Nejen o životě s Hanou Maciuchovou

Nejen o životě s Hanou Maciuchovou
Uherské Hradiště Kultura 10 / 02 / 2017

Mamička s tatíčkem nám dali do života skvělou výbavu

Po představení monodramatu Žena vlčí mák v Uh. Hradišti jsme si povídali s vynikající českou herečkou Hanou Maciuchovou. Na jevišti byla strhující, úžasná, pohlcena svou rolí, ...
Ač unavená, přesto velmi milá a neodmítavá, když ji hned po skončení představení obklopily fanynky s žádostí o podpis či fotografii. A profesionální, lidská a hlavně moudrá při následujícím rozhovoru.

Monodrama je velmi náročná záležitost. Představení Žena vlčí mák je uzpůsobeno jako zájezdové divadlo, což je ještě náročnější. Dvě hodiny neslezete z jeviště, je na vás upřena veškerá divácká pozornost. Co rozhodlo, že jste roli přijala?
Rozhodlo téma a možnost hrát o naději. Když jsem si scénář přečetla, připadal mi velmi zajímavý. Musím se přiznat, že jsem potkala režiséra a zároveň překladatele, který mi velmi sedl jako člověk.

Jste dáma, která na svůj věk rozhodně nevypadá... Kam jste chodila na rady, abyste se začala na pódiu chovat jako stará nemocná sedmdesátnice.
V tom jsem stará, že jsem vychovaná a vzdělaná jak životem, tak studiem a praxí na divadle. Za ta léta mám přece jen mnoho zkušeností. Rodiče i všichni kantoři ve škole měli můj respekt a já se vždy jejich radami řídila a měly pro mě velkou váhu. Dodnes z nich čerpám. V žádném případě jsem jejich názory nikdy nezpochybňovala, uvědomovala jsem si, že jsou starší a zkušenější.

Žena vlčí mák... dáma na prahu sedmdesátky nečekaně potká svou životní lásku. Chtěla byste v osobním životě prožít něco obdobného? Nebo se stále ještě nezahojila jizva po odchodu Jiřího Adamíry?
Pořád se s jeho odchodem srovnávám a stále je to těžké. Člověk se však nemá ničeho zříkat. A abych pravdivě tuhle hru hrála, musím věřit, že šance a síla lásky člověka, který se otevře v tomto věku, musí být úžasná. Vrátí se barevnost, emočnost a možnost s někým být, pohladit ho. Moc ráda o té naději hraji a přála bych ji všem, kteří po ní touží...

Po čtyřiceti letech jste odešla z angažmá Divadla na Vinohradech. Rok jste na volné noze - jak jste tu dobu „nezávislosti“ prožila? Nezalitovala jste ani jednou?  
Ta nezávislost od divadla je pouze ve volnějším čase mých večerů. Mohu si daleko lépe plánovat svůj volný čas. Nemusím čekat na fermany (rozpis rolí, kdy se jaké představení hraje, pozn. autora), což je velmi příjemné. Ne, nelitovala jsem.

Nebála jste se nejistoty?
Po mém odchodu jsme dostala spoustu nabídek, které byly velmi zajímavé... Teď zrovna zkouším v Divadle v Řeznické hru Johna Murrella (Poslední léto). Nastudovali jsme ji v režii Jany Kališové pod titulem Ještěrka na slunci. Je to vlastně velký dialog herečky Sáry Bernhardtové a jejího tajemníka, kterého představuje Jaroslav Satoranský. Role Sáry mě velmi uchvátila, hlavně tím, že je herečka. Mohu tak mluvit o milovaném divadle, o řemesle, které znám do mnoha detailů, s plusy i minusy. Moc mě to baví.    

Jak se udržujete - vůbec nestárnete.
Máme to v genech. Mamička s tatíčkem nám dali do života skvělou výbavu, díky které pro svou vizáž opravdu nic dělat nemusím.  

Na rok jste odešla i ze seriálu Ulice. Bylo to k vůli monodramatu?
Ano. Nedovedla jsem si představit, jak skloubím roli učitelky a monodrama. Vím o sobě, že se mi nepracuje dobře, pokud se nemohu soustředit jen na jednu věc. Má paměť se pak rozvibruje do několika témat a to je pro mě velmi problematické.

Využívala jste ve své roli profesorky Hejlové zkušenosti z doby, kdy jste učila na konzervatoři?  
Ano, věděla jsem, že se do Ulice vrátím. Zkušenosti samozřejmě využívám, ale na konzervatoři byla poněkud jiná atmosféra než na gymnáziu.

Proč jste vlastně z konzervatoře odešla?
Protože jsme si uvědomila, že dnešní děti mají velmi rozvolněnou představu o herectví. Uvádět je do reality bylo ubíjející. Herecké řemeslo je velmi náročné a je potřeba dodržovat jisté zásady a hlavně zaobírat se sám sebou. Snažit se sebepoznávat, což je velmi vzrušující, ale ne vždy zrovna příjemné. Vyžaduje to jistou energii a trpělivost, které je potřeba se učit. Dnešní děti jsou bohužel velmi líné a jejich výsledky neodpovídaly mému vynaloženému úsilí. Uvědomila jsem si, že mi to nestojí za to. A odešla jsem.

Jak se vám líbí dnešní svět?
Myslím, že by se nemělo srovnávat. Ovšem přes to, že nemám vlastní děti, jsem čím dál víc přesvědčenější, že liberální výchova nikomu nepomáhá. Avšak ani dril a vojenský řád není tou správnou cestou. Řád, hranice a jistá pravidla bychom si však do života měli rozhodně zařadit!
Všichni by si měli uvědomit, že pokud děti chodí do školy, jejich povinnosti musí být dominantní a teprve potom se mohou těšit svými právy. Že pokud se naučí vstřebávat své nabité vědomosti, budou vzdělaní a volnosti mohou vychutnávat až po splnění povinností.
Další katastrofou jsou elektronické možnosti, které vzdělání v žádném případě nedoženou. Starší lidé se naštěstí stále ještě kontaktují a mohou spolu vést dialog na mnoho témat. Ale mladí lidé se elektronikou absolutně emočně ochuzují. Pokud se z jejich života vytratí povídání a tradiční rituály, budou obrovsky chudnout. V pozdějším věku se pak nebudou schopni vyrovnávat s komplikovanými situacemi.  

Velmi lpíte na rodině, tak se každý rok vracíte do Olomouce. Dodržujete nějaké rodinné zvyky, které přetrvaly několik generací?
Mamička, která byla úžasná tvořitelka rituálů všech svátků, narozenin a sešlostí, bohužel již zemřela. Při všech možných příležitostech jsme se hojně s celou širokou rodinou scházeli, obdarovávali se, zpívali a povídali. Všechny oslavy měly svůj itinerář - maminka byla dcerou cukráře, takže její cukroví bylo naprosto bezkonkurenční. Babička pro změnu dělala vynikající salát k masu. Když babulka odešla, její úlohu jsem převzala já a dodnes celerový salát na oslavy s láskou a vzpomínkou připravuji.
I dnes se scházíme a jedeme v rodinných tradicích - užíváme si všechny chvíle, kdy se člověk může těšit, mít naději a radovat se. Miluji takové okamžiky.

autor: IVA PAŠKOVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace