Zatímco velké festivaly dnes často soupeří o největší jména, Beseda už léta sází na něco mnohem vzácnějšího, na důvěru publika. Návštěvníci sem přijíždějí i na kapely, které dosud neznali, protože vědí, že právě tady mohou objevit svůj nový hudební zážitek.

Připravili jsme nejodvážnější program za poslední roky…

O odvaze při sestavování programu, hledání talentů i o tom, proč k Besedě neodmyslitelně patří debaty nad současnými společenskými tématy, jsme hovořili s ředitelem festivalu Lukášem Nedomlelem, který je dlouhá léta členem dramaturgického týmu a má za sebou první rok v ředitelském křesle…

 Nemůžeme se nezeptat, jaký byl křest ohněm a první rok v ředitelském křesle?

Novinky bývají vždy trochu turbulentní. Naštěstí jsem si na Besedě za dobu, co se na festivalu podílím, prošel snad všemi produkčními pozicemi – od runnera, který doléval naftu do elektrocentrály, přes backline technika a stage manažera až po koordinátora a vedoucího celé produkce. To mi pomáhá v tom, že nejsem úplně vržený do neznáma.

Přesto mám teď v kompetenci spoustu nových věcí. Musel jsem trochu změnit perspektivu a vzdálit se bezprostřednímu kontaktu s kapelami, dodavateli i samotnému průběhu festivalu. Místo toho jsem si musel osvojit širší pohled, ze kterého se dívám nejen na Besedu, ale i na současnou kulturní scénu jako celek.

Máme dobře nastavené vnitřní procesy v rámci přípravného týmu, za což jsem rád. Proto cítím, že mou rolí v nejbližší době je především dobře promazávat fungující stroj a nedělat zbytečně razantní změny.

Na Besedu jezdí publikum, které je ochotné přijet na kapely, které vůbec nezná. Je potřeba si jeho důvěru znovu získávat každý rok?

Myslím, že velká část fanoušků v sobě objevitelského ducha má a nikdy o něj nepřijde. Program se snažíme skládat tak, aby v něm byl pro objevování výrazný prostor, zároveň ale návštěvníkům rádi uděláme radost i tím, že jim přivezeme jejich oblíbenou kapelu. Důvěru je potřeba budovat dlouhodobě. S oznámením nového ročníku nezačínáte od nuly, ale navazujete na roky práce s publikem. A největší odměnou je, když si lidé koupí vstupenku ještě dřív, než znají jedinou položku programu.

Headlineři londýnská rapperka Lady Lykez, newyorští punkáči Balaclava i Monika Načeva slibují mimořádné koncerty. Na co byste osobně letos publikum pozval především?

Myslím, že se nám letos podařilo poskládat program, který je odvážnější než v předchozích letech. Věřím, že každý z koncertů může publikum něčím překvapit nebo uhranout. Kromě už zmíněných jmen se osobně moc těším na americké experimentátory Horse Lords a také na domácí Laokoon, kteří v sobotu uzavřou program na hlavním pódiu.

Podle čeho poznáte, že právě tahle kapela má potenciál? Je to intuice, zkušenost, nebo dlouhodobé sledování klubové scény?

Myslím, že je to od všeho trochu. Při výběru kapel se potkávají dlouholeté zkušenosti celého dramaturgického týmu, nespočet navštívených koncertů, sledování trendů i novinek z hudebního světa a samozřejmě také intuice – ten pocit, kdy vám něco v hlavě říká, že tohle prostě vyjde, i když to ostatní třeba zatím nevidí stejně.

Apollónova návštěva otevírá témata domácího násilí, mužství nebo umělé inteligence. Co tyto zdánlivě nesouvisející motivy spojuje právě na Besedě?

Beseda je pro mě a troufnu si říct, že i pro celý produkční tým a návštěvnictvo, takovou oázou klidu a trochu únikem do jiného světa. Je ale podle mě nutné, abychom byli i reflexí světa kolem nás, který prožívá turbulentní období a může být složité v něm hledat smysl. Apollónova návštěva s tím každý rok pracuje a nabízí diskuzní pole o věcech, které každodenně prožíváme, a možná nemáme dost času a prostoru se nad nimi zastavit a zamyslet hlouběji.

Překvapilo vás letos při hledání nových jmen něco, co naznačuje, kam se současná alternativní hudba ubírá?

Překvapení asi žádná zásadní nepřišla. Je ale dobré vidět, že česko-slovenská alternativní scéna je navzdory všem těžkostem ve velmi dobré kondici. Je pestrá a vznikají na ní velmi slibné nahrávky. Během posledního roku vydala nová alba většina interpretů z našeho programu a podle mě stojí všechny za pozornost.

Kolik procent festivalu tvoří program a kolik samotné místo Topolového hájku? Dalo by se to vůbec oddělit?

Program a areál Topolového hájku jsou pro mě spojené nádoby. Jedno je neoddělitelnou součástí druhého. Třetí stejně důležitou a neoddělitelnou součástí jsou pak návštěvníci a celý náš tým, který během roku pracuje na přípravách. Teprve dohromady mi tahle rovnice dává smysl.