Moravský Vacek Blahoslav Smišovský

Foto: archiv autora  /  Slávek Smišovský a František Kožík- dvě osobnosti které měly velmi citový vztah k Hluku.

Blahoslav Smišovský, který byl známý mezi svými kamarády jako Slávek, se narodil 8. 3. 1931 v Dolní Cerekvi na Vysočině. Jeho otec byl bubeník, jeho maminka zpívala, starší bratr hrál na housle a Slávek od 6 let bubnoval na svůj malý bubínek.

Slávek by se dožil 90 let. Před 10 lety však navždy 

Po studiích přišla vojna, která ho zavála do města vína a zpěvu, do Bzence. Tady Slávek poznal, že je pravé místo pro jeho tvořivý talent. Zvláštní přátelské ovzduší Slovácka, zpěvný lid a dojemná krása a duch Slovácka byly impulsem pro jeho tvorbu. Navíc zde našel i svoji životní partnerku Věrku, se kterou celý svůj další život bydlel v Uherském Ostrohu.

I jeho manželka měla vztah k písním a hudbě a byla jeho oporou nejen v osobním životě, ale i v tom hudebním. Tady na Slovácku poznal řadu lidí, a to nejen z hudebního života. Ti všichni ho znali jako velmi slušného, kamarádského a citlivého člověka se smyslem právě pro hudbu.  Slávek píše písničky pro kvalitní slovácké dechovky, jako je Mistříňanka, Šohajka, Stříbrňanka, Žadovjáci.

Všechny kapely se dívaly na Slávka s velkou úctou a pokorou. A Slávek jim to stejnou mincí vracel, navíc přidal i nějakou skladbičku. Stříbrňanka se proslavila zejména táhlou skladbou, která opěvuje náš krásný kraj v okolí Uherského Hradiště.  Je to skladba „Zahrada Moravy“. Velmi krásný vztah měl Slávek se spisovatelem Františkem Kožíkem, se kterým se seznámil na slavnostech v Hluku. Spolu napsali nádhernou skladbu „Za tichú Moravú“ a také skladbu „Hlucká“, kde spolu vyjádřili svůj vztah k Hluku. Slávek byl velmi často, vždycky se svou manželkou Věrkou, někdy si došla zazpívat i jeho dcera Věrka (zpěvačka Frajárky), návštěvníkem besed u cimbálu a byl to právě Jožka Polách, primáš cimbálovky Dolňácko, který z přátelství se Slávkem dostal mezi prvními k dispozici skladby „Za tichú Moravú“ a „Zahrada Moravy.

Na hlucké tvrzi tak byly premiéry těchto písniček, které s Dolňáckem zpívali Jožka Pilát a Marie Mitáčková. Sám František Kožík obdivoval styl, s jakým Slávek své skladby píše. Říkal o něm: „Slyšel jsem hrát jeho skladby Mistříňanku a také dechovku Bojané, jak hráli jeho písničky. On chápe svět srdcem a srdcem také své skladby píše, a proto není jinak možné, než tyto jeho skladby srdcem chápat. Slávek napsal řadu polek, válčíků, vánočních skladeb, ale já bych rád napsal, že je mistrem „táhlice“.“ Vůbec jeho nejznámější skladba je „Falešná frajárka“, kterou mají v repertoáru snad  nejen všechny naše dechovky, ale i muziky v zahraničí. Svému Uherskému Ostrohu věnoval skladbu „Měšťanská hospoda“. Tu hospodu tehdy vlastnil jeho kamarád, hudebník Drahomír Křápek, toho času kapelník dechovky v Uherském Ostrohu.

Ještě jednou bych se vrátil k Hluku, protože tady měl Slávek hodně kamarádů. Největší byli Miroslav a Jiřina Šuránkovi, Jaroslav Hrabovský, kapelník Šarovce, hlavně však jeho kolega ze školy, ředitel LŠU v Uherském Ostrohu František Říha.

S Frantou konzultovali řadu věcí, jelikož Franta byl také jeho dutou vrbou. Asi nejvíce diskutovali v době, kdy se připravoval tehdy slavný Slovácký festival dechových hudeb. Několikrát také dirigoval závěrečnou festivalovou skladbu straňanského skladatele Jana Reňáka „Na shledanou Slovácko“. Slávek měl dobrý vztah i s dechovkou Šarovec, se kterou byl i na výjezdu do Hamburku v 80. letech minulého století. Občas se i k Hluku vyznal svým kamarádům. Jedno jeho vyznání je tady:

„Ptej se studánek, ptej se stromů či modrého nebe, proč s písní člověk vzlétne až ke hvězdám, proč s krásnou písní staví dům s vidinou domova a voňavého chleba. Slovy však neodpoví nikdo z tázaných… Srdcem a duší sděluje autor a interpret neviditelné. Leč, není každému dáno. Bohu díky jsou však lidé mezi námi, jimž bylo dáno, aby rozdávali, pohladili, slzu změnili v usmíření, poděkování za život. Tož, vitajte u nás, pěsničky. Své chodníčky k lidem určitě najdete.“ (Z archivu Marie Mitáčkové-Dvorské)

Druhé jeho vyznání patří Hluku: „Je toho málo slov, málo slov - ale to vyznání je upřímné, prosím, věřte mi, Hlučané!!! Děkuji za všechny krásné roky, v nichž jsem v Hluku nacházel druhý DOMOV. Stálé zdraví Vám, Hlučané, přeje Slávek Smišovský."

Uherský Ostroh, leden až únor 2009. (Archiv A. Zlínský)

Slávek byl významným členem výboru Slováckého festivalu dechovek v Hluku. V knize Hlucké vzpomínání píše: „… a vzpomínám rád, jak jsme jezdili na pracovní schůzky do Hluku. Kam? No přece do klubu, na tvrz! Vděčně se vracím do tohoto vlídného prostředí, kde se plánovaly krásné akce pro lidi nejen z Hluku, ale z celého regionu. Byla tam dobrá vůle lidí z Okresního kulturního střediska, z hlucké tvrze i těch ostatních, kteří jsme se chtěli podílet dobrou pěsničkou, pěkným slovem či jinou formou dobré vůle na této akci pod modrým Slováckým nebem.“ Dále píše Slávek o spolupráci se spisovatelem Františkem Kožíkem: „Děkuji muzikantům kapely Šarovec, jejich zpěvačkám, přátelům a pomocníkům za seznámení s Františkem Kožíkem. S Vámi se všemi jsem prožil jedno z nejkrásnějších období svého života."

Pěsničky s básnickými texty Hlucká, Slunko krásné, Za tichú Moravú a jiné jsme jako drobné listy stromů dobré vůle posílali vstříc všem lidem nejen u nás, ale i v zahraničí.

A na závěr jedno velmi cenné ocenění. České kulturní centrum v americkém Houstonu mu totiž udělilo Řád J. A. Komenského. „Tuto cenu udělujeme Blahoslavu Smišovskému za jeho celoživotní úspěchy a dílo spojené s odkazem J. A. Komenského.

Oceňujeme Slávka Smišovského za jeho oddanost, šíření a zkoumání moravské hudby, jeho přínos k informovanosti české veřejnosti, její historii, jazyku a kulturnímu dědictví skrze televizi, rádio a novinové články. Přispěl k zachování smyslu a významu kulturního odkazu v myslích a životech všech občanů.“ To se psal rok 2007.

Blahoslav Smišovský by se dožil 8. března 2021 90 let. A také to bude 10 let od jeho smrti. Čest jeho památce!