Za atmosférou Filmovky stojí měsíce práce, stovky rozhodnutí a tým lidí, kteří festivalu dávají jeho charakter. Ředitelka Radana Korená patří k těm, kteří současnou podobu Filmové školy výrazně utvářejí, od výběru filmů a hostů až po hledání rovnováhy mezi společenskými tématy, objevováním nové kinematografie a radostí ze společného setkávání...

Program letos otevírá témata duševního zdraví, identity nebo odpovědnosti. Jak náročné bylo najít rovnováhu mezi silnými společenskými tématy a radostí z filmu?

V naší společnosti narůstá nespokojenost, hněv i frustrace, příkopy mezi lidmi se prohlubují. Přestože se Filmovka dlouhodobě profiluje jako prostor tolerance, respektu k různorodosti a vzájemného propojování, i my letos tyto tlaky vnímáme mnohem silněji než kdy dřív. Právě proto jsme společenská témata zařadili do programu s největší možnou zodpovědností a vědomím, že můžeme tisícům návštěvníků nabídnout prostor pro dialog, projevenou lidskost a zasít semínka úcty i vzájemného porozumění. A zároveň stále platí, že film má obrovskou sílu přinášet radost, naději i krásu. Takových filmů je letos tolik, že o radost z Filmovky rozhodně nebude nouze.

Co vám letos při sestavování programu udělalo největší radost? Bylo to potvrzení některého hosta, získání vysněného filmu, nebo úplně jiný okamžik?

Obrovskou radost mi udělalo potvrzení účasti Michela Ocelota, jednoho z hlavních hostů letošní Filmovky. Tento výjimečný francouzský animátor ve svých poetických filmech jedinečně propojuje výtvarnou originalitu, inspiraci světovými kulturami a hluboký humanismus, díky čemuž oslovuje děti i dospělé napříč generacemi. Na Filmovce uvede čtyři své filmy a skutečnou mimořádností bude jeho autorská animační dílna pro děti v pondělí 27. července v rámci našeho industry programu. Taková příležitost se opravdu naskytne jednou za život.

Máte v programu svého „černého koně“, ať už film nebo hosta, od kterého možná veřejnost nic velkého nečeká, ale podle vás může být jedním z nejsilnějších zážitků festivalu?

Jsem přesvědčená, že jedním z nejsilnějších zážitků letošní Filmovky může být film Vše, co z tebe zbylo režisérky Cherien Dabisové.  Je to mimořádně silný film, který v člověku zůstává ještě dlouho po skončení projekce, a mám velkou radost, že jej můžeme představit.

Tradičně myslíte i na místní obyvatele. Připravili jste pro ně něco, co by je mohlo příjemně překvapit?

Věřím, že letošní Filmovka nabídne místním opravdu mnoho důvodů přijít. Letní kino Masarovo náměstí promění Uherské Hradiště na týden v největší filmový klub v České republice a uvedeme zde ty nejlepší a nejúspěšnější filmy, které letos zazářily ve filmových klubech po celé zemi. Pokud například někdo ještě neviděl nádherný film Hamnet režisérky Chloé Zhao, neměl by si jeho projekci v neděli 26. července nechat ujít, ale doporučuji i všechny ostatní. Ve Smetanových sadech uvidíme ty nejlepší filmy, na kterých se podílela jedinečná výtvarnice Ester Krumbachová, tedy např. Ucho, Všichni dobří rodáci nebo Sedmikrásky.

Velkým lákadlem bude také bohatý doprovodný program.

A kdo si bude chtít Filmovku vyzkoušet třeba jen na den, může využít jednorázové vstupy nebo jednodenní či vícedenní akreditaci a stát se na chvíli součástí jedinečné festivalové atmosféry uvnitř v našich sálech. Budeme moc rádi, když dorazí a užijí si ji spolu s námi. Jsme vděční, že můžeme naši milovanou Filmovku pořádat právě v tak krásném a pohostinném městě.

Je nějaký okamžik, který vám každý rok připomene, proč tuhle práci děláte?

Ano. Ten okamžik přichází vždy na začátku festivalu, kdy se město začne plnit lidmi a z kin vycházejí diváci rozesmátí, dojatí nebo zamyšlení. Často nás zastavují a děkují za filmy i za zážitky, které si odvážejí. V tu chvíli zmizí všechna únava z měsíců příprav a člověku se do žil vrátí energie i pocit, že to všechno má hluboký smysl.

Co vás na publiku Filmovky nepřestává překvapovat ani po letech?

Přestože se generace návštěvníků postupně mění, jedna věc zůstává stejná – jejich otevřenost, zvídavost a ochota vést dialog. Lidé na Filmovce se umí ptát, diskutovat, naslouchat i respektovat odlišné názory. A pořád mě fascinuje jejich neuvěřitelná energie běhat od rána do noci z jednoho filmu na druhý. Z toho mám opravdu největší radost.

Stalo se vám letos při výběru filmů, že jste po skončení projekce jen seděla v tichu a potřebovala chvíli nic neříkat? Který film to byl?

Kromě filmu Vše, co z tebe zbylo to byl např. také zahajovací snímek letošní Filmovky Wirbel režiséra Tomáše Hubáčka. Už dlouho se mi nestalo, aby se mnou český film rezonoval tak silně. Není to dílo, které se divákovi otevře na první pohled, ale právě svou hloubkou, nádhernými filmovými obrazy a schopností soustředit naši pozornost na tajemno, je naprosto výjimečné. Jsem přesvědčená, že vyvolá spoustu diskusí, a na ty se velmi těším.

Kdybyste měla někoho, kdo na Filmovce nikdy nebyl, přesvědčit jedinou větou, proč má letos přijít/přijet, co byste mu řekla?

V dnešní uspěchané a často rozdělené době je Filmovka místem, kde můžete na pár dní najít ostrůvek lidskosti, respektu, bezpečí, inspirace i radosti z kvalitní kultury – a takových míst je dnes potřeba víc než kdy dřív.