My jsme ta čtveřice kluků, co vám dnes hraje v Hluku

My jsme ta čtveřice kluků, co vám dnes hraje v Hluku
Foto: DDK  /  Tomáš Klus jako jeden z prvních dokázal rozbourat bariéry mezi jevištěm a publikem.
Hluk Kultura 12 / 04 / 2017

Tomáš Klus: Konečně sedím v lokomotivě a řídím svůj vlak!

Není obvyklé, aby fanoušci na koncert nosili tašky s oblečením pro dobročinné účely. Přesto se jich v předsálí sportovní haly kupila pěkná hromada - budou použity na charitativní účely. Už při vstupu do sálu bylo všem jasné, že půjde o neobvyklý zážitek. Každý totiž dostal tetovačku s okem - symbolem turné, na výraz toho, že nemáme zavírat oči před problémy naší planety. Oko začalo za hlaholu ptáků pomrkávat i nad pódiem a tím začal i koncert. Tomáš Klus s Jirkou Kučerovským vtipkovali, hráli nové písně i ty, které vybrali fanoušci. Tomáš několikrát vyběhl z pódia mezi lidi a pověstnými improvizacemi bavil publikum. Tančil, zpíval, objímal a přál k narozeninám i loučení se svobodou, ... dokázal úplně zbourat bariéry mezi umělcem a publikem. Svou bezprostředností a přátelstvím dostal každého. Na počest toho, že právě v Hluku spatřilo světlo světa nové album Živje, z publika vytáhl dvě dívky, které jej vodou a slivovicí pokřtily. Najdete na něm kromě 2 CD a singlu Dobré ráno z celého koncertu také 7 pohlednic a tetování s okem. A už dnes se můžete těšit na další velké překvapení a koncerty s ostravskou filharmonií.
Z koncertu museli odcházet všichni nadšeni. Tomáš Klus, Jirka Kučerovský a Cílová skupina jim to ve velkém vedru v sále nandali muzikantsky naprosto profesionálně a nadmíru lidsky. Byl to fakt zážitek!

RECYKLUS oslovil hodně lidí. Nosí tašky s oblečením, třídí odpad. Téma turné tě napadlo opravdu při pohledu na tuny odpadků?
Tomáš: Byl jsem v zemích, kde je na každém kroku zřetelná tristní situace naší planety. V oceánu jsem viděl tuny odpadků, na Bali musí lidi chodit v rouškách, aby se vůbec mohli nadechnout, kvůli vypalování deštných pralesů. Tam jsem se rozhodl, že se pokusím podle svých možností s tím něco udělat. Tak vznikl Recyklus, na kterém mohli v několika rovinách fanoušci spolupracovat.

Myslíš výběrem písniček a narozeninovými přáními?

Tomáš: Ano neustále se se svými fanoušky snažíme diskutovat. Momentálně na ekologické téma, protože mezi lidmi zcela chybí diskuze o společné budoucnosti. Všichni se soustředí na sebe, možná na své nejbližší, ale už si nepovídají se sousedy, nevědí, kdo bydlí ve vedlejším domě, což je špatně. Pojďme si tedy povídat o našich životech, radostech i trápeních a také o tom, jak to s námi na Zemi dopadne, protože to nás spojuje všechny. Je za 30 vteřin 12.00, nejvyšší čas, abychom něco začali dělat. Nestačí už jen myslet na to, že je potřeba něco dělat. My jsme prostřednictvím písniček RECYKLUS na tom začali pracovat.

Vzdělával ses nějak na poli odpadů?
Tomáš: Přijel jsem domů, načetl hodně knih, chodil za odborníky, abych byl v obraze. Se střední Evropou to není ještě tak špatné. Umíme s odpadem nakládat, umíme jej zpracovat, jen služby pokulhávají. V recyklaci odpadů by neměl fungovat business, což se neděje. Mnohdy pak díky tomu dobrá myšlenka zaniká v obchodních zájmech.

Jak ekologický podtext přijala kapela?
Jirka:
S nadšením a trochu i obavami. Není v podstatě s čím nesouhlasit. Nikdo v kapele nejsme v ekologických tématech pokrytci, abychom hlásali o ekologii a házeli papírky na zem. Tomův nápad jsme promysleli do posledního detailu, vyzkoušeli hrát na skládkách, což mělo úspěch. Ve spolupráci s výtvarnicemi Eliškou Podzimkovou a Veronikou Richterovou se nápady přerodily ve skutečnost a lidi nás berou.

Řídíte se podle myšlenek turné? Žijete ekologicky?
Tomáš
: Pokud člověk chce začít žít ekologicky a ještě k tomu zdravě, musí si najít ještě jedno zaměstnání, protože je to velmi nákladné. Dojdeme k paradoxu, že si to mohou dovolit jen bohatí lidé, což je špatně...
Jirka: I doma máme „šochtličky“ na papír, plasty, bioodpad. Ale i kdyby s tím nápadem Tomáš nepřišel, třídil bychom a měli k ekologii zásadní postoj.

A co tolik diskutovaný palmový olej? Je velmi těžké vysvětlit dítěti, že mu nechci koupit sušenky, které baští všichni jeho kamarádi... Jak budete jednou řešit tohle, až vaše děti vyrostou? 
Tomáš:
Dětem musí jít rodič příkladem a neustále vysvětlovat. Je však pravdou, že se ve starším věku nechají strhnout kamarády. Takže až budou větší, asi budu diskutovat a ukázovat obrázky hořících pralesů a tuny odpadků na zničené planetě. Zrovna palmový olej je jen jeden ze stovek škodlivých věcí. Díky mediálnímu podvědomí se prolomily bariéry a teď jsou lidé ochotni na zadních etiketách palmový olej hledat a výrobky případně nekupovat. Je to málo, ale alespoň něco!
Jirka: Pro mě začíná v tomto okamžiku zajímavé dilema. Sušená mléka pro malá miminka totiž palmový olej obsahují. A jako rodič si musím položit otázku - chci to nejlepší pro své dítě, nebo pro svou planetu? A to je fakt těžké...

Takže si nekoupíte ani jednu snickersku či marsku?
Tomáš:
Nee. Ale přece jen mám jednu závislost - Mozartovy koule. (smích)
Jirka: Nekupuji, ale někdy se stane, že mě přepadnou mí démoni, a pak si pokládám otázku, jestli si chci koupit zdravou věc, nebo to, co mám opravdu rád. (smích)

Druhým smyslem turné byla i tvá osobní recyklace? Před pauzou se o tobě hodně spekulovalo, že sám sebe nezvládáš. Jak se na to díváš s odstupem?  
Tomáš
: Bylo to tak, že jsem jel ve vlaku a netušil, kam směřuje. Cítil jsem, že mám tvůrčí sílu ve vlastních rukách a potřebu sdělovat lidem svá poznání. Namluvil jsem tolik slov, že to až vypadalo, že jsem jen já ten moudrý vševědoucí guru. Potřeboval jsem vypnout, utřídit si v hlavě, kam můj život a dílo bude směřovat, protože jsem byl jen kousek od toho se zbláznit. Potřeboval jsem vypnout - kluci z kapely mě pochopili a za to jim patří můj obrovský dík. Protože to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Teď jsme se sešli v nejlepších letech i formě...

Jak se bráníš proti tomu, aby se to neopakovalo?
Tomáš
: Díky tomu, že jsem slezl z hvězdného vrcholu a mediálního kolotoče, podařilo se mi utříbit myšlenky natolik, že už vím, co dělám a kam mé kroky směřují. Sedím v lokomotivě a vím, kam jedu. I když jsem příznivcem zdravé intuice, je dobré mít alespoň nějakou životní osnovu. A tu teď mám.

Tome, z bouřliváka se stal zamilovaný muž a něžný táta, s ženou čekáte třetí dítě. Jak se ti změnil pohled na život?
Já myslím, že se vše v mém životě odvíjelo tak, aby to dávalo smysl. Věci beru, jak přichází, a nesnažím se klást odpor. Jde jen o to, abych byl vnitřně šťastný, a pak jsou šťastní i všichni okolo mě...

Jirko, jak jsi na tom ty a rodina?
Před týdnem se nám se ženou narodil druhý syn Ondřej, kterému bráška říká pomeranč. (smích)

Takže jste dospěli a usadili se? Noční život bouřliváků skončil?
(smích) I když člověk chce, aby „zlobení“ skončilo, stejně se to občas zvrtne. Za léta praxe už dokážeme hrát i po prohýřené noci. Domů však s kocovinou chodit nechceme. Rozdíl je ale v tom, že když si máme vybrat, jestli jít do večírku, když víme, že bychom mohli být s dětmi, v každém případě se rozhodneme pro děti.

Co, kromě rodiny, vnímáte naopak jako největší štěstí?
Tomáš:
Hudbu, která mě nesmírně naplňuje. Obzvlášť pak fáze tvorby, když se můžu zavřít do svého světa a oddat se strunám a myšlenkám. 
Jirka: Štěstí se nedá koupit za peníze, ale za peníze se dají koupit kytary a to je pak prakticky skoro stejné. (smích)

Co vás v současnosti naopak nejvíc trápí?
Tomáš: Předsudky, když se vždy nedokážu podívat s čistým hledím... Třeba politici jsou učitelé mé trpělivosti. Abych se nevytáčel, potřebuji udržet vnitřní klid, abych byl přínosem pro své okolí. Chci totiž udělat všechno pro to, aby všechny cítící bytosti byly šťastny na světě.
Jirka: Štvu se asi nejvíc sám. Jsem sice imunní vůči vlivům, na druhou stranu se dokážu krásně trápit kvůli úplným blbostem.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Galerie

Tomáš Klus v Hluku

Tomáš Klus v Hluku

10 / 04 / 2017
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace