Nejnáročnější projekt v historii divadla, nejúspěšnější uherskohradišťský muzikál, jediná inscenace Slováckého divadla ověnčená cenou Thálie - i tak lze nazvat muzikál Donaha!. Režisér Balaš si dal v roce 2005, kdy měl premiéru, velmi záležet. „Herci musejí umět kdeco - od stepu, přes žonglování, výtečný zpěv až po odvahu jít úplně do naha,“ svěřil se režisér před sedmi lety. Tomáš Šulaj, představitel hlavní role, dnes vzpomíná, že dva dny před premiérou propadal depresím. „Mysleli jsme, že to nedáme dohromady. Všechny ty akce, přestavby, choreografie. Ale pak se stal zázrak a diváci začali brát divadlo útokem. Strhl se doslova boj o sedadla.“
Muzikál Donaha! o šestici nezaměstnaných, které zoufalá životní situace dožene až k nastudování striptérského čísla, znamenal, jak jsme uvedli v úvodu, historicky první a doposud i jedinou cenu Thálie v oboru muzikál pro herce Zlínského kraje. „Byl jsem hodně nervózní. Když pak Daniela Šinkorová řekla moje jméno, tak to pak celé probíhalo jakýmsi samospádem. Věděl jsem, že budu muset přijít, stoupnout si na značku, převzít cenu, pak na další značku, něco říct a odejít,“ vybavuje si situaci v Národním divadle Tomáš Šulaj, který loni získal nominaci další - tentokrát za postavu Buči v muzikálu Cikáni jdou do nebe.
Dnes už Donaha! patří ke Slováckému divadlu neodmyslitelně. „Je to naše rodinné stříbro. Každý měsíc je hrajeme jen jednou a je to pro nás i pro diváky svátek. Jako když si dáte sváteční servis jen v opravdu výjimečnou chvíli,“ objasňuje ředitel divadla Igor Stránský a slibuje, že stou reprízu si všichni v divadle užijí. „Ta překvapení ale neprozradím,“ usmívá se potutelně. Jubilejní stá repríza nejúspěšnějšího muzikálu v celé historii divadla proběhne v neděli 14. října od 19.00.

Kdo hraje hlavní role v Donaha!
Tomáš Šulaj - Je v angažmá Slováckého divadla od roku 1999, když přišel po absolvování brněnské JAMU. Diváci jej mají rádi v komediálních, charakterových i muzikálových rolích. Tou nejčastěji hranou je Rychlonožka v Rychlých šípech. Tomáš se pravidelně objevuje i ve vysílání České televize jako Vzduchoplavec Kráčmera.
Pavel Majkus - Absolvent Lidové konzervatoře v Ostravě a následně také brněnské JAMU je ve Slováckém divadle od roku 2002. Za tu dobu vytvořil pěknou řádku rolí, z nichž je v současné době nejoblíbenější asi ta z muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde za svůj pozoruhodný stepařský výkon sklízí ovace na otevřené scéně.
David Vaculík - Vystudoval brněnskou konzervatoř a hned po jejím absolvování v roce 2008 nastoupil do Slováckého divadla. Patří mezi nejoblíbenější tváře souboru - přízeň si zasloužil například jako Jindra Hojer v Rychlých šípech, ale také Gevin v bláznivé komedii 1+2=6.
Martin Vrtáček - Rodák z východočeských Pardubic zakotvil v uherskohradišťském divadle v roce 2001 a stal se jeho neoddělitelnou součástí. Seznam jeho rolí, za něž byl několikrát oceněný, by zabral spoustu místa, tak za všechny vzpomeňme například čerta Trepifajksla v pohádkové komedii Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert.
Jiří Hejcman - Spolužák Jitky Joskové z brněnské konzervatoře přijal nabídku do angažmá v roce 2001 a vypracoval se na jednoho z nejvýraznějších herců. Diváci jej obdivují v komedii Jak důležité je ho mít, ale i jako brilantního stepaře v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.
Míra Zavičár - Absolvent brněnské JAMU dělal radost svým herectvím v Uherském Hradišti v letech 2001 - 2008. Pak odešel do spřáteleného Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působí dodnes. Na Slovácko se ale pravidelně vrací a rád na své první divadelní angažmá vzpomíná.

Pohled do zákulisí muzikálu Donaha!
Muzikál Donaha! Slováckého divadla v Uherském Hradišti trhá rekordy v návštěvnosti i v rychlosti, s jakou diváci jednotlivá představení dokáží vyprodat. Pohled do zákulisí vypovídá o tom, že příprava muzikálu je neobyčejně náročná nejenom pro herce, ale i pro ostatní divadelní profese. Jak to tedy vypadá před tím, než představení plné pohybově i pěvecky náročných čísel vypukne?
Než přijdou herci
V divadelním zákulisí je rušno už od čtrnácté hodiny. Do začátku představení zbývá pět a půl hodiny. Jevištní technika staví scénu, osvětlovač instaluje reflektory a zkouší světelné změny, rekvizitářka připravuje téměř tři sta padesát rekvizit. Na speciálních policích je k vidění vše od brýlí přes sádrové trpaslíky, věnce na rakev, dalekohled až po dětský kočárek. Věci mají své místo, herci je budou brzy potřebovat a musí přesně vědět, kam sáhnout. „Bez seznamu bych se neobešla,“ říká rekvizitářka Jana Mikulíková a vytahuje ze složky sedm hustě popsaných listů. Na každém je výstup po výstupu zaznamenáno, co všechno musí být připraveno. Herecké šatny se plní kostýmy. Garderobiérka Ludmila Kalabisová musí rozvěšet na stovku šatů. „Člověk by řekl, že se v muzikálu všichni svlékají, takže kostýmů moc nebude. Opak je pravdou,“ říká garderobiérka.
Když je všude plno
„Na jevišti začínají korepetice, připravte se prosím na hudební číslo Šmejd,“ hlásí do divadelního rozhlasu inspicien dvě a půl hodiny před začátkem samotného představení. Všechno je na minutu připraveno, herci přicházejí podle předem stanoveného plánu na jeviště a opakují si jedno hudební číslo za druhým. Zvukař zároveň kontroluje mikroporty, tedy malé mikrofonky, které mají herci připevněné na obličeji, aby se nepřihodilo, že by některý z nich přestal během představení fungovat. Korepetice končí, celý soubor se ale hned na jevišti opět schází, tentokrát kvůli opakování choreografií. Režisér Radek Balaš narežíroval kromě tanečních čísel i boxování v ringu, akrobacii, stepování na klavírním křídle, basketbalovou hru, bubnování na barely, celkem šestnáct hudebních čísel.
Těsně před začátkem
Do představení zbývá 45 minut, herci průběžně odcházejí do maskérny. V inscenaci hraje téměř celý soubor Slováckého divadla, mnozí si lepí kníry, kotlety, některé herečky mají až tři paruky a během představení je musí v rychlosti vyměnit. Na jevišti se zatím upravují poslední detaily ve scéně, inspicient zatahuje oponu, osvětlovač rozsvěcuje v sále a půl hodiny před představením začínají přicházet první diváci.
Můžeme začínat
Deset minut před začátkem už všichni aktéři netrpělivě přešlapují v divadelním zákulisí. Na monitoru je vidět, jak se do posledního místa plní hlediště. Herci si na obličeje přilepují mikroporty. Malé vysílačky pak zastrčí zezadu za pásek kalhot. „Svítí mi zelená?“ ptají se kolegů a ti je ujišťují, že technika funguje a mikroporty jsou připraveny ke snímání zpěvu. „Bylo třetí zvonění, diváci sedí, prosím, aby se všichni připravili na začátek představení, za chvíli budeme začínat,“ oznamuje inspicient tři minuty před sedmou hodinou. Více jak tříhodinová šou s názvem Donaha! může začít.

Kdo už viděl Donaha!
Mezi téměř 40 000 diváky, kteří usedli do hlediště uherskohradišťského divadla, bylo možné spatřit i několik známých tváří. Kdo také Donaha! viděl?
Petr Malásek: Syn proslulého klavíristy spolupracuje se špičkou českého hudebního nebe, je jedním z nejbližších spolupracovníků Hany Hegerové či Lucie Bílé. Ve Slováckém divadle navštívil muzikál Donaha! „Přiznám se, že jsem takovou inscenaci nečekal. Bylo to nejlepší Donaha!, které jsem viděl,“ řekl krátce po skončení představení hercům.
Martin Stropnický: Herec, diplomat, ministr kultury, umělecký ředitel Divadla na Vinohradech - tím vším byl nebo je Martin Stropnický, který přijel do Hradiště na muzikál Donaha! spolu s Veronikou Žilkovou. Na adresu uherskohradišťských herců pak pronesl: „Soubor Slováckého divadla na mne působil jako tým. To znamená nasazení, pracovitost, nadání a tím i výsledky. Je to mladý ambiciózní ansámbl, ve kterém je řada zajímavých a osobitých hereček a herců.“
Veronika Žilková: Držitelka Českého lva a výborná filmová i divadelní herečka. V zákulisí po představení hercům prozradila, že jí kromě podařeného představení vyrazil dech jistý divák. Když totiž oba herci o pauze postávali v divadelním baru a čekali na kávu, poklepal Žilkové jeden z diváků na ramena se slovy: To je divadlo, co? To v Praze nemáte.“
Jan Svěrák: Známý filmový režisér a držitel Oskara zavítal do Slováckého divadla na Donaha! několik měsíců po jeho premiéře. Po skončení představení jen v rychlosti proběhl divadelní zákulisí a pogratuloval hercům. „Je to moc dobré nastudování, jsem rád, že jsem je mohl vidět, děkuji,“  pochválil herce.

Tři generace rodiny Kynclových v Donaha!
Při premiéře v roce 2005 a v několika následujících reprízách hrál v Donaha! Jaroslav Kyncl, velmi oblíbený herec, jenž se na slováckých prknech objevoval od roku 1967. Farář ve zmiňovaném muzikálu byl jeho poslední rolí, pak žezlo pomyslně předal dceři Alžbětě. Ta vystudovala brněnskou JAMU (je spolužačkou Tomáše Šulaje) a od roku 2005 hraje ve Slováckém divadle. V současné době ji diváci mohou kromě Estel v Donaha! obdivovat například ve Višňovém sadu či v Oskarovi a růžové paní.
David Smečka je synem Alžběty Kynclové a hudebního skladatele stejného jména (složil například hudbu k Modrým květům či k Oskarovi a růžové paní). Na jevišti Slováckého divadla se objevuje poprvé, kolegové herci mu přiznávají velký talent. V Donaha! hraje syna hlavní postavy, kterou ztvárňuje Tomáš Šulaj.

Pět otázek pro Alžbětu Kynclovou
Jak ten nápad, že by váš syn mohl hrát v muzikálu Donaha!, vlastně vznikl?
Loni v září se v divadle začalo řešit, že tehdejší představitel Nathana už přerostl hlavního představitele Tomáše Šulaje, a byl vyhlášen konkurz. A David prošel!

Měla jste radost, že syn v tak útlém věku už pošilhává po divadelních prknech?
Měla jsem radost z nové zkušenosti, kterou můj syn může prožít. Protože každý nový podnět pomáhá k dalšímu rozvoji osobnosti. A u Davida to platí dvojnásob. David je hodně plachý, déle mu trvá, než se adaptuje. Ale způsob a energie, s jakou se vrhl do práce, mě velmi mile překvapily. A to že, se nezalekl nového prostředí, konfrontace s novými věcmi, mě vlastně i dojalo.

Radujete se, nebo vás jako většinu matek hereček trochu děsí, že se mu hraní zalíbí?
Davida hraní baví, bohužel. (smích) Raduji se, že když se rozhodl zkusit hrát divadlo, tak že se mu to prozatím daří. A jsem ráda, že ho to i baví. Samozřejmě jsem měla děsivou představu o tom, jak bude v rodině další  chudý a nespokojený herec. Ale po své premiéře, než usínal, mi řekl: „Mami, strašně mě to baví. Ale neboj, herec nebudu. Chci být paleontologem!“

Co byste mu odpověděla, kdyby přišel s tím, že se chce stejně jako dědeček, maminka a vlastně i tatínek stát hercem?
Vylíčila bych mu, o co všechno by přišel, kdyby se nestal paleontologem. (smích)

Jeho otec je vynikající skladatel, maminka uznávaná herečka. Zdědil po vás umělecké vlohy?
Asi něco zdědil, jinak by kolegové nebyli tak uznalí. (úsměv) Po otci zdědil  hudební nadání  - takže chodí ho ZUŠ zpívat do dětského sboru, hrát sólově na klavír i do orchestru. A jednou jsem ho přistihla, jak sedí u klavíru, před sebou notový sešit a zapisuje to notové osnovy to, co právě zahrál. Ale to bylo opravdu jen jednou. Jinak se u klavíru většinou rozčiluje.