak se dodržují a posunují tradice do dnešní doby. Zmapovali např. výrobu vrtaných kraslic, panenek ze sena, ale i tradiční pletení žil atd. Na Velikonoční pondělí pak televizní štáb zaznamenával obchůzku mužského sboru, pak Mladých Burčáků, ale i nejmladší míkovickou cimbálovku s chasou...
A u nás sú pacholíci takoví, takoví, že jeden nic na druhého nepoví… byla jedna z písniček starého filmu, na který vzpomínali hosté večera. Třeba brněnský herec Zdeněk Junák (který ve filmu hrál ještě jako student JAMU), Petr Slinták, Josef Bobek, cimbalista Jura Chovanec a další. Mužský i ženský sbor zapíval, tančilo se... zkrátka večer, jak má být.
„Pořad vznikl úplnou náhodou, když se nám dostal do rukou film o velikonočních zvycích, natočený v Míkovicích před šestatřiceti lety,“ rozplétá nitky nedělního pořadu primáš Burčáků František Holmes Ilík, který společně s místní folklorní skupinou vše zorganizoval.
„Když jsme si to s chlapama promítli poprvé, hned se nám v hlavách začal rýsovat plán na komponovaný pořad s veřejným promítáním, který rozhodně potěší všechny zúčastněné,“ dodává primáš.
Film natočil režisér Milan Peloušek s asistentem Rudolfem Chudobou, podle scénáře, na kterém se podílel i Jan Miroslav Krist. „Děj filmu zachycuje události a atmosféru z období Velikonoc. Kromě různých zápletek a humorných scén se tu objevuje i vylévání chodníčků, kdy dřív svobodní chlapci tajně v noci vápnem vyznačovali cestičku nejen od domu k domu milenců, o kterých to bylo známo, ale i u těch právě začínajících, ba i tam, kde to na vědomí veřejnosti nemělo vůbec přijít,“ prozrazuje Holmes, který veřejné promítání s hosty uváděl. „Vylévání chodníčků sice do Míkovic nepatří, ale do příběhu se hodilo, tak jej sem scenáristé přestěhovali. U nás se spíš milenecké páry prozrazovaly cestičkami ze zbytků peří z draní, které se v zimě polévaly vodou, aby zmrzly a nešly hned odstranit,“ usmívá se pod knírem Holmes.
To, že se jeden z dílů tehdejšího pořadu brněnské televize Veselá je dědina natáčel právě v Míkovicích, byla zásluha Jana M. Krista. Burčáky i míkovský krúžek znal, a také věděl, že tu zpívá v té době asi jediný mužský sbor na Hradišťsku. Míkovice ale hlavně patřily k dědinám, kde se udržovaly národopisné tradice a nebylo třeba pro filmování něco umělého vytvářet.
Film plný studentů, folkloristů i Míkovjanů byl na Velikonoce v roce 1973 odvysílán, a pak na dlouhé roky uzavřen ve filmovém archivu, odkud jej vysvobodil Petr Slinták s Josefem Bobkem.
Z původního filmu se však vytratil úvod, titulky s filmovým štábem i účinkujícími, které za pomocí kronik a vzpomínek doplnil primáš František Holmes Ilík se Zdeňkem Zapletalem.
I když film tehdy nebyl nijak zvlášť příznivě přijat odbornou kritikou v tehdejším tisku, dnes je pro Míkovice pokladem. „Má obrovskou cenu historickou. Je tam možné spatřit a slyšet lidi, kteří už nejsou mezi námi, střední a starší generaci coby mlaďochy, jsou zde zachyceny části dědiny, které zcela změnily svou podobu, interiéry domů, které jsou dnes zcela jiné,“ popisuje Holmes. „Vždycky, když byl záběr na Míkovjany, v sále to jenom zašumělo, někdy až zahučelo. Člověk, který měl osmdesát, se viděl jako čtyřicátník, dvacetiletá klučiska se najednou změnila v břichaté a plešaté tatíky. Všichni přítomní se pobavili, vrátili ke vzpomínkám na natáčení, o šestatřicet let nazpátek,“ dodává primáš.
„Nasmáli a bavili jsme se ohromně tehdy i teď - atmosféra při natáčení i nedělním promítání byla prostě skvělá.“
Dokládá to i zápis v kronice. „Mira Horsák v burčácké kronice uvádí, že se za pět dní natáčení vypilo 15 litrů slivovice, co ju dědáček zakopali a víc než dvacet roků ležala v zemi, 150 litrů blatnického vína, a další, už neevidované pití a jídlo v domech natáčení. Padl na to skoro celý honorář, co Burčáci, zpěváci a tanečníci filmováním vydělali,“ chechtá se při vzpomínce primáš, ale vážně vzpomíná na několik dlouhodobých přátelství a kamarádských vztahů mezi Míkovjany a televizáky, které při natáčení vznikly.
Folkloriku z letošních Velikonoc v Míkovicích, ve které bude zachycen i zmiňovaný nedělní pořad, můžete zhlédnout tuto sobotu 25. dubna v 9.25 na ČT 2.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace