Muzika mě hodně baví, dělám ji přece pro lidi!

Foto: archiv kapely  /  Zakládající členové V.S.P. Bandu v roce 2003.

Uplynulo dvacet let, kdy nestor slováckého bigbítu inicioval seskupení tří kamarádů. Z prvních písmen křestních jmen poskládal V.S.P. Band. Baskytarista a zpěvák Pavel Šilhavík s kytaristou Svaťou Ondrou táhnou tuto káru dodnes, bubeník Vlastik Němeček vydržel devět let. Střídání jeho nástupců utnul před dvěma lety mlaďoch Martin Hudeček.

Kapela V.S.P. Band soustředila oslavy dvacátých narozenin na sobotu 7. října do sokolovny ve Starém Městě. Ještě než se tak stane, zeptali jsme se ostříleného Pavla Šilhavíka.

Proč sis vlastně před 20 lety poskládal "vlastní" kapelu?

Po odchodu z kapely Credo jsem chtěl dál něco dělat. První takový projekt byla kapela Flaam, několik vystoupení proběhlo, ale cítil jsem, že to není to pravé ořechové, co chci dělat, co hledám, co cítím a taky s kým to chci dělat. Proto jem vsadil na jistotu a oslovil jsem v roce 2003 zkušené muzikanty Vlastika Němečka - bicí a Svaťu Ondru - kytara. Nazkoušeli jsme repertoár a od té doby i se změnami v kapele fungujeme do teď a rozhodně nekončíme...   

Dvacet let s V.S.P. Bandem, to už je kotel zážitků. Na který nejraději vzpomínáš?

Dvacet let je dost dlouhá doba. Hodnotit, na který zážitek nejraději vzpomínám, je opravdu těžké. Je jich totiž spousta. Muzika mě opravdu hodně baví a dělám ji především pro lidi. To není jen fráze, ale pravda. Pro mne je v podstatě každá akce zážitkem, protože nikdy není stejná a je neopakovatelná. Navíc na pódiu stojím už od svých šestnácti let.

Tak to se ti jistě vybaví vývoj bigbítu od osmdesátek do dnešních dnů.

To je otázka spíše pro hudebního kritika. Já s klukama dělám tzv. zábavovku a v tom se toho dle mého mínění za ta léta moc nezměnilo. Všichni se snažíme hrát známý repertoár, aby oslovil co největší množství fanoušků. Ve finále zjistíš, že z poloviny všichni hrají podobný repertoár. Na Slovácku se lidi spíše orientují podle toho, jak ho prodávají jednotliví zpěváci těchto kapel.

Véespéčka stojí na tobě. Není toho na tebe už moc? Nehledáš mladšího zpěváka, který by ti s repertoárem vypomohl?

Nehledám. Lidé vždy hodně srovnávají posty zpěváků v kapele a já si ten svůj chci ponechat. Nějaké pokusy už proběhly, ale nefungovalo to. Samozřejmě táhnout post zpěváka celé ty roky je hodně náročné, ale je to jak s vrcholovým sportem, pokud poctivě trénujete, výsledek se dostaví, a já musím říct, že i hlasivky jsou sval. (smích) Do budoucna by se mi třeba líbil nějaký zpívající kytarista, který by naše vystoupení několika kusy zpestřil. A nemusí být vůbec mládě. (smích)

Trojlístek zralých hudebníků narušilo střídaní bubeníků. Opravdu bicmeni ve vašich letech jsou nedostatkový artikl?

Bicmeni nedostatkový artikl v našich letech ani tak nejsou, ale problém je, že ti, co hrají s klikem, to znamená, že se v dané kapele používají samply, tak jsou zadaní, a ti, co jsou volní, tak se nechtějí těmto technickým věcem přizpůsobovat. Proto jsem hledal u mladší generace a podařilo se.

Ten poslední s vámi začal hrát v 16 letech. Jak řešíte odlišnou generační komunikaci?

Náš současný bubeník Martin Hudeček je nejen hodně mladý, ale také hodně šikovný a svou roli v kapele zvládá na výbornou. Jsem s ním moc spokojený. Co se týká komunikace, řekl bych, že je velmi dobrá. Martin pochází z hudební rodiny a v prostředí bigbítu se pohyboval od malička, takže se dá říct, že jeho budoucnost pod vedením rodičů byla jasná. To, že jsem mu dal důvěru v jeho šestnácti, se mi podařilo proměnit v žolíka! Samozřejmě po společné práci na zkušebně. A generační komunikace vlastně neexistuje, výborně zapadl do V.S.P.Bandu.

Má v dnešní době bigbít stále místo na žebříčku zábavy mladých?

Jen krátce. Můj názor je ten, že pokud mladí lidé mají vzor k poslouchání, a k tomu patří i navštěvování koncertů, popřípadě zábav, u svých rodičů, popřípadě blízkých, tak si svou cestičku k bigbítu najdou. Pak z toho vznikají i nějaké hudební vzory a tím pádem i mladé, začínající bigbítové kapely.

Za sebe budu moc rád, když se bigbít u mladých lidí rozšíří. Nám se to poslední dobou daří, nejen díky omlazení kapely, ale zjistil jsem, že je potřeba s mladými lidmi i prohodit pár slov a nebát se toho generačního rozdílu. Sami si pak přijdou pro písničku a zjišťují, že jsme tam i pro ty mladší a máme jim co nabídnout.

Jak dlouho ještě hodláš táhnout muzikantskou káru?

Moc se mi ten výraz muzikantská kára líbí, přestože spousta lidí už v dnešní době neví, co to je kára. (smích) Vše záleží jen na tom, aby byl člověk zdravý a měl kolem sebe lidi, kteří s ním tu káru chtějí táhnout, třeba někdy i do kopce, a lidi, kteří ho v tom celý život podporují. Za to jim děkuji.

Na vzpomínkový večer do Starého Města jsi pozval i zpěváka kapely Generace. Je vaše pouto, který vzniklo před 33 lety, tak pevné, že si spolu rádi zahrajete?

S Honzou Jagošem se známe opravdu hodně dlouho, vždyť jsme spolu v devadesátkách hráli v kapele Generace, odkud jsem pak přešel do jeho kapely Credo. To si myslím, že taky vypovídá hodně o našem vztahu. Mé pozvání Honza přijal opravdu přátelsky a věřím, že společně budeme mít na výročí kapely V.S.P. Band co nabídnout.

Opravdu se na něho, jako vynikajícího rockového zpěváka, těším.

Jací další hosté budou na oslavě dvacetin V.S.P. Bandu?

Jsem moc rád, že přijala pozvání jako další host kolegyňka Honzy Jagoše, basová kytaristka kapely Generace Verča Stoklasová. Podpoří nás společně s Honzou v jeho hudebním bloku.
Samostatnou kapitolou bylo pozvání bývalých členů kapely V.S.P. Band. Pozvánku přijali prakticky všichni a múžete se těšit na zakládajícího člena Vlastika Němečka, mého dlouholetého výborného kamaráda, dále Ondra Talášek, Vašek Novák, všechno bubeníci, a pěveckou eskadru přijede podpořit současný zpěvák ExArgemy Robert Mrak Mráka. Předpokládám, že všichni se do programu zapojí i svým muzikantským uměním. Máme se všichni na co těšit!