Mír, tak to je kult aneb Vzpomínky zasvěcených

Mír, tak to je kult aneb Vzpomínky zasvěcených
Foto: pas  /  Barmanský inventář Mír - Radim s Bernardem.
Uherské Hradiště Kultura 21 / 09 / 2016

Jiří Králík, zakladatel Míru
Bezprostředně po mém nástupu do Městských kin (červenec 1991) jsem začal plánovat zásadní přeměnu tehdejšího kina Mír na nový multifunkční rockový klub. Předobrazem bylo pochopitelně legendární UHáčko, a proto jsem také nejprve oslovil Michala Stránského a nabídl mu vedení tohoto klubu. Bohužel se omluvil (měl toho po revoluci moc), a tak jsem angažoval prvního šéfa klubu Honzu Karáska. Hned v září jsme proti vůli všech vlivných a takřka ilegálně provedli demontáž pevných kinových sedadel a vytvořili tak nádherný a multifunkční sál. Nebylo to tehdy vůbec jednoduché - většina vrchnosti byla proti, ale naštěstí mne podržel můj tehdejší šéf Jara Mikulík a klub technologicky vznikl. První akce se uskutečnila již 18. října 1991 - koncert Pepy Nose - a pak už následoval nepřetržitý sled koncertů, filmů, divadel, výstav, plesů, setkání, ... Pochopitelně nejintenzivnější byly ty první - v letnu 1991 výstava surrealistické skupiny spojená s neuvěřitelným, energií nabitým koncertem skupiny EGYPT (tehdy jsem myslel, že Mír to nevydrží a spadne a zahyne všech těch 600 v sále napěchovaných diváků). A pak následovaly další - takže jen sled těch nej: Mírové plesy, představení Děreva, návštěva Egona Bondyho, první koncert zcela neznámého Glena Hansarda na Britském semináři, utajená návštěva jedné z nejkrásnějších francouzských hereček Irene Jacob, ... Kulturní ráj. Ať  Mír dál zůstává s touto krajinou...

Jiří Moravčík, jeden z prvních provozovatelů
Z Německa jsem díky montážím znal rockové kluby a připadalo mi jako naprostá utopie, že by mohlo vzniknout něco takového u nás. O rockovou muziku se zajímám, proto jsme už před revolucí pořádali výpravy na koncerty do Budapešti. Někdy to byl risk, když jsme jeli bez vstupenek, ale vždycky to nějak dopadlo a máme na to úžasné vzpomínky. No a když mě Jura Králík oslovil ke spolupráci, neváhal jsem. Zpočátku jsme se Zbyňou Bříštělou prodávali lahvové pivo, protože tam nebyl bar, a když se pak udělal, lidi se zase chtěli víc bavit a pařit - muzika už byla vedlejší a já byl naivní nadšenec, který chtěl dělali klub hlavně kvůli ní. Chtěl jsem, aby klub fungoval i jako osvěta pro mládež, aby znala kultovní rockové kapely a rozuměla jim. To se však nestalo a když se z Míru stala více méně nalejvárna, s těmito změnami jsem se nesrovnal a odešel jsem.

Davek Zezula, zpěvák Mírového sboru, v současnosti zpěvák a bubeník kapely Komo(r)ous
Ten, kdo opravdu chodil na Mír, nic si nepamatuje. (smích) Mírový sbor byl původně vtip na jedno použití, který nás nakonec trochu přerostl. Bylo to hodně specifické období a tenhle spolek ji myslím docela dobře definoval. K tomu už se vracet nejde, je to nepřenosné a určitě jsme si to hodně užili. Ale mnohem raději vzpomínám na to místo a lidi. Na Víťu. Ale i na dobu, kdy jsem poprvé hrál v pořádné kapele s Bobem a Peťou. A teď, po tak dlouhé době, si zahrajeme zas a to mě baví.

Bernard Remeš, dvacet let barmanem na Míru
Na Míru jsem se ocitl úplnou náhodou. Z pracáku mě tehdy poslali za nějakým člověkem, ale já jsem se ten den tak opil, že jsem na místo určení nedorazil. Pak jsem potkal Peťu Tománka, který mně, vyučenému zámečníkovi, nabídl práci za barem, než si něco najdu. Prostředí jsme důvěrně znal, byl jsem častým návštěvníkem a znal se s partou okolo Vichru, Davka, Mírového sboru, Peťu, Richarda i barmany... Tady jsem se potkal s Radimem. Nějak jsme si sedli a při večírcích jsme se domluvili, že spolu za barem zakotvíme na rok, dva... A co čert nechtěl, zalíbilo se nám to natolik, že spolu válčíme už dvacet let. Za tu dobu jsme poznali spoustu kamarádů a zajímavých lidí, na druhou stranu dvacet let poslouchat ty stejné opilecké kecy je někdy „na mašli“. Naštěstí se i dnes najdou vtipní mlaďoši, hezké holky a staří kamarádi, kteří se na Míru stále objevují a drží nás s Radimem nad vodou. A když je nejhůř, vzpomínáme na večírky devadesátých let, které byly rozhodně drsnější, ale také o mnoho zábavnější. Byl to prostě punk...

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace