Nejextrémnější polohu folkloru představí 12:Piet a CM Pentla

Nejextrémnější polohu folkloru představí 12:Piet a CM Pentla
Foto: archiv 12:Piet
Uherské Hradiště Kultura 11 / 11 / 2022

Vánoce v klubu Mír startují koncertem 12:Piet a CM Pentla. S oběma kapelami zažijete v pátek 11. listopadu neuvěřitelné věci, jak potvrzují zakladatel kapelník Robert Slezák a zpěvák Aleš Výmola v rozhovoru.

Po koncertě potřebujeme tři dny na regeneraci

 Na Míru zahrajete s CM Pentla - znali jste s už dříve, anebo jste se skamarádili až v Banátu? Proč jste se rozhodli vystoupit společně?

Aleš Výmola: Už jsme o sobě nejaké to povědomí měli. Ale na jistotu jsme si padli do oka na Banátu. Nebyl jsem u toho, jak sa kluci dali dohromady, jelikož jsem dospával předchozí večer, ale vím, že to klaplo hned. A dopadlo to na jedničku. Podle zpětné vazby fanoušků jsme měli největší „kotel“, „pařbu“ aj kapelu. Na pódiu nás bylo dohromady snad 11… těžko sa to počítá, když sa nevidíte z publika…

Piety vznikly už pěkně dávno - jak jste si je „ustáliv křesťanské Nivnici, kde jste začínali?

Aleš: My jsme nic ustávat nemoseli. Je to otázka spíš na místní občany, jak oni ustáli nás. My jsme si vždycky dělali, co jsme chtěli. Ale rád bych podotknul, že s Nivničanama máme velice pěkné vztahy, navzájem sa neurážáme, jsme k sobě uctiví a tak by to mělo byt. Hlavně, když dám bokem víru, drží nás při sobě podobný naturel, kultura, slivovica a hlavně Komenský!

Robert Slezák: V Nivnici to kapelama žilo, teď tam hudebně bohužel jede enom kostel. Ustát nebylo co. My jsme nekonfliktní pseudoateisti.

Začínali jsme ve sklepě u Talašů, nikdy jsme neměli zkušebnu nastálo, bylo hodně stěhování a nakonec aj částečný rozklad kapely. Ale my jsme hlavně kamarádi a přátelé, myslím, že aj nekeří rodina, a tak to tahneme už přes dvacet let.

Koncerty 12:Piet jsou strhující a ultra živelné. Někdy jde zpěvákovi Alešovi stejně jako ostatním doslova o zdraví... (úsměv) Jak dlouho se po koncertě dáváte dohromady? 

Aleš: Ta živelnost vychází z našich charakterů, to nenacvičíte. Každý tam dá kus té své a dohromady to vyrobí tady tu „grilovačku“, „válec“ nebo tzv. „turbínu námrdu“.

A jak sa to jedenkrát rozjede, už sa to nedá zastavit. Já osobně po koncertě potřebuju dva až tři dni na to, abych sa zapojil do společnosti, začal pracovat atd. Takže mně to celkem komplikuje normální život. První den čumím do zdi a další dva dny trvá, než nekomu odpovím na SMS. Ten výdej je tak veliký, že potřebuju byt půl týdne sám, abych sa vzpamatoval. Nehledě na to, že mně je osumnáctého listopadu 43 a tělo už to nedává jak před deseti rokama. Je to jak byt hodinu a půl na atletickém závodě s maratonem.

Robert: Osobně sa dám dohromady velice rychlo, ale s přibývajícím věkem cítím nebo si negdy připadám na tom pódiu starý. Tá energija je oboustranná, takže co vydám, to sa vracá od kapely a publika.

Vaše songy jsou ze života - stále platí, že „hodíte borovičku do vnitřního jukeboxua vypadnou z toho texty i muzika?

Aleš: Už dávno ne. Řekl bych, že to platilo dřív, vše se mění a naše tvorba taky. Borovička, nejen, je jedním z chemických urychlovačů - kompresorem podnětů. Podstatná část tvorby samotné je totiž „neco zažit“. Emocionálně. Jet vlakem do Banátu, hledat si babu, chodit do školky kolem kriminálu, jít na pivo do Bánova přes kopec, vypit s kamarádem půllitra borovičky, odejít z rodné Nivnice atd. To všecko vzadu v hlavě kvasí a pak to jedenkrát, v ten správný moment, vypadne ven. A když je k tomu dobrá melodie, hit je na světě. (úsměv) Hity sa totiž nedajú složit. To z vás mosí vypadnút.

Robert: To stále platí, ale mosíme sa potkat a nesmí nám do toho vlézt žádné látky, například tak, aby sa ze soustředění stalo odstředění. Moja inspiraca přicházá ve vlnách nebo jak sa dnes moderně říká - kvantech. Takže kvanta kravin a z toho neco málo kvalitního.

Co chystáte pro své takřka domovské publikum v klubu Mír?

Robert: Chystáme pro ně litry potu, řev, křik, zpěv, hity, tanec, neomylnú cimbálovku a zážitek, že by jim měl vystačit aspoň do Vánoc.

Aleš: Folklór v té nejextrémější poloze. (smích) Naše hudba v kombinaci s CM Pentla. Je to neco jak Metallica se symfoňákem. Nás jednu dobu někteří zapřísáhlí folkloristi obviňovali, že przníme kroje a folklór. Takže to chceme pojat ve folklórním stylu. (úsměv) A největší satisfakce pro nás je, že naše písničky hrajú aj některé cimbálové kapely. Anebo třeba čundráci u ohňa někde v severních Čechách. To by mňa v životě nenapadlo, že to tak dopadne. Hlavně dojděte, mosíte!

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace